"To už pro dnešek stačí, ještě se mrkneme na jedno místo, které máme při cestě a půjdeme zpátky. Už takhle jsme to dost protáhli. Sandy na nás už určitě čeká s večeří…" "Bylo to fakt super Ralfe. Už jsem úplně zapomněla jak je to tu krásné…" "No, to se ani nedivím. Je to pěkně dávno, co jsi tu byla naposledy, Sáro." "Já vím Ralfe, ale to víš nebyl čas, ale teď jsem si ho konečně udělala a přijela se na vás podívat a věř, že mě odtud jen tak někdo nedostane." řekne Sára a směje se společně s Ralfem. Ti dva si spolu povídají celou cestu. Občas se do jejich hovoru zapojí Tom. Akorát já s Billem mlčíme… Oba jsme ponoření do svých myšlenek… Občas můj pohled zalétne k němu a většinou se setkám s tím jeho… Jdeme stále dál a po chvíli uslyším nějaké šumění… Co to je? Za chvíli dojdeme na místo, které mi doslova vyrazí dech… Stojíme na nějakém palouku a všude kolem nás jsou vodopády… Velké, malé, střední… Je jich strašně moc… Rozhlížím se kolem sebe a snažím se vnímat všechnu tu nádheru… Fascinovaně sleduji jeden z mnoha vodopádů. Vodu, která právě stéká po skalách, pomalu dopadá dolů a roztříští se v jednom z mnoha jezírek… Bože, to je nádhera! Je to nepopsatelně krásné místo… Bohužel se nesmíme moc dlouho zdržovat… "To je škoda, že tu nemůžeme být déleL" řeknu smutně a Ralf řekne: "Neboj Annie, určitě se sem ještě podívámeJ" "Tak to jsem ráda." Ještě chvíli jdeme a potom dorazíme zpátky k domu… Jakmile vejdeme dovnitř přiřítí se k nám Sandy a spustí na Ralfa: "Co tě to napadlo tahat je tak dlouho venku?! A ještě k tomu pěšky?! Mohli jste si vzít aspoň džíp!" "Ale no tak, Sandy vždyť víš, že některá místa je lepší projít pěšky. Ralf to myslel dobře a navíc - to já jsem ho přesvědčila, aby toho s námi prošel, co nejvíc." řekne Sára milým hlasem k tomu připojí úsměv, kterému se prostě nedá odolat, a tak Sandy řekne jenom: "No, tak dobře no. Pojde se najíst a potom se běžte osprchovat a odpočinout si. Musíte být utahaní."
--------------------------------Bill-------------------------------
Vylezu z vany, omotám okolo sebe ručník a jdu do pokoje. Otevřu skříň a hledám v ní pyžamo, protože jsem celkem unavený tak si půjdu lehnout. Najednou mě, ale něco napadne… Hodím na sebe nějaký tričko a kalhoty, obuju se a jdu pryč… Jdu po chodbě až se zastavím u jedněch dveří… Zaťukám na ně a čekám nějakou odezvu… Nic. Zaklepu teda znovu a hlasitěji a po chvíli to zkusím ještě jednou. Když se stále nic neozývá vezmu za kliku a otevřu. Vevnitř je tma, šmátrám rukou po stěně až narazím na vypínač. Rozsvítím a spatřím Annie, která leží v posteli a pravidelně oddechuje. Jdu blíž k ní a sednu si na kraj postele. Je vážně nádherná… Chvíli se na ní jen tak dívám a potom neodolám a pohladím ji po tváři. "Miluju tě, Annie." zašeptám. Počkat, co jsem to řekl??? Já, že ji miluju??? Chvíli o tom přemýšlím a potom si uvědomím, že je to opravdu tak… Zvedám se, že půjdu, ale najednou uslyším: "Bille? Co tu děláš?" Otočím se, zadívám se na Annie a vidím, že se probouzí, sedne si a ospale mžourá… Jdu k nočnímu stolku a rozsvítím lampičku, potom vypínačem zhasnu lustr a sednu si zpátky na postel. "Díky." řekne Annie. Potom se na mě podívá a zopakuje svojí otázku: "Co tady děláš, Bille?" "Přišel jsem za tebou. Musíme si promluvit, Annie." "Bille, já… chtěla bych se ti omluvit za to jak jsem se chovala na té lodi…" řekne Annie a podívá se mi do očí a potom svůj pohled zase sklopí… I za ten krátký okamžik, kdy mi hleděla do očí jsem si všiml smutku, který v nich byl… Ale už nebyla tak smutná jako předtím… Z jejích očí vymizelo to zoufalství, které jsem v nich viděl na lodi… "Annie…" zašeptám a přisednu si blíž k ní… Když jsem těsně u ní uchopím jí jemně za bradu a donutím jí tak podívat se mi do očí… Blížím se k ní čím dál víc a chci jí políbit… Po chvíli jsme od sebe vzdáleni pouhých pár centimetrů, pohladím ji po vlasech a poté přitisknu své rty na její a políbím jí… Je to tak krásné… A je to jiné než na lodi… Teď vím, že ji miluji a cítím, že Annie také nejsem lhostejný… Po nekonečně dlouhé době se odloučím od jejích rtů, pohlédnu jí do očí a tiše řeknu: "Miluju tě…" Potom se zvednu a…
Po nekonečně dlouhé době se odloučím od jejích rtů, pohlédnu jí do očí a tiše řeknu: "Miluju tě…" Potom se zvednu a odejdu z místnosti… Jdu rychle chodbou až dojdu do svého pokoje. Vejdu dovnitř, zavřu za sebou dveře a opřu se o ně. Teprve teď si plně uvědomím, co se před chvílí stalo… Vlastně ani nevím proč jsem odešel… Chtěl jsem si s Annie promluvit a nakonec jsem to zamotal ještě víc… Najednou mě z přemýšlení vytrhne nějaký zvuk… Zbystřím a uvědomím si, že někdo klepe… Otočím se tedy a otevřu dveře… Chvíli jen tak koukám a nemůžu uvěřit svým očím… Za dveřmi stojí… Annie! Nikdy bych nevěřil, že za mnou přijde… To, ale znamená, že… J
------------------------------Annie--------------------------------
"Miluju tě…" řekne Bill, potom se zvedne a odejde… Chvíli jen tak sedím na posteli a nemůžu uvěřit tomu, co se právě stalo… Můj bože! Bill mě miluje!J Nemohu tomu uvěřit… Po chvíli se zvednu a zamířím ke dveřím… Otevřu je a vyjdu na chodbu, potom se vydám směrem, kde tuším Billův pokoj. Je mi jedno, že mám na sobě jenom noční košili a zrovna tu od SáryJ Je mi jedno, že jsem bosa… Jdu - nebo spíš skoro běžím po chodbě… Najednou mi připadá, že minuta je nekonečně dlouhá doba… Konečně! Udýchaně se zastavím před Billovým pokojem. Ještě naposledy zaváhám, ale potom zaklepu na dveře… Chvíli čekám a potom se otevřou dveře a v nich stojí Bill… Kouká na mě a chvíli mám pocit, že snad zkameněl… Potom se mu v očích objeví poznání… Asi mu to došlo…J Nic však neřekne, jenom tam stojí a kouká na mě… Seberu odvahu a řeknu: "Můžu dál?" Tohle, že je můj hlas?! Ptám se sama sebe když se slyším mluvit tichým a rozklepaným hlasem… "Jo… jasně..." odpoví mi Bill a odstoupí od dveří, abych mohla vejít dovnitř. Bill zavře dveře a postaví se čelem ke mně. Kouká mi do očí a čeká, co ze mě vypadne… Jsem z něj hrozně nervózní… Zadívám se do země a nejistě začnu mluvit - no, spíš koktat…J "Já… chtěla jsem… jenom… říct… říct ti, že… že…" Bill nadzvedne jedno obočí a tázavě se na mě dívá… Když na něj pohlédnu zjistím, že už se netváří smutně jako předtím, ale jeho tvář zdobí pobavený úsměv… V očích má jiskřičky… Určitě už ví, co mu chci říct a nechává mě v tom dusit, neřád jeden…J "Myslím… myslím, že už půjdu…" vykoktám ze sebe a mířím si to ke dveřím… Když je chci otevřít Bill mě chytne za paži a přitáhne si mě k sobě… Jsem od něj vzdálená jenom kousíček… "Chtěla si mi něco říct, ne?" zeptá se mě Bill a propaluje mě pohledem… Snažím se vyvlíknout z jeho sevření, ale drží mě moc pevně… Po chvíli to vzdám a podívám se Billovi do očí… Má je tak krásné… "Já…" Zase nic. Tak už se sakra seber a řekni mu to! Říkám si v duchu, ale pořád mi to nějak nejde… Tak znova - zhluboka se nadechni, raz, dva, tři - teď! "Miluju tě…" řeknu a dívám se do země. Billův stisk povolí a po chvíli slyším jeho hlas jak říká: "Konečně! Už jsem myslel, že to neřekneš…" Přímo cítím jak se mu ulevilo… Konečně zvednu oči od podlahy a řeknu: "No, taky jsem měla ten pocit…" Uff, ze srdce mi spadl obrovský balvan… Teda takhle nervózní jsem nebyla ani v první třídě když jsem tam přišla poprvý…J Chvíli na sebe s Billem koukáme a potom řeknu: "No, asi už půjdu." "Kam bys chodila? Nenechám tě zas odejít… Nerad bych se ráno probudil a zjistil, že to byl jenom sen…" "Neboj, to se nestane. Tohle není sen." řeknu a usměju se na Billa. On mi úsměv oplatí a řekne: "Zůstaneš tady semnou." Na tváři se mi objeví zděšení… "Bille, myslím, že to není nejlepší nápad…" Když si Bill všimne mého zděšení začne se strašně řehtat a řekne: "Neboj, nemyslel jsem to nějak špatně. Zůstaneš tu semnou do rána, ale nic se nestane, rozumíš?" Zrudnu a vykoktám ze sebe: "Jo…rozumím… ale stejně si myslím, že…" Bill mě umlčí polibkem a vezme mě do náruče… Dojde k posteli a opatrně, jako bych snad byla z porcelánu, mě na ni položí… Ještě jednou mě políbí a řekne: "Počkej hned jsem tu." Ležím na posteli a čekám až Bill přijde. Po chvíli se objeví a na sobě má pyžamo... Zapne slabě rádio, lehne si ke mně na postel a obejme mě… Ležíme tam s Billem v objetí a jsem strašně šťastná…J Posloucháme písničky a povídáme si strašně dlouho…
Ráno se probudím a chvíli se rozhlížím kolem sebe… Kde to jsem??? Najednou si všimnu Billa, který mě pozoruje a na tváři má úsměv…J Jo, aha! Už mi to docvaklo! Někdy jsme hold trošku pomalejší noJ "Ahoj." řeknu. "Ahoj lásko…" řekne Bill, sladce se na mě usměje a políbí mě. Jen tak letmo, ale i přesto cítím vzrušení, které prostupuje celým mým tělem… Po zádech mi běhá mráz, mám husí kůži a pocit jako kdybych měla v břiše tisíce motýlků…J Je to prostě nádhernéJ "Kolik je hodin?" zeptám se když se od sebe odtrhnemeJ "Nevím, ale asi něco kolem osmé." "Aha, no asi bychom měli vstávat." řeknu, ale vůbec se mi nechceL Pokusím se vstát, ale Bill mě stáhne zpátky do postele. "Ještě je brzy. Navíc si chci užít ty chvíle, kdy jsem s tebou, protože mám pořád strach, že se za chvíli probudím a zjistím, že se mi to jenom zdálo…" řekne Bill a zadívá se na mě… "No, pokud to byl sen, tak ten nejkrásnější v mým životě." řeknu a usměju se na Billa… Ten mě pohladí po tváři a obejme mě. Je to nádherný být tady s někým koho miluju a… Náhle si vzpomenu na to prokletý zasnoubení a posmutním… Bill si toho všimne, odtáhne se ode mě a řekne: "Copak je, broučku?" Bože je tak milej a sladkej… "Nic, jen… Ale to je jedno…" Zadívám se Billovi do očí "Miluju tě…" řeknu. "Já tě taky miluju…" odpoví mi Bill a chce ještě něco dodat, ale vyruší nás klepání na dveře a Tomův hlas, který z ní pěkně netrpělivě… "Hej! Brácha! Dělej, otevři!" Bill vstane a navzdory mým protestům Tomovi otevře… Nechtěla jsem, aby nás tady viděl spolu… "No, konečně to ti to trvalo!" vpadne dovnitř Tom a za ním Sára. "Co tady chcete?" zeptá se Bill a je docela nevrlej… Ani se mu nedivím… Taky mě štve, že nás vyrušili zrovna v takový krásný chvíli… "Hledáme vás." řekne Sára a mrkne na mě… "No, doufám, že důvod proč nás hledáte je sakra vážnej, protože jinak vás asi uškrtím." řekne Bill a koukne se na ty dva. "No, jasný, že je vážnej. Neuhodl bys, co se stalo…" řekne Tom a dívá se na mě a Billa. Tohle se mi přestává líbit… "Sáro, co se děje?!" "No, víš… Právě…
Market