"Fajn...jdeme."řeknu, zhluboka se nadechnu a chci vykročit směr otevřené dveře opět do toho hrozného zámku, ale Tom mě ještě zastaví...
"Neměli by jsme napřed zavolat policii?"zeptá se mě.
"Na to není čas...najdeme Billa. Pojď." rozhodnu v rychlosti a pak už vcházíme dovnitř.
"Kde jsi ho viděl naposledy?"zašeptám a rozhlížím se okolo sebe.
"Támhle..."ukáže Tom před sebe na studenou zem. Na dlážkách jsou stopy po krvi, ale nic jiného. Musím si dát ruku před pusu, abych nevykřikla.
"Hele...kapky..."ukáže na zem Tom...
Vážně! Na zemi jsou kapky krve, které vedou do protější místnosti.
"Bill..."zašeptám a i když je to nebezpečné, rozběhnu se s tulkoucím srdcem ke dveřím, kde kapky od krve končí...
Tom utíká za mnou.
Pokusí se otevřít dveře, ale jsou zamčené...
"Bille...slyšíš mě??"promluví Tom se strachem v hlase.
K mému překvapení se dveře otevřou...a v nich stojí... Bill!!!
"Bille..."vydechnu úlevou a skočím mu samou radostí okolo krku.
"Au..."sykne Bill a já se od něj odtrhnu...v rameni má bodnou ránu, která pořád krvácí.
"Co...Co tady děláš?"zeptá se ho Tom a rozhlíží se okolo sebe po tmavém pokoji. Vypadá to jako nějaká pracovna.
"Já...asi jsem omdlel a když jsem se probudil...byl jsi už pryč. Chtěl jsem odejít ven za váma, ale ten chlap mě uviděl a rozběhl se za mnou...zamkl jsem se tady."vysvětlí Bill a když zjistí, že ho pozoruju s radostným úsměvem, usměje se na mě taky, ale unaveně a ...vyčerpaně.
"Jak jste věděli, že...proč jste se vrátili?"zeptá se nás Bill.
"Nicol..."začne Tom, ale já mu skočím do řeči.
"To můžeme řešit potom. Teď odtud padáme pryč."pronesu a chci se vydat ke dveřím, ale když se Bill vydá za mnou, zakolísá a kdyby ho Tom nechytil, tak spadne na zem.
"Bille...zvládneš to."křiknu a rozběhnu se k němu.
Bill jenom unaveně přikývne a s námahou se postaví.
"Tome...odtrhni kousek látky z trička..."řeknu mu.
"Hele...to je značkový...to je..."
"...to je teď vedlejší, jsi chtěl říct, že jo?"skočím do řeči. Tom se na mě vražedně podívá a odtrhne spodek trika. Vezmu pruh látky a omotám jej Billovi okolo ramene.
"Děkuju..."zašeptá a já ho jemně políbím.
"Ajaj..."vypadne z Toma neradostně a ukáže pod dveře...
My s Billem se podíváme směrem, kterým ukazuje a uvidíme pod dveřmi stín...něčí kroky, které přešlapují u dveří...
"Už toho mám dost."sykne Tom a začne něco hledat po kapsách...Konečně vyloví nůž!
"Tome...? Co chceš dělat?"zeptám se ho vyděšeně.
"Nicol...musíš mi pomoct. Musíš toho chlapa nebo tu ženskou nalákat mým směrem a já ho nebo jí potom..."nedopoví, ale mě je jasný, co chce udělat...
"Ne..."vpadne do hovoru Bill.
"Ty brácha mlč!!"sykne Tom a podívá se na mě. Já jenom přikývnu. Pevně obejmu Billa a strčím ho za dveře. Chce něco namítnout, ale umlčím ho polibkem. Tom si stoupne za velikou skříň a já se vydám pomalými kroky ke dveřím...
Na nic nečekám a prudce je otevřu. Stojí tam ten chlap se sekerou v ruce...jenom si mě všimne, zvedne sekeru nad hlavu a nebezpeční s ní máchne...
"Chceš mě??"křičím na něj a couvu před ním...on jde za mnou.
"Tak pojď..."křiknu a rozběhnu se směrem, kde je Tom. Chlap neváhá a utíká za mnou...jenom se ale dostane ke skříni, Tom mu skočí na záda a prořízne mu hrdlo. V rychlosti z rukou upustí nůž, který je celý od krve a nevěřícně se dívá na chlapa, kterej leží na zemi a nejeví známky života. On ho zabil...opakuje si pořád v duchu...
"Tome..."řekne Bill a příjde k němu.
"Musel jsi to udělat... bylo to správné..."utěšuju ho i já.
"Jo...já vím. Jenom to je zvláštní pocit."vysvětlí Tom a smutně se na nás usměje.
Přikývneme.
"Ještě je tady někde ta ženská..."připomene nám Bill.
"Ta mi je u prdele...padáme odtud...projdeme tím lesem, dostaneme se na silnici, chytneme taxi nebo něco podobnýho a zavoláme policajty!"řekne Tom rozzrušeně a už se žene ke dveřím. Já pomůžu Billovi a ten se na mě jenom vděčně usměje a pak jdeme za Tomem.
"Co když mezitím ta bába někam uteče..."děsí se Tom, když výjdeme ze zámku pryč.
"Tome, prosím tě, pojďme odtud..."zašeptám a Tom jenom přikývne. Po cestě tmavým lesem všichni mlčíme a urovnáváme svoje myšlenky...
I když jsem strašně moc ráda, že já s klukama jsme to zvládli, cítím uvnitř sebe takové zvláštní prázdno. Nikdo z nás přece za nic nemohl...jenom jsme si vyjeli jako třída na výlet a místo toho?? Bylo z toho peklo...
Bill si všimne, jak jsem zamlklá a proto ke mně příjde blíž. Rána na rameni mu konečně přestala krvácet.
"Nicol...všechno už je v pořádku."pošeptá a pohladí mě po vlasech a po tváři.
"Jo...pro nás jo. Víš, napadlo mě, jak se bude asi tvářit Lucky mamka nebo rodiče všech našich spolužáků..."zašeptám a chce se mi brečet.
Bill jenom smutně přikývne...asi myslel na to samé...
"Jupí..."slyšíme najednou Toma, jak piští radostí...konečně jsme totiž vyšli z lesa na silnici, po které přejíždí několik aut...Tom začne mávat rukama okolo sebe a jedno auto nám zastaví...
"Kampak mládeži?"zeptá se nás nějaký simpatický pán za volantem.
"Na policii, prosím vás..."zašeptá Bill a ten muž jenom přikývne, na nic se nás neptá, otevře nám dveře a vyjedeme na policejní stanici...
"Neměli by jsme napřed zavolat policii?"zeptá se mě.
"Na to není čas...najdeme Billa. Pojď." rozhodnu v rychlosti a pak už vcházíme dovnitř.
"Kde jsi ho viděl naposledy?"zašeptám a rozhlížím se okolo sebe.
"Támhle..."ukáže Tom před sebe na studenou zem. Na dlážkách jsou stopy po krvi, ale nic jiného. Musím si dát ruku před pusu, abych nevykřikla.
"Hele...kapky..."ukáže na zem Tom...
Vážně! Na zemi jsou kapky krve, které vedou do protější místnosti.
"Bill..."zašeptám a i když je to nebezpečné, rozběhnu se s tulkoucím srdcem ke dveřím, kde kapky od krve končí...
Tom utíká za mnou.
Pokusí se otevřít dveře, ale jsou zamčené...
"Bille...slyšíš mě??"promluví Tom se strachem v hlase.
K mému překvapení se dveře otevřou...a v nich stojí... Bill!!!
"Bille..."vydechnu úlevou a skočím mu samou radostí okolo krku.
"Au..."sykne Bill a já se od něj odtrhnu...v rameni má bodnou ránu, která pořád krvácí.
"Co...Co tady děláš?"zeptá se ho Tom a rozhlíží se okolo sebe po tmavém pokoji. Vypadá to jako nějaká pracovna.
"Já...asi jsem omdlel a když jsem se probudil...byl jsi už pryč. Chtěl jsem odejít ven za váma, ale ten chlap mě uviděl a rozběhl se za mnou...zamkl jsem se tady."vysvětlí Bill a když zjistí, že ho pozoruju s radostným úsměvem, usměje se na mě taky, ale unaveně a ...vyčerpaně.
"Jak jste věděli, že...proč jste se vrátili?"zeptá se nás Bill.
"Nicol..."začne Tom, ale já mu skočím do řeči.
"To můžeme řešit potom. Teď odtud padáme pryč."pronesu a chci se vydat ke dveřím, ale když se Bill vydá za mnou, zakolísá a kdyby ho Tom nechytil, tak spadne na zem.
"Bille...zvládneš to."křiknu a rozběhnu se k němu.
Bill jenom unaveně přikývne a s námahou se postaví.
"Tome...odtrhni kousek látky z trička..."řeknu mu.
"Hele...to je značkový...to je..."
"...to je teď vedlejší, jsi chtěl říct, že jo?"skočím do řeči. Tom se na mě vražedně podívá a odtrhne spodek trika. Vezmu pruh látky a omotám jej Billovi okolo ramene.
"Děkuju..."zašeptá a já ho jemně políbím.
"Ajaj..."vypadne z Toma neradostně a ukáže pod dveře...
My s Billem se podíváme směrem, kterým ukazuje a uvidíme pod dveřmi stín...něčí kroky, které přešlapují u dveří...
"Už toho mám dost."sykne Tom a začne něco hledat po kapsách...Konečně vyloví nůž!
"Tome...? Co chceš dělat?"zeptám se ho vyděšeně.
"Nicol...musíš mi pomoct. Musíš toho chlapa nebo tu ženskou nalákat mým směrem a já ho nebo jí potom..."nedopoví, ale mě je jasný, co chce udělat...
"Ne..."vpadne do hovoru Bill.
"Ty brácha mlč!!"sykne Tom a podívá se na mě. Já jenom přikývnu. Pevně obejmu Billa a strčím ho za dveře. Chce něco namítnout, ale umlčím ho polibkem. Tom si stoupne za velikou skříň a já se vydám pomalými kroky ke dveřím...
Na nic nečekám a prudce je otevřu. Stojí tam ten chlap se sekerou v ruce...jenom si mě všimne, zvedne sekeru nad hlavu a nebezpeční s ní máchne...
"Chceš mě??"křičím na něj a couvu před ním...on jde za mnou.
"Tak pojď..."křiknu a rozběhnu se směrem, kde je Tom. Chlap neváhá a utíká za mnou...jenom se ale dostane ke skříni, Tom mu skočí na záda a prořízne mu hrdlo. V rychlosti z rukou upustí nůž, který je celý od krve a nevěřícně se dívá na chlapa, kterej leží na zemi a nejeví známky života. On ho zabil...opakuje si pořád v duchu...
"Tome..."řekne Bill a příjde k němu.
"Musel jsi to udělat... bylo to správné..."utěšuju ho i já.
"Jo...já vím. Jenom to je zvláštní pocit."vysvětlí Tom a smutně se na nás usměje.
Přikývneme.
"Ještě je tady někde ta ženská..."připomene nám Bill.
"Ta mi je u prdele...padáme odtud...projdeme tím lesem, dostaneme se na silnici, chytneme taxi nebo něco podobnýho a zavoláme policajty!"řekne Tom rozzrušeně a už se žene ke dveřím. Já pomůžu Billovi a ten se na mě jenom vděčně usměje a pak jdeme za Tomem.
"Co když mezitím ta bába někam uteče..."děsí se Tom, když výjdeme ze zámku pryč.
"Tome, prosím tě, pojďme odtud..."zašeptám a Tom jenom přikývne. Po cestě tmavým lesem všichni mlčíme a urovnáváme svoje myšlenky...
I když jsem strašně moc ráda, že já s klukama jsme to zvládli, cítím uvnitř sebe takové zvláštní prázdno. Nikdo z nás přece za nic nemohl...jenom jsme si vyjeli jako třída na výlet a místo toho?? Bylo z toho peklo...
Bill si všimne, jak jsem zamlklá a proto ke mně příjde blíž. Rána na rameni mu konečně přestala krvácet.
"Nicol...všechno už je v pořádku."pošeptá a pohladí mě po vlasech a po tváři.
"Jo...pro nás jo. Víš, napadlo mě, jak se bude asi tvářit Lucky mamka nebo rodiče všech našich spolužáků..."zašeptám a chce se mi brečet.
Bill jenom smutně přikývne...asi myslel na to samé...
"Jupí..."slyšíme najednou Toma, jak piští radostí...konečně jsme totiž vyšli z lesa na silnici, po které přejíždí několik aut...Tom začne mávat rukama okolo sebe a jedno auto nám zastaví...
"Kampak mládeži?"zeptá se nás nějaký simpatický pán za volantem.
"Na policii, prosím vás..."zašeptá Bill a ten muž jenom přikývne, na nic se nás neptá, otevře nám dveře a vyjedeme na policejní stanici...
(Nicolca)