Po milování jsme ještě chvíli zůstali ležet, ale pak jsme museli jít dolů. Oblíkli jsme se, ale před tím, než jsme šli dolů tak jsme se ještě zarazili. Tohle se nesmí nikdo dozvědět. Shodli jsme se na tom oba. Šli jsme tedy dolů. Na schodech jsme se oba zastavili. Podívali jsme se na sebe a oba jsme se usmáli. Když jsem otočila hlavu na druhou stranu tak na mě koukal Jens a měl přimhouřený oči. Usmála jsem se na něj a on se taky usmál. Kývnul na mě hlavou tím stylem, jako by se ptal "tak co?" Usmála jsem se ještě víc. Jens se na mě jen podíval a zvednul obočí. Doufám, že mu to nedošlo. Sešli jsme posledních pár schodů a každý jsme zamířili na jinou stranu. "Kdes byla? Sem tě hledal...."postavil se mi do cesty Tom. "Nahoře, proč tě to zajímá?" "No nemohl jsem tě najít....chyběla jsi mi." Řekl. "A kdy? Když jsi se líbal s Ninou?" "Zlato, já...." "Mě nemusíš nic vysvětlovat! Nechodíme spolu...nikdy jsme nechodili a ty to sám víš." Podíval se na mě svýma psíma očima, ale teď se mnou ten pohled nějak nic nedělal. "Nemám ti co říct Tome..." "Tak co tady děláte vy dva?"Zeptal se Jens, který se k nám prodral davem. "Nic"řekl Tom, dal mi pusu na tvář, otočil se a odešel. "Kočko?"šťouchnul do mě brácha. "Jo, co?" "Jen se ptám, co jste dělali nahoře tak dlouho..." "To ti řeknu až potom, teď se to nehodí"usmála jsem se na něj. "No počkej! Nakrm ucho, přece mě nenecháš nedočkavýho!!" volal na mě ještě, když jsem se prodírala směrem k Tomovi, který se chystal k odchodu. "Kam jdeš?" zeptala jsem se ho. "Už půjdu domů, hledal jsem tě jen abych se rozloučil, že už půjdu."odvětil. "Můžu tě jít aspoň doprovodit?" "Jak chceš, můžeš....." takže jsem šla s ním. Pomalu jsme se loudali po Loitsche. Povídali jsme si o tom, že mezi náma stejně žádnej vztah nebyl, že to stejně bylo jen o tom mazlení a líbání, nic víc. Nakonec to připustil i Tom, ale řekl, že by v tom rád pokračoval. Nejdřív jsem nechtěla, ale pak jsem souhlasila, protože tím nemůžu nic ztratit. O mě a o Billovi se stejně nesmí nikdo dovědět, možná jen Jens, páč ten to nikomu neřekne. Došli jsme až k baráku Kaulitzů, kde jsme se rozloučili. Jen jsme se objali, nic víc. Všechny pokusy o polibek jsem zamítla. Otočila jsem se a zamířila domů.
Jen co jsem udělala pár kroků tak jsem narazila na Jense. "Byl jsem doprovodit Karolinu a čekám tady na tebe, abys nešla domů sama kočko, ještě by ses mi někde zatoulala.....tak co Bill? Povídej! Chci vědět všechno! Co ti říkal?" "No on toho vlastně moc neříkal....."začala jsem. "A co jste tam dělali takovou dobu?" Otočila jsem se na něj a podívala jsem se mu do očí. Asi mu to nedocházelo, tak jsem zvedla obočí. "Vy jste se tam spolu mazlili? Třetí meta kočko?"zeptal se po chvíli. "Jensíčku, to ti to ještě nedošlo, co jsme tam dělali?" "Nějak mám pocit, že ne...." "Dělali jsme úplně, ale úplně všechno!" "CO - CO - COŽE??? Úplně všechno? To si děláš srandu, ne kočko?????" zakroutila jsem záporně hlavou. "Tak to mám radost! No a jaký to bylo? Povídej, chci vědět všechno! Takže teď už nejsi jen moje kočička...." řekla jsem mu teda úplně všechno, včetně toho, že si to musí nechat pro sebe. Když jsme se vrátili domů, tak už tam bylo jen pár jedinců, kteří pomalu ani nemohli chodit, takže u nás zůstanou až do tý doby, než se proberou do střízliva. Šla jsem nahoru do svýho pokoje, abych se převlíkla a šla si lehnout. Lehla jsem si do postele, zhasla jsem lampičku a pokoušela jsem se usnout. Nějak se mi to pořád nedařilo. Neustále jsem myslela na to, jak jsme se tady s Billem milovali a uvědomovala jsem si čím dál víc, že mi není tak úplně lhostejný. V půl třetí ráno mi přišla smska. Psal mi Bill, že nemůže spát a neustále na mě musí myslet. Napsala jsem mu, že jsem na tom úplně stejně. Chvíli jsme si ještě psali, ale pak jsem konečně usnula..........