close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Chci Billa nebo Toma ???

19. září 2006 v 20:58 | leny |  FF - Chci Billa nebo Toma ???
Píp píp píp. Zase mi někdo napsal zprávu. Mé tušení mě nezklamalo a byl to opravdu Tom. "Chodíme" spolu už skoro měsíc. Začalo to na jednom večírku u mýho bratra Jense. Jens pořád někde lítá a skoro se nevidíme, protože když je doma on tak tam většinou nejsem já. Je to takový zvláštní. Rodiče pořád někde cestujou takže buď pořádá party on nebo já. No zpátky k tomu, že mi píše Tom. Vím, že Tom má bráchu Billa, moc se s nima nevídáme. Na party byl sice taky, ale byl tam s nějakou holkou. O Tomovi kolujou různý pomluvy, že na každý party má jinou holku, ale zatim se mi zdá, že ne. No vlastně nevim, co dělá, když nejsme spolu, ale myslim, že s jinou není. Vždycky jsme si myslela, že u kluka mi záleží na tom, jestli mi říká, že mě miluje, ale není to tak. Třeba Tom mi to neřekl nikdy a já jemu taky ne. Vlastně to asi není ani tak chození. Připadá mi to spíš jako.... ani nevím jak bych to popsala, ale asi bych to nenazývala chozením. No napsal mi : "čauky beruško, co děláš? Budeš teda dneska odpoledne moct přijet? Bude tu i brácha se svojí holkou....Tak co zlato?" No co stejně nemám nic lepšího na práci. Napsala jsem mu, že jo a obratem mi přišla sms, že se na mě už neskutečně těší. To já na něj taky.
Po škole jsem zamířila domů. Jens byl překvapivě doma.....Pozdravili jsme se a na chvíli jsme se zapovídali. Má zase nějakou novou holku Karolinu. "To jméno mi něco říká...." "No ona je to ta tvoje kamarádka z dětství."usmál se brácha. Neudržela jsem se a začala jsem se smát. Klidně bych si tam s ním povídala, ale musela jsem už jet za Tomem. Rozloučila jsem se a se smíchem jsem odešla z baráku. K Tomovi domů jsem dorazila kolem třetí hodiny. Zazvonila jsem a Tom mi přišel otevřít. Hned jak mě uviděl tak mě políbil. Musím uznat, že líbá fakt dobře. Asi nejlíp ze všech kluků, který jsem kdy měla.....Pak mě pozval dovnitř, do obýváku, kde seděl jeho brácha s nějakou holkou. Pozdravila jsem a Tom mě posadil na gauč. Je fakt moc příjemnej a vtipnej ten Bill..... Když jsem je tak sledovala tak bylo vidět, že jsou dvojčata. V něčem byli upe stejný ale v něčem se upe odlišovali. Nejhlavněji si pořád skákali do řeči. Bylo to fakt vtipný. Pak se Tanja zvedla, že už musí jít. Bill se nabídnul, že jí doprovodí, ale řekla, že ne. Já jsem stejně už musela jít, takže jsme šli spolu. Tom s náma sice chtěl jít, ale řekla jsem mu, že ne, že půjdeme sami, že se nemá bát. Rozloučila jsem se s Billem a i s Tomem a šli jsme. Tanja toho cestou moc nenamluvila. Byla celou dobu taková zvláštní i u kluků doma toho moc nenamluvila, ale jen se koukala, jak se tam my tři bavíme. No nebudu to řešit každej je nějakej.
Doma jsem narazila na napůl svlečenýho bráchu. Hned jak jsem ho uviděla tak mi bylo jasný, že tady není sám, že tady má Karolinu. Zastavil se ve dveřích a chvíli na mě koukal. Pak jsme se zase začali smát. "Hele kočko, zítra tady budeme mít zase party. Máš nějaký zvláštní přání koho bys tady chtěla?"zeptal se mě. Říká mi kočko už od mých pěti let. Je o rok starší, ale občas mi to připadá, že si myslí, že jsem pořád malá a že se o mě musí starat. "Nemám žádný přání. Pozveš stejně koho chceš, jako vždycky. A už jdi nahoru, ať tam na tebe nečeká." "Na ja, ale kdyby ses rozmyslela kočko tak jsem nahoře a ...... řekneš mi to pak, jo?" usmál se otočil a zmizel na schodech. Sedla jsem si ke stolu v kuchyni a zapřemýšlela jsem se. Přistihla jsem se, že myslím na Billa a ne na Toma. Jak je to možné? To se mi nemůže stát! Sice s Tomem vlastně nechodím, ale všichni nás tak trochu jako pár berou i když vědí, že je Tom malinkato sukničkář. Když třeba ze začátku na party viděli, že se s Tomem líbám tak mě od toho odrazovali, ale teď už to berou tak nějak jinak. Došlo jim, že kdyby to bylo jen tak tak by se mnou už nebyl. Vlastně nevim ani jak to bere Tom. Jestli jako chození nebo jako nějakej úletek..... Nevydržela jsem to a napsala jsem mu. Prostě jsem to potřebovala vědět. Místo toho, aby mi napsal tak mi volal. "Proč se na to ptáš zlato?" zeptal se mě, když jsem se ho zeptala, jak bere ten náš vztah. "Jen tak, prostě mě to zajímá....vždyť sám víš, jak všichni o tobě mluví, tak to chci vědět. Upřímně já si myslim, že tohle chození není....." "No jak myslíš ty, ale je mi s tebou příjemně.....uvidíme se zítra na tý party u vás tak si promluvíme beruško, jo? Rád jsem tě slyšel!" ukončil náš rozhovor. No takže jsem pořád tam kde jsem byla.....
Ráno jsme s Jensem zajeli do obchoďáku nakoupit na tu večerní party. Koupili jsme toho zase spousty, ale bylo nám jasný, že to stejně bude málo..... No každopádně aspoň něco jsme koupili. Doma jsme pokračovali v přípravách. Jens potřebuje mít všechno perfektní. To je samý "Kočko podrž tohle a ještě podej tamhleto..." Už mi z toho jde hlava kolem. Nakonec kolem čtvrtý hodiny je všechno tak jak chtěl, takže mám klid. Konečně si můžu na chvíli sednout. Po chvíli přiběhl dolů Jens a měl v rukách dvě košile. V každý ruce měl jinou. "Tak kterou kočko? Poraď, chci se líbit a nemůžu se rozhodnout." "Tobě sluší obě...." "Kočko neštvi mě a nevykrucuj se z odpovědi! Ty mi vždycky radíš dobře. Sama víš, že na tvojí radu dám vždycky! Takže kterou?" "Tak tu zelenou, ta ti sluší víc než ta žlutá." "Díky kočko, máš to u mě!" Kdybych měla spočítat kolikrát už mám něco u něj tak se nedopočítám..... tohle mi totiž říká vždycky. Zvedla jsem se a šla jsem se převlíct. Nemohla jsem se rozhodnout který triko na sebe, takže jsem šla za Jensem. "Který?"zeptala jsem se. "To na ramínka. Líbí se mi víc!" "Určitě? Jsi si jistej?" "Nevěříš mi snad kočko? Lhal jsem ti někdy?"zeptal se. "Dneska nebo za celej život?"usmála jsem se na něj. "Hele kočko radši jdi nebo za sebe neručím." Řekl a vzal do ruky polštář.
Kolem šestý začali chodit kámoši. Ne, že bych s nima nechtěla být dole, ale radši jsem zůstala nahoře. Přišel za mnou Adam, to je jeden Jensův kamarád. "Co ty tady tak hezká a tak sama?"zeptal se mě, když otevřel dveře. "Nic, vyčkávám ve své skrýši....."řekla jsem mu. Je to jeho nejlepší kamarád už od malička a taky mě od malička zná. Vždycky spolu takhle vtipkujeme. "Tak pojď dolů, je tam zábava sice i bez tebe, ale ...."usmál se. "Hele, ty....!" zvedla jsem se a šla za ním. Podíval se na mě a zvednul obočí. "Já?!"zeptal se vyděšeně. Už jsem neměla slov, tak jsem prošla kolem něj, zavřela jsem dveře a šli jsme dolů. Bylo tam už celkem dost lidí. Zahlídla jsem i Billa s Tanjou, ale Toma jsem neviděla. Třeba tady vůbec není napadlo mě, ale byl to omyl. Bafnul na mě v kuchyni. "Hahaha!"obořila jsem se na něj. Místo toho, aby mi na to něco řekl tak mě políbil. Nevim, jak to dělá, ale nemůžu se na něj zlobit. Šli jsme ven, kde jsem se ho zeptala, jaký to teda je vztah. "Já to beru jako chození, ale nevim, jak to bereš ty....." vlastně to sama nevim..... Tak jo, když vím, že on to bere jako chození....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama