Ráno se probouzím do celkem zamračeného počasí. Jdu se osprchovat. Řeknu si že bill má pravdu, proč bych se měla trápit kvůli takovému blbečkovi. Obleču si něco pohodlného ať se cítím dobře. Když jdu dolů k našemu stalému místu schůzek, přiběhne ke mně nikol a začne chrlit:
"ty si eliz že? Víš co se včera stalo?"
"ne nevím co?" děsil mě její pohled
"včera se bill popral s tomášem!!!" řekne
"cože a jak se to stalo?" zeptám se
"bill včera přišel na parket vytrhl mi tomáše z náruče a vrazil mu pěstí do obličeje. Než se tom stačil vzpamatovat bill už ho blokoval na zemi a dával mu pořádné rány. Pak přišel šéf no a udělal pořádek."
"a kde teď jsou?"
"no tomáš je na ošetřovně, bill má zas zákaz vycházek do odvolání"
"no a co je tomovi že je na ošetřovně"
"myslím že má roztržený ret" řekne nudně
"no hlavně že ho bill nezabil"
"no a to není všechno možná že bill pojede domů fakt nevím co"
"cože?? Dík za informace!!!" okamžitě běžím k billovi
když dorazím k jeho pokoji zaklepu a ani čekám na odpověď vrazím tam jak vichřice.
"co to mělo znamenat???! Víš že tě můžou vyhodit ty pako?" vyjedu na něj
bill vypadal celkem normálně akorát jsem si všimla že má namodralou ruku.
"taky tě zdravím" odpoví bill. Tváří se dost naštvaně.
"si normální!!! Vždyť tohle dělají jen otrapové copak nemáš rozum!!"
bill si sedne na postel a pozorně mě poslouchá.
"hele eliz já jsem se včera popral kvůli tobě a jen tak se s někým neperu. Moc mi na tobě záleží tak se nediv že nějakému idiotovi který ti něco udělal rozbiju hubu. A ty jediné co umíš říct je si pako? Tak teda dík to potěší" řekne ironicky a dá si hlavu do dlaní. Příjdu k němu a pohladím ho po vlasech.
" bille já nevím jestli ti mám děkovat nebo ti jednu vrazit. Copak si nemyslel na následky? Jestli tě vyhodí tak co potom ? já nechci o tebe přijít" bill zvedne hlavu chytne mi ruce a políbí je.
"já tě taky nechci opustit ! ale jestli mě vyhodí tak nemám na vybranou" řekne smutně.
"ty si fakt ťula!" a sednu si vedle něho.
"asi jo" odpoví a opře si hlavu o moje rameno. Hladím ho po tváři.
"no ještě to nevzdávej není ještě rozhodnuto" řeknu optimisticky.
"já fakt nevím, sice jsem mu ublížil ale nezabil jsem ho to je hlavní"
"kdybys ho zabil tak to bys můj milý hned vyletěl ale ne domů ale do vězení"
"a chodila by si mě navštěvovat?"
"no nevím asi jednou za rok bych se přišla na tebe podívat abych ti připomněla proč si zavřený"
" věrnost nade vše" obejme mě.
já vím" a obejmu ho taky.
"já nechci odjet"
"neboj se neodjedeš" uklidňuju ho ale moc v to nevěřím
"hm ….." je z toho dost na dně.
"bille kdybys odjel ty tak já pojedu s tebou ju? Tak už nebuď takový smutný"
"slibuješ?"
"jo ale musíš mi sehnat nějaké ubytování"
"bude ti stačit můj pokoj?" řekne pobaveně
"jasně máš tam navíc postel?"
"jo ale ta je od toma no tak si lehneš ke mně"
"tak jo ale upozorňuju tě že ti ublížím jestli si něco zkusíš"
bill se mi vyplete z náruče a políbí mě na čelo.
"nechci tě nějak vyhánět ale za chvilku sem přijde šéf takže by si radši měla jít"
"no dobře ale prosím tě neudělej zase nějakou hloupost"
"neboj" přitáhne si mě k ústům a políbí mě. Líbá strašně pomalu a něžně. Pomalu se odpojíme.
"tak zatím" řeknu a jdu radši pryč .
jestli mi vyhodí billa tak je všechny postřílím.
Zrovna jsem se schovala šéfovi. Prosím bože nech mi ho tady.
Jsme v restauraci kde už všichni čekáme na vedoucího. když přijde mám knedlík v krku.
"ahoj panstvo takže dneska jelikož je sobota máte volno můžete si dělat co chcete. Tak ať vás tu už nevidím.
"pane a co bude s tomem a billem?" zeptá se žanet.
"tom zůstane ještě do zítřka na ošetřovně. Doufáme že nemá nějaké vážnější poranění. No a bill s tím uvidíme."
Okamžitě jsem šla k billovi vyslechnout si všechny podrobnosti o tom co mu řekl šéf.zaklepu mu na dveře a čekám až mi odpoví. Dveře se otevřou sami a objeví se bill.
"tak jak?" řeknu hned.
"pojď dál" vešla jsem a vidím jak má na posteli kufry.
"ne co to má znamenat?" slzy se mi hrnou do očí.
"eliz já……." Skočím mu do řeči.
"bille já nechci abys odjel copak to nešlo ututlat? Počkej já za ním zajdu a promluvím s ním" už se otáčím ale on mě chytne.
"eliz já neodjíždím" oznámí mi.
"ne? A proč máš ty kufry?"
"za to že jsem porušil nějaké pravidlo tak se musím za trest přestěhovat do pokojů pro služebnictvo."
"ježíši ještě že tak to bych asi nesnesla kdybys odjel"
"víš že ti to moc sluší když se o mě bojíš? Dokonce víc než když si naštvaná" usmívá se na mě
"a to je všechno nebo ještě ti dal jiný trest" nereaguju na jeho poznámku.
"no budu mít strhnuté peníze a musím se vyhýbat tomovi no a ještě něco" tentokrát se dívá hrozně.
"co?" zeptám se nedočkavě
"šéfovi jsem se přiznal že to všechno jsem udělal kvůli tobě tak mám zákaz se s tebou vídat"
"cože? To je snad horší než tě poslat domů" bill se začne smát
"dělám si srandu. Řekl jsem že jsem to udělal kvůli holce a že je mi to strašně líto a že se to už nestane"
"ty si mě fakt vyděsil máš hrozný smysl pro humor"
"jo a dneska mám zákaz vycházet ven a bude mě večer kontrolovat takže dneska nemůžeš u mě přespat"
"a kdo říkal že chci?"
"jde ti to vidět s očí"
"ty si eliz že? Víš co se včera stalo?"
"ne nevím co?" děsil mě její pohled
"včera se bill popral s tomášem!!!" řekne
"cože a jak se to stalo?" zeptám se
"bill včera přišel na parket vytrhl mi tomáše z náruče a vrazil mu pěstí do obličeje. Než se tom stačil vzpamatovat bill už ho blokoval na zemi a dával mu pořádné rány. Pak přišel šéf no a udělal pořádek."
"a kde teď jsou?"
"no tomáš je na ošetřovně, bill má zas zákaz vycházek do odvolání"
"no a co je tomovi že je na ošetřovně"
"myslím že má roztržený ret" řekne nudně
"no hlavně že ho bill nezabil"
"no a to není všechno možná že bill pojede domů fakt nevím co"
"cože?? Dík za informace!!!" okamžitě běžím k billovi
když dorazím k jeho pokoji zaklepu a ani čekám na odpověď vrazím tam jak vichřice.
"co to mělo znamenat???! Víš že tě můžou vyhodit ty pako?" vyjedu na něj
bill vypadal celkem normálně akorát jsem si všimla že má namodralou ruku.
"taky tě zdravím" odpoví bill. Tváří se dost naštvaně.
"si normální!!! Vždyť tohle dělají jen otrapové copak nemáš rozum!!"
bill si sedne na postel a pozorně mě poslouchá.
"hele eliz já jsem se včera popral kvůli tobě a jen tak se s někým neperu. Moc mi na tobě záleží tak se nediv že nějakému idiotovi který ti něco udělal rozbiju hubu. A ty jediné co umíš říct je si pako? Tak teda dík to potěší" řekne ironicky a dá si hlavu do dlaní. Příjdu k němu a pohladím ho po vlasech.
" bille já nevím jestli ti mám děkovat nebo ti jednu vrazit. Copak si nemyslel na následky? Jestli tě vyhodí tak co potom ? já nechci o tebe přijít" bill zvedne hlavu chytne mi ruce a políbí je.
"já tě taky nechci opustit ! ale jestli mě vyhodí tak nemám na vybranou" řekne smutně.
"ty si fakt ťula!" a sednu si vedle něho.
"asi jo" odpoví a opře si hlavu o moje rameno. Hladím ho po tváři.
"no ještě to nevzdávej není ještě rozhodnuto" řeknu optimisticky.
"já fakt nevím, sice jsem mu ublížil ale nezabil jsem ho to je hlavní"
"kdybys ho zabil tak to bys můj milý hned vyletěl ale ne domů ale do vězení"
"a chodila by si mě navštěvovat?"
"no nevím asi jednou za rok bych se přišla na tebe podívat abych ti připomněla proč si zavřený"
" věrnost nade vše" obejme mě.
já vím" a obejmu ho taky.
"já nechci odjet"
"neboj se neodjedeš" uklidňuju ho ale moc v to nevěřím
"hm ….." je z toho dost na dně.
"bille kdybys odjel ty tak já pojedu s tebou ju? Tak už nebuď takový smutný"
"slibuješ?"
"jo ale musíš mi sehnat nějaké ubytování"
"bude ti stačit můj pokoj?" řekne pobaveně
"jasně máš tam navíc postel?"
"jo ale ta je od toma no tak si lehneš ke mně"
"tak jo ale upozorňuju tě že ti ublížím jestli si něco zkusíš"
bill se mi vyplete z náruče a políbí mě na čelo.
"nechci tě nějak vyhánět ale za chvilku sem přijde šéf takže by si radši měla jít"
"no dobře ale prosím tě neudělej zase nějakou hloupost"
"neboj" přitáhne si mě k ústům a políbí mě. Líbá strašně pomalu a něžně. Pomalu se odpojíme.
"tak zatím" řeknu a jdu radši pryč .
jestli mi vyhodí billa tak je všechny postřílím.
Zrovna jsem se schovala šéfovi. Prosím bože nech mi ho tady.
Jsme v restauraci kde už všichni čekáme na vedoucího. když přijde mám knedlík v krku.
"ahoj panstvo takže dneska jelikož je sobota máte volno můžete si dělat co chcete. Tak ať vás tu už nevidím.
"pane a co bude s tomem a billem?" zeptá se žanet.
"tom zůstane ještě do zítřka na ošetřovně. Doufáme že nemá nějaké vážnější poranění. No a bill s tím uvidíme."
Okamžitě jsem šla k billovi vyslechnout si všechny podrobnosti o tom co mu řekl šéf.zaklepu mu na dveře a čekám až mi odpoví. Dveře se otevřou sami a objeví se bill.
"tak jak?" řeknu hned.
"pojď dál" vešla jsem a vidím jak má na posteli kufry.
"ne co to má znamenat?" slzy se mi hrnou do očí.
"eliz já……." Skočím mu do řeči.
"bille já nechci abys odjel copak to nešlo ututlat? Počkej já za ním zajdu a promluvím s ním" už se otáčím ale on mě chytne.
"eliz já neodjíždím" oznámí mi.
"ne? A proč máš ty kufry?"
"za to že jsem porušil nějaké pravidlo tak se musím za trest přestěhovat do pokojů pro služebnictvo."
"ježíši ještě že tak to bych asi nesnesla kdybys odjel"
"víš že ti to moc sluší když se o mě bojíš? Dokonce víc než když si naštvaná" usmívá se na mě
"a to je všechno nebo ještě ti dal jiný trest" nereaguju na jeho poznámku.
"no budu mít strhnuté peníze a musím se vyhýbat tomovi no a ještě něco" tentokrát se dívá hrozně.
"co?" zeptám se nedočkavě
"šéfovi jsem se přiznal že to všechno jsem udělal kvůli tobě tak mám zákaz se s tebou vídat"
"cože? To je snad horší než tě poslat domů" bill se začne smát
"dělám si srandu. Řekl jsem že jsem to udělal kvůli holce a že je mi to strašně líto a že se to už nestane"
"ty si mě fakt vyděsil máš hrozný smysl pro humor"
"jo a dneska mám zákaz vycházet ven a bude mě večer kontrolovat takže dneska nemůžeš u mě přespat"
"a kdo říkal že chci?"
"jde ti to vidět s očí"
(Sebovisko)