close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Bohatství nebo láska 17.

22. září 2006 v 18:12 | leny |  FF - Bohatství nebo láska
Vymazat ho ze srdce… I když to je zřejmě nemožné, protože Bill je hluboko v mém srdci a už tam zůstane… Navždy…
"Dávejte pozor!" křičím na pomocníky, které si najala Sára, aby to tu připravili na ten večírek… Mám pocit, že to tu hodlají od základu změnit… Radši mizím na zahradu do altánku, protože tady by hrozilo, že člověka přizabijí… Dojdu až k altánku a hned se cítím lépe… Mou duši naplňuje klid a mír, který vyzařuje z každého kousku této stavby… Sednu si a pozoruji frmol, který je jak v domě tak na zahradě… Na zahradě se staví podium, chystají se stoly na jídlo, stolky i s židlemi umístěné tak, aby měli hosté dobrý výhled na podium… Taneční parket dost velký, aby na sebe nemuseli být taneční páry namačkané… Musím uznat, že Sára dělá svou práci vážně dobře… Pokud půjde všechno dobře tak si myslím, že ji můj otec určitě zaměstná… Sára je chytrá. Určitě by ji přijali i jinde, ale proč by byla v nějaké malé společnosti když může dělat pro mého otce, zadarmo jezdit po světě, aby mohla dohlížet na různé akce konané v otcových firmách… Ještě chvíli to všechno pozoruji a potom si otevřu knížku, kterou jsem si vzala sebou a začtu se do řádků…
"Annie, zlatíčko! Podívej se, kdo přijel!" křičí na mě má matka… Zvednu oči od knihy a v tu ránu mám zbytek dne zkažený…L Sakra, co tady chce??? Ať mi dá pokoj. Stačí, že si ho musím vzít… Ještě mi bude kazit tenhle večírek… Sice jsem se na něj nějak zvlášť netěšila, ale chtěla jsem si ho užít, ale když tady bude Cherand tak to půjde těžko… Mám ho plný zuby!!!L Sice není tak špatný… Za normálních okolností bych s ním možná i vycházela, ale takhle ne… Navíc je zkažený svým otcem… Touží po penězích a po moci a když já jsem cestou k velkému majetku neváhá ani chvíli a klidně si mě vezme… Nedělá mu to žádný problém… Ze začátku jsem se ho snažila přesvědčit, že ta svatba není dobrý nápad… Kdyby protestoval i on tak bych možná otce přesvědčila, aby tu svatbu zrušil… Ale on ne, klidně s tím souhlasil a mě řekl, že si mě vezme, protože jsem klíčem k majetku a moci… A jeho otec mi dokonce vyhrožoval… Prý jestli se tu svatbu pokusím nějak zrušit mají si moji přátele dávat velký pozor, aby se jim nic nestalo… Bídák jeden!!! Takhle mi vyhrožovat!!! Nejhorší je, že můj otec věří panu Hašimotovi i Cherandovi… Nemám proti nim šanci…L
"No, tak Annie, pojď se přivítat s Cherandem! Vždyť jste se tak dlouho neviděli!" křičí moje matka… No jo, aby se nezbláznila… Je z tý svatby celá na větvi… Asi si myslí, kdo ví jak z toho nejsem unešená… No, není se čemu divit. Ona si mého otce vzala proto, že to bylo domluvené jejich rodiči… Jenže na rozdíl ode mě se ti dva spolu znali již dříve a nikdo z nich nebyl zamilovaný do někoho jiného…L Neochotně se zvednu a jdu směrem k nim… Naštěstí mě, ale zachrání Sára, která to všechno pozoruje a ještě než k nim dojdu, jde směrem ke mně a křičí: "Annie! Měla by ses jít připravit! Za dvě hodiny to začne a ty ještě nejsi ani převlečená. Nezapomeň, že s tebou musím ještě probrat program. Budeš tam mít pár uvítacích vět nějakých kapel atd… Pojď se mnou. Musíme ti vybrat nějaké vhodné šaty a taky účes. No, žádné flákání, rychle pojď!" Sára mě chytne kolem ramen a vede mě do domu. Ještě se, ale otočí k mé matce a řekne: "Promiňte paní Bergmanová, ale to víte Annie se musí připravit, aby byla neodolatelná hostitelka." "To je v pořádku Sáro, jen běž s ní, aby to všechno stihla. Však znáš mou dceru, všechno nechává na poslední chvíli a potom nestíhá." Má matka se na Sáru usměje, Sára jí úsměv oplatí a společně vejdeme do domu. Zastavíme se až v mém pokoji. "Díky Sáro, zachránila jsi mě. Vůbec nemám chuť ani náladu s ním mluvit…L" "Nemáš zač Annie, ale potom se mu stejně nevyhneš…" "To já vím, ale alespoň teď s ním nemusím mluvit… Já ho totiž nesnáším… Nenávidím ho!!!" řeknu a jsem plná hořkosti a nenávisti…L Sára si povzdechne a řekne: "Teď na to nemysli. Pojď, vybereme nějaké hezké šaty a uděláme z tebe kráskuJ" "Dobře." odpovím Sáře a vděčně se na ní usměji… Společně jdeme k šatníku a dlouho vybíráme nějaké vhodné šaty… "Já jsem pro tyhle, Annie." řekne Sára a ukáže na bílé šaty… Vyndám je ze skříně a prohlížím si je… Jsou vážně hezké, ale nevím jestli nejsou moc odvážné… Mají zavazování za krk a výstřih do véčka, který je dost hluboký… Pod prsy mají pruh, který je zlatě prošívaný… Tohle zlaté lemování mají i kolem výstřihu v předu i v zadu… Skoro celá záda mám holá… Potom je dlouhá sukně, která je docela úzká… Celou mě obepíná… A na levé straně je rozparek, který je asi do půli stehen… Ty šaty jsou vážně hooodně odvážné… No, nevím jestli si je mám vzít… No zase je pravda, že ta látka je dost silná takže nejsou průhledné jinak by byly jako noční košile…J "No, já nevím Sáro… Jsou dost odvážné, nemyslíš?" "No, jsou trošku odvážnější, ale není to tak hrozné… Vyzkoušej si je a uvidíme." Když si je obléknu musím uznat, že mi opravdu sluší… Skvěle kontrastují s mými černými vlasy… "Nádhera, Annie! Ty si určitě vezmi! Neboj nepůsobí vulgárně nebo tak naopak vypadáš v nich tak jak bych to řekla… Čistě, nedotčeně a zároveň sexy… Rozumíš mi, co chci říct?" "Jo, chápu to, ale stále nevím… No, ale máš pravdu. Vezmu si je. Jsou vážné krásné…" "Výborně. No, koukám, že jsme tu strávili dost času. Pojď honem tě učešeme a nalíčíme…"
Stoupnu si a jdu se podívat do zrcadla. Když před ním stojím nemůžu uvěřit tomu, co vidím před sebou… To snad ani nejsem já?! Vlasy mám vyčesané do zajímavého drdolu, který je ze samých kudrlinek… Nalíčená jsem trochu víc než obvykle… Sára mě nalíčila pomocí řasenky a bílo - stříbrných stínů, které mi jemně a v malém množství rozetřela na víčka… Přesto jsou, ale dost vidět… Na rty použila lesk v růžovém odstínu… Bože, já vypadám tak - jinak? Ani nemůžu najít vhodná slova, ale musím uznat, že je to vážně hezké… Vypadám skoro jako nevěsta napadne mě… "Teda Annie, ani bych tě nepoznala. Vypadáš naprosto úžasně!" rozplývá se Sára… "Akorát tomu chybí jedna věc…" "A jaká?" zeptám se Sáry. "Úsměv, Annie." "No jo, já vím… Slibuju, že se budu snažit usmívat, ano?" "Dobře… Tak já jdu musím ještě něco zařídit… Závěrečné přípravy a tak… Tak za dvacet minut přijď dolů… To by tu už měli být téměř všichni hosté a zahájíme večírek jednou úžasnou písničkou…" "Jakou písničkou?" "Jedné super kapely… Ale na jméno si teď nevzpomenu… No, každopádně ta písnička je fakt úžasná… No, uvidíš sama… Ty je totiž uvedeš…" "Cože? Ale proč já?" "Protože jsi hostitelka, a tak bude nejlepší když zahájíš večírek…" "No, dobře… Za dvacet minut jsem tam…" "OK, budu tě čekat…J"
Market
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl/a jsi tu ?

Klikni sem prosím

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama