Ráno jsem se probudila a vedle mé postele jsem spatřila Billa… "Bille, co tu děláš???" "Byl jsem za tvým otcem… Chtěl semnou mluvit…" "A… co… co ti chtěl?" Když se na to ptám klepe se mi hlas, protože chci vědět, co mu můj otec chtěl, ale zároveň mě děsí, co to mohlo být… "No, víš… Řekl mi…" Koukám na Billa a s obavami čekám, co z něj vypadne… "Že po včerejších událostech se rozhodl, že ti povolí semnou chodit, ale jenom do doby než bude svatba… Potom musím zmizet z tvého života…" Bill na mě pohlédne a čeká, co na to řeknu… Já však nic neříkám jen na něj hledím a nějak se nemůžu vzpamatovat z toho, co mi řekl… Bill tedy pokračuje dál: "Máme teď šest měsíců, kdy můžeme být spolu a můžeme být šťastní, ale potom si musíš vzít Cheranda… a… a já… musím zmizet z tvého života… pokud tak neučiním doplatíš na to ty… A to já nechci, Annie. Nechci, aby se ti něco stalo… Proto také nevím jestli je dobrý nápad to, co nám nabídl tvůj otec… Já tě miluju a chci být s tebou, ale mám strach, že se od tebe nebudu chtít odloučit…" "Bille, já… já tě taky miluju a i kdybych s tebou měla být jen krátce, chci s tebou být… Chci ten čas, který mi zbývá strávit s tebou… Ale záleží na tobě…. Rozhodni se podle toho, co si myslíš, že bude lepší… Já se podřídím tvému rozhodnutí…" Když to dořeknu, zahledím se Billovi do očí a čekám na jeho reakci… Bill mi hledí do očí a nic neříká… Vidím na něm jak přemýšlí a neví jak se má rozhodnout… Vstanu z postele a jdu pomalu k němu… Blížím se ke křeslu, ve kterém Bill sedí… Když dojdu až k němu stoupnu si před Billa a pomalu, pomaloučku se k němu skláním… Když se dotknu svými rty těch jeho cítím jak je napnutý… Začnu ho líbat a snažím se vyprovokovat ho ke spolupráci… Konečně se mi to povede a Bill mi začne polibek opětovat… Stáhne mě k sobě na klín a naše polibky jsou čím dál vášnivější… Po chvíli se od něj odtrhnu a řeknu: "Tak co? Jak ses rozhodl?" Bill se usměje a znovu mě políbí… Chvíli se nechám líbat, potom se, ale znovu odtáhnu a řeknu: "To, ale není odpověď…" "Že ne? Tak to ti to tedy budu muset říct jinak… Takže… Chceš slyšet mou odpověď?" "Jo, to bych moc ráda." odpovím Billovi a vesele se na něj zakřením, protože tuším, co mi odpoví…J "Takže, miluju tě a chci být s tebou… Nezáleží na tom jak dlouho… Chci si užít každou minutu, každý okamžik, kdy budeme spolu…" řekne Bill a znovu se ke mně sklání… Těším se na další z krásných polibků když v tom se ozve klepání na dveře… Rychle vyskočím na nohy a odstoupím dál od Billa, potom řeknu: "Dále." Otevřou se dveře a do pokoje vstoupí má matka… "Vidím, že už jsi vzhůru… Nesu ti jenom prášky, které ti předepsal doktor… Jsou na bolest hlavy. Při tom včerejším pádu ses uhodila tak kdyby tě bolela hlava tak si jeden vezmi a ještě jsem ti chtěla říct, že s tvým otcem na týden odjíždíme… Tvůj otec potřebuje zařídit něco ve Španělsku a já pojedu s ním… Tak se tu měj hezky a hlavně nic neprováděj…" Při posledních slovech se podívá na Billa a změří si ho přísním pohledem… Podá mi prášky a odejde z mého pokoje… "Kdo mi vlastně včera dal tu facku?" zeptám se Billa, protože si na to nevzpomínám… "Cherand Hašimoto… Tvůj snoubenec…" Vidím na Billovi, že při vyslovení slova snoubenec značně posmutněl a svůj pohled upřel do koberce… Dojdu až k němu, sednu si mu znovu na klín a dám mu pusu na tvář… Bill se na mě podívá, usměje se na mě a obejme mě… Chvíli tam sedíme v obětí a potom nás vyruší nějaký zvuk… Zaposlouchám se, co to je a potom mi dojde, že je to můj žaludek, který se hlásí o něco k snědku… Billovi už to zřejmě taky došlo, protože na mě kouká a cukají mu koutky… Omluvně se na něj usměju, ale taky mi cukají koutky…J Zvednu se a řeknu: "No, tak myslím, že se půjdu převléct a nasnídat." "Fajn, já zatím půjdu. Potřebuju si ještě něco zařídit… Odpoledne se stavím jo?" "Jo, dobřeJ" Bill se zvedne z křesla, políbí mě a řekne: "Zatím ahoj." "Ahoj." odpovím mu a dívám se jak se za ním zavírají dveře… Potom jdu do koupelny, tam provedu ranní hygienu, převléknu se, učesu a nalíčím… Když jsem hotová jdu dolů na snídani, protože můj žaludek se mi neustále připomíná…J
Sedím v altánku a čtu si knížku… Dnes by byl hřích být zavřená doma když je venku tak krásně… Najednou někdo řekne: "Ahoj." Trhnu sebou a zvednu hlavu… Byla jsem tak zabraná do knížky, že jsem ani neslyšela, že někdo přišel… "Jéé, ahoj Bille." řeknu nadšeně, protože mám vážně ohromnou radost když před sebou spatřím Billa… Bill si sedne vedle mě, kouká na mě a nic neříká… "Co je? Proč tak koukáš?" zeptám se ho, protože nemám ráda když mě někdo pozoruje… "Nic, jen… mám pro tebe překvapení…" odpoví mi Bill a tváří se tajemně. Na tváři se mi objeví úsměv a vyhrknu: "Fakt? A jaký?" Miluju překvapení… Teda jen ty příjemný… "No, přemýšlel jsem a napadlo mě, že bychom si mohli vyrazit na dovolenou… když jsi předtím musela tak brzy odjet…" "Super! To je báječný nápad!J A kam bychom jeli?" Bill se na mě zakření a řekne: "No, myslím, že není tak těžké to uhodnout…J" "Ty… ty myslíš… do Itálie???" "Jo, přesně tam… no vlastně ještě o kousek dál… Co by jsi řekla návštěvě toho ostrova… Jak se jen jmenuje… Jo už vím! Ostrov Alexandra!" "Bombaaa! Moc mě mrzelo, že jsem z toho ostrova musela odjet tak brzy…L" "Super, takže domluveno. Ale tím pádem by jsi měla jít balit, protože jsem jaksi počítal s tím, že budeš chtít jet a už máme zamluvený letenky… Za tři hodiny odlétáme." "Fajn, tak to já jdu balit, ale ještě to musím dát vědět rodičům…" "To nemusíš. To už je zařízený… Sára to s nimi domluvila." "Tak to je fajn a když už jsme u Sáry… Oni s Tomem s námi nepojedou?" "Ne, tentokrát pojedeme sami… Ale pokud by ti scházeli tak můžou jet s námi…" "Ne, to je dobré… Mě bohatě stačí když tam budeš ty…J" "Tak to jsem rád…" řekne Bill přitáhne si mě blíž k sobě a dá mi jeden z těch nááádherných polibků… "No, já půjdu balit abych to stihla…" "Dobře, sejdeme se na letišti…" Rozloučím se s Billem a jdu balit…
"Sakra, kde mám tu batikovanou sukni? A ty zelený stíny??? Sakra! Sakra!!! Kde je řasenka?!" Bože, to je zmatekL Lítám po pokoji jako střelená abych tady náhodou něco nenechala… Asi po další půl hodině si zničeně sednu na postel a chvíli odpočívám, protože už toho mám plný zuby…L Naposledy zkontroluju kufr a s veeelkou úlevou si oddychnu… Konečně mám sbaleno… Ještě se převléknu, trochu upravím a vyrážím na letiště…
Market