Otáčím se a ještě naposledy se podívám na hotel ve kterém jsem prožila nejlepší chvíle svého života. Když nastupuju do auta, vidím jak mi z okna mává šéf mario alex a nikol. Začnu brečet jen kvůli nim. Když přestanu přečtu si dopis který mám pro rodiče. Je v něm napsáno že vaše dcera je vulgární, je neschopná a ještě něco ohledně mě a šikaně. Je to celkem drastické ale rodiče to podle mě pochopí. Když jedeme přibližně 4 hodiny usínám…….
Probouzím se až na českých hranicích. Jedeme směrem na prahu.když se teďka podívám na mobil mám tam kolem 30 zpráv. Všechno je od billa. Pořád se ptá proč mu nepíšu že je mu smutno. Taky že za všechno může on a že doufá v náše setkání. Odepsala jsem mu na všechno. Brečím skoro u každé smsky. Trhá mi to srdce když ho nevidím. Chtěly bych mu toho tolik říct. Chtěla bych líbat a dotýkat se ho. Chci ho cítit. Co teď budu dělat.když už jsem ve známém prostředí cítím se lépe. Už vidím náš dům. Mamka vychází a nevěří vlastním očím.
"lízo kde se tu bereš?" zeptá se
já jdu běžet obejmout. Jsem strašně ráda že jí vidím. Povídáme si a já ji dám obálku dopisem.divila se protože to na mě nesedí ale když jsem jí řekla že mi bylo strašně smutno tak si s tím nedělala hlavu.
"hlavně že sis užila těch pár dnů"
"aspoň že tak"trochu se zavzlykám
jsem doma. Píšu kamarádce jestli by nešla ven. Ona na to že jo. když se vidíme okamžitě se obejmeme a hned si začneme povídat. Když jí říkám o billovi nemůže tomu uvěřit. Ale když jí řeknu že jsem do něho zamilovaná rozbrečím se a ona neví co má říct. Jdeme kolem nějaké trafiky a vidíme bravo. Je tam napsáno/BILL Z TOKIO HOTEL MÁ HOLKU!!! CO SPOLU MĚLI?/ jdu okamžitě pryč. Asi narazím na dalších 5 výtisků nějakých novin ohledně mého vztahu mě a billa. Když jsem už doma podívám se na mobil. Zase mi přišli smsky ale už jen 15. bill mi v tom píše že má z toho strašný bordel. Ale že i přes to všechno mě strašně miluje.píšeme si asi 3 hodiny.je to tak divný pocit když si jen píšeme. Pomalu bude 11 hodin a já usínám…….
Když se vzbudím což je asi kolem 11 hodin ráno zvoní zvonek. Jdu otevřít protože mamka není doma a taďka je na služební cestě. Když otevřu dveře stojí tam nějaký kluk který drží puket bílých růží:
"slečna elizabeth?"
"ano to jsem já" odpovím
"to vám posílá nějaký mladý muž z německa prý už budete vědět" oznámí mi a podá květiny. Jsou překrásné a nádherně voní. U květin je vzkaz.
/I KDYŽ S TEBOU NEJSEM POŘÁD MYSLÍM NA TEBE MILUJU TĚ/
"nashledanou slečno"
"s bohem" řeknu a ihned si dám ty růže do vázy. Jsou opravdu překrásné. Celý den se jen poflakuju po městě. Je mi strašně smutno.když vím že on je tak daleko.
Když přijdu domů podívám se na mobil. Přišla mi smska.
"/ahoj lasko mam pro tebe dobrou zpravu jedu do české republiky zitra ještě ti napisu kde a kdy budu miluju te/" to není možné. My se uvidíme.!! Tak to je super. Nevím však jestli to tak dlouho vydržím. Potom mi přijde smska že bude na karlovém mostě asi kolem 12 hodiny ráno. No to je teda originální tam nás teda určitě nikdo nepozná. Musím ho hned seřvat. Na druhý den jsem úplně vytřepaná. Obleču se nějak normálně ať potom splývám s ostatními.
Je asi za 4 minuty 12 a jsem už na karlovém mostě. Dívám se všude kolem jestli ho neuvidím. Nikde nikdo. Dívám se na mobil jestli mi nepřišla smska o tom že to musel zrušit. Dívám se z okraje mostu na vodu. Najednou mě někdo chytne ze zadu okolo psu.
"ahoj eliz dělej jakoby nic" řekne bill okamžitě. Podívám se na něho. Má oblečenou kšiltovku a kolem obličeje má šátek. Na to brýle.
"ahoj bille jsi to opravdu ty" štěstím nemůžu ani uvěřit.
"jo jsem jak se máš?"
"bez tebe je to na nic"
"vím jak to myslíš já na tebe myslím pořád kluci už neví co mají se mnou udělat tak mi řekli ať jedu sem"
"to je od nich milý a jak to vypadá s těmi novináři" mluvíme strašně potichu.
"těžko říct pořád se spekuluje jestli si z česka nebo ze slovenska. Ptají se mě jestli mám přítelkyni já jim odpovídám že ne že se mi sice jedna holka líbila ale jsme jenom kamarádi."
"tak děkuju myslela jsem si že pro tebe jsem více než jen kamarádka" usměju se.
"no to víš s takovou češkou se bojím jít na svět" usměje se taky.
"nepůjdeme někam jinam?"
"tak jo" jdeme do nějaké restaurace která není moc na očích.
Objednám nějaké pití. Když to už přinesou jdu si jako odskočit za chvilku přijde i bill. Sundá si šálu a začneme se líbat. Oba si vychutnáváme každou vteřinu co jsme spolu. Když přestaneme odcházíme zpátky ke stolu. Povídáme si co se nám stalo mezitím co jsme spolu nebyli.
"je to celkem těžké ututlat náš vztah asi totiž mají nějaký tajný zdroj který jim říká co bylo tenkrát v hotelu" bill se tváří úplně bezmocně.
"bille nechci nic říkat ale jestli náš vztah bude budovaný jen na tom že si napíšeme kolem 200 smske denně a že jednou za měsíc sem přijedeš jako myslím si že to tak dlouho nevydrží já tě prostě musím mít na blízku" řeknu upřímně
"já taky ale nevím jak to zařídit"
"hm tos mě teda potěšil"
"eliz umíš tančit?" zajiskří mu v očích.
"jo chodila jsem kdysy do tanečního klubu parřila jsem k těm nejlepším proč?"
"teď jsem si vzpomněl že nám odpadla tanečnice nechceš jezdit s námi na koncerty nikdo nebude mít podezření když budeš vystupovat nebo spíš bude ale budeme říkat že si jen tanečnice"moc jsem z toho nadčená nebyla ale je to lepší než být bez billa
"a to jako tam budu tančit co?"
"no na pár písniček je vymyšlená choreografie jinak tam můžeš tančit jak chceš" bill z toho byl úplně vedle
tak jo jen se musím zeptat mamky"
když jdeme pryč s billem si slíbíme že si budem pořád psát. Když přijdu domů řeknu mamce že jsem byla na konkurzu a že jsem ho vyhrála. Trvalo mi asi 2 hodiny než jsem mamku přesvědčila že je to pravda. Nakonec řekla že můžu. Když jsem jí však řekla že to se možná protáhne i přes školní rok musela jsem jí přemlouvat další hodinu než řekla ano.už se balím. Píšu billovi že teda můžu. Bill si pro mě přijel až k domu. Rozloučila jsem se z mamkou a pádím k autu. Celou cestu s billem se mazlíme. Je to strašně fajn když dorazíme k hotelu kluci už na nás čekají. Odjíždíme společně do německa.
………… po 2 měsících…………………..
tak jsme z billem pořád spolu. Rodiče mi platí soukromého učitele. Pořád doprovázím billa při jeho cestách. Dostávám celkem dost nabídek abych tancovala v nějakých videoklipech.
Jsem opravdu šťastná. Nikdo se nám nemíchá do soukromí protože si všichni myslí že je mezi námi jen pracovní vztah. Je to jako v pohádce. Tímto končím můj příběh.
THE END
Probouzím se až na českých hranicích. Jedeme směrem na prahu.když se teďka podívám na mobil mám tam kolem 30 zpráv. Všechno je od billa. Pořád se ptá proč mu nepíšu že je mu smutno. Taky že za všechno může on a že doufá v náše setkání. Odepsala jsem mu na všechno. Brečím skoro u každé smsky. Trhá mi to srdce když ho nevidím. Chtěly bych mu toho tolik říct. Chtěla bych líbat a dotýkat se ho. Chci ho cítit. Co teď budu dělat.když už jsem ve známém prostředí cítím se lépe. Už vidím náš dům. Mamka vychází a nevěří vlastním očím.
"lízo kde se tu bereš?" zeptá se
já jdu běžet obejmout. Jsem strašně ráda že jí vidím. Povídáme si a já ji dám obálku dopisem.divila se protože to na mě nesedí ale když jsem jí řekla že mi bylo strašně smutno tak si s tím nedělala hlavu.
"hlavně že sis užila těch pár dnů"
"aspoň že tak"trochu se zavzlykám
jsem doma. Píšu kamarádce jestli by nešla ven. Ona na to že jo. když se vidíme okamžitě se obejmeme a hned si začneme povídat. Když jí říkám o billovi nemůže tomu uvěřit. Ale když jí řeknu že jsem do něho zamilovaná rozbrečím se a ona neví co má říct. Jdeme kolem nějaké trafiky a vidíme bravo. Je tam napsáno/BILL Z TOKIO HOTEL MÁ HOLKU!!! CO SPOLU MĚLI?/ jdu okamžitě pryč. Asi narazím na dalších 5 výtisků nějakých novin ohledně mého vztahu mě a billa. Když jsem už doma podívám se na mobil. Zase mi přišli smsky ale už jen 15. bill mi v tom píše že má z toho strašný bordel. Ale že i přes to všechno mě strašně miluje.píšeme si asi 3 hodiny.je to tak divný pocit když si jen píšeme. Pomalu bude 11 hodin a já usínám…….
Když se vzbudím což je asi kolem 11 hodin ráno zvoní zvonek. Jdu otevřít protože mamka není doma a taďka je na služební cestě. Když otevřu dveře stojí tam nějaký kluk který drží puket bílých růží:
"slečna elizabeth?"
"ano to jsem já" odpovím
"to vám posílá nějaký mladý muž z německa prý už budete vědět" oznámí mi a podá květiny. Jsou překrásné a nádherně voní. U květin je vzkaz.
/I KDYŽ S TEBOU NEJSEM POŘÁD MYSLÍM NA TEBE MILUJU TĚ/
"nashledanou slečno"
"s bohem" řeknu a ihned si dám ty růže do vázy. Jsou opravdu překrásné. Celý den se jen poflakuju po městě. Je mi strašně smutno.když vím že on je tak daleko.
Když přijdu domů podívám se na mobil. Přišla mi smska.
"/ahoj lasko mam pro tebe dobrou zpravu jedu do české republiky zitra ještě ti napisu kde a kdy budu miluju te/" to není možné. My se uvidíme.!! Tak to je super. Nevím však jestli to tak dlouho vydržím. Potom mi přijde smska že bude na karlovém mostě asi kolem 12 hodiny ráno. No to je teda originální tam nás teda určitě nikdo nepozná. Musím ho hned seřvat. Na druhý den jsem úplně vytřepaná. Obleču se nějak normálně ať potom splývám s ostatními.
Je asi za 4 minuty 12 a jsem už na karlovém mostě. Dívám se všude kolem jestli ho neuvidím. Nikde nikdo. Dívám se na mobil jestli mi nepřišla smska o tom že to musel zrušit. Dívám se z okraje mostu na vodu. Najednou mě někdo chytne ze zadu okolo psu.
"ahoj eliz dělej jakoby nic" řekne bill okamžitě. Podívám se na něho. Má oblečenou kšiltovku a kolem obličeje má šátek. Na to brýle.
"ahoj bille jsi to opravdu ty" štěstím nemůžu ani uvěřit.
"jo jsem jak se máš?"
"bez tebe je to na nic"
"vím jak to myslíš já na tebe myslím pořád kluci už neví co mají se mnou udělat tak mi řekli ať jedu sem"
"to je od nich milý a jak to vypadá s těmi novináři" mluvíme strašně potichu.
"těžko říct pořád se spekuluje jestli si z česka nebo ze slovenska. Ptají se mě jestli mám přítelkyni já jim odpovídám že ne že se mi sice jedna holka líbila ale jsme jenom kamarádi."
"tak děkuju myslela jsem si že pro tebe jsem více než jen kamarádka" usměju se.
"no to víš s takovou češkou se bojím jít na svět" usměje se taky.
"nepůjdeme někam jinam?"
"tak jo" jdeme do nějaké restaurace která není moc na očích.
Objednám nějaké pití. Když to už přinesou jdu si jako odskočit za chvilku přijde i bill. Sundá si šálu a začneme se líbat. Oba si vychutnáváme každou vteřinu co jsme spolu. Když přestaneme odcházíme zpátky ke stolu. Povídáme si co se nám stalo mezitím co jsme spolu nebyli.
"je to celkem těžké ututlat náš vztah asi totiž mají nějaký tajný zdroj který jim říká co bylo tenkrát v hotelu" bill se tváří úplně bezmocně.
"bille nechci nic říkat ale jestli náš vztah bude budovaný jen na tom že si napíšeme kolem 200 smske denně a že jednou za měsíc sem přijedeš jako myslím si že to tak dlouho nevydrží já tě prostě musím mít na blízku" řeknu upřímně
"já taky ale nevím jak to zařídit"
"hm tos mě teda potěšil"
"eliz umíš tančit?" zajiskří mu v očích.
"jo chodila jsem kdysy do tanečního klubu parřila jsem k těm nejlepším proč?"
"teď jsem si vzpomněl že nám odpadla tanečnice nechceš jezdit s námi na koncerty nikdo nebude mít podezření když budeš vystupovat nebo spíš bude ale budeme říkat že si jen tanečnice"moc jsem z toho nadčená nebyla ale je to lepší než být bez billa
"a to jako tam budu tančit co?"
"no na pár písniček je vymyšlená choreografie jinak tam můžeš tančit jak chceš" bill z toho byl úplně vedle
tak jo jen se musím zeptat mamky"
když jdeme pryč s billem si slíbíme že si budem pořád psát. Když přijdu domů řeknu mamce že jsem byla na konkurzu a že jsem ho vyhrála. Trvalo mi asi 2 hodiny než jsem mamku přesvědčila že je to pravda. Nakonec řekla že můžu. Když jsem jí však řekla že to se možná protáhne i přes školní rok musela jsem jí přemlouvat další hodinu než řekla ano.už se balím. Píšu billovi že teda můžu. Bill si pro mě přijel až k domu. Rozloučila jsem se z mamkou a pádím k autu. Celou cestu s billem se mazlíme. Je to strašně fajn když dorazíme k hotelu kluci už na nás čekají. Odjíždíme společně do německa.
………… po 2 měsících…………………..
tak jsme z billem pořád spolu. Rodiče mi platí soukromého učitele. Pořád doprovázím billa při jeho cestách. Dostávám celkem dost nabídek abych tancovala v nějakých videoklipech.
Jsem opravdu šťastná. Nikdo se nám nemíchá do soukromí protože si všichni myslí že je mezi námi jen pracovní vztah. Je to jako v pohádce. Tímto končím můj příběh.
THE END
wow.. pěkný!! :)