close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Chci Billa nebo Toma ??? 4.

19. září 2006 v 21:01 | leny |  FF - Chci Billa nebo Toma ???
"Kočko, vstávej! Naši jedou domů! Musíme rychle uklidit!!" budil mě ráno brácha z krásnýho snu. "Cože!" posadila jsem se na posteli. "to nemyslíš vážně??!" rychle jsem vyběhla a převlíkla jsem se. Oba jsme rychle šli dolů a začali co nejrychleji uklízet. Měla jsem čím dál tím větší pocit, že nám to nějak neubývá....kolem třetí odpoledne tam bylo celkem uklizeno a všechny, co tady zůstali z party jsme vyprovodili. Sedli jsme si na gauč a rozhlídli se po obýváku. "Co myslíš kočko? Jsme dobrý?" "Myslím, že jo..." V půl pátý dorazili naši. "Ahoj!" zavolal táta ode dveří a šel hned do kuchyně. Tohle dělá vždycky, když se od někud vrátí..... S bráchou jsme sešli dolů, aby jsme je přivítali. "Nazdar dětičky moje, jak jste se měli? Co Jensi? Dával jsi pozor na Teresku??" "Neboj mami, kočka už se pohlídá i sama.." řekl "ale neboj hlídal jsem jí!"dodal, když viděl, jak se na něj máma dívá. "To je dobře. Doufám, že jste se bavili....jdu teď udělat něco k jídlu, abysme se najedli společně.."řekla a už se řítila do kuchyně. Táta tam zatím našel něco v lednici a připravoval se, že to sní, ale máma mu to cestou vzala z ruky se slovy, že budeme jíst dohromady. Podíval se na mě a já jen pokrčila rameny. Sedla jsem si k tátovi a přitulila jsem se k němu. "Tak co kočičko, jak jste se tady měli? Měli jste nějakou party?"zeptal se šeptem, aby ho máma neslyšela. Stejně jako Jens mi říká kočičko. Máma nemá ráda, když pořádáme party, ale tátovi to nevadí, protože v našem věku dělal to samý. Akorát máma byla taková, jak táta říká "uťápnutá" a nikam nechodila. "Jenom taková maličká..."řekla jsem mu. "škoda, že jen maličká...."usmál se. "Co si to tam špitáte?" zeptala se máma. "Nic mami, povídáme si." odvětila jsem. "No a kde jste všude byli? Jedete ještě někam?" "No zítra bysme měli zase jet na pár dní pryč, ale ještě to není jistý....... Večer bude volat Peter, aby nám řekl, jak to bude." Řekl mu táta "A byli jsme všude možně, ale jen v Německu, tentokrát jsme nebyli nikde venku...ale teď možná jo...to se ještě uvidí." "Tak to jsem zvědavej...." poznamenal brácha. "No každopádně děti už můžete chystat stůl. Za chvíli to bude hotový....."přerušila naší debatu máma. Nuceně jsme to připravili a máma začala nosit na stůl. Táta se nedočkavě posadil ke stolu a už čekal s příborem v ruce. Konečně se posadila i máma a to pro tátu znamenalo, že může začít jíst. Nevím, jak to dělá, ale i když jí skoro pořád tak je hubenej. Je to zvláštní.... Nechodí ani posilovat, ale běhá s bráchou po vesnici. Asi to bude tím. Máma mi nandala jídlo a položila ho přede mě s přáním dobrého chutnání. "Slyšela jsem, že máš něco s tím...s tím Kaulitzem, jak on se jen jmenuje....myslím, že Tom. Je to pravda?"zeptala se mě po chvíli máma. "Jak to myslíš? A od koho tohle víš?"zeptala jsem se já. "No říkala mi to sousedka, ta Richterová. Prý je do něj zamilovaná jejich Martha, ale protože chodí s tebou tak je z toho celá smutná.... Tak chodíš s ním????" "Ne, nechodim a nikdy jsem nechodila."řekla jsem a podívala jsem se na Jense. Vyměnili jsme si pohledy a pokračovali jsme v jídle. "To je dobře, že s ním nic nemáš, ale ona říkala, že vás viděla, jak se líbáte..... Stejně, on i ten jeho brácha jsou divní...něco se mi na nich nelíbí..." "Mami to stačí!"řekl jí Jens. Poznal na mě, že bych jí nejradši něco řekla, ale držela jsem se a mlčela jsem. "No co! Vždyť je to pravda. Ten Tom se tady tahá s kdejakou holkou! A teď tady kolujou pomluvy, že má něco s tvojí sestrou. To ti nevadí?!"zeptala se ho. "A kdyby tak co? Co by se stalo? Bojíš se, že by to uškodilo tvojí pověsti nebo co?!"nevydržela jsem to a řekla jsem jí, co si myslim. "Co si to o sobě sakra myslíš? Jak to se mnou mluvíš? Já nejsem žádná tvoje kamarádka! Tak tys s ním něco měla?"zeptala se znova a už u toho skoro křičela. "Jo, měla a mám!" "Tak to to hned ukončíš, protože nechci, aby se o tobě říkalo, že jsi šlapka, když se tak chováš! Nechápu, co tě to popadlo začínat si něco zrovna s ním! Už nikdy nechci slyšet že tě s ním někdo viděla a ani s tím druhým jasný?!" to už jsem to nevydržela a otočila jsem se a šla nahoru. "Marie Tereso vrať se okamžitě ke stolu! Jestli se hned nevrátíš tak máš domácí vězení!!!" "Tak ať!"křikla jsem na ní a zabouchla se v pokoji. Lehla jsem si na postel a rozbrečela jsem se. Proč tohle všechno dělá? Jak mě může nazvat šlapkou? Moje vlastní matka!! Pomalu se otevřely dveře a do pokoje vešel Jens. "Kočičko moje..... já nevim co na to mám říct...." "Tak neříkej nic."odvětila jsem mu. Sedl si na postel, zadíval se na mě a chytil mě za ruku. Neměla jsem slov. Ani on pro mě neměl slova útěchy. To neměl asi nikdo. Hlavně nikdo nevěděl, že je taková. Všichni si vždycky mysleli, že jsme spokojená rodina, ale to byl jen mlžný klam, který matka vytvářela. Vždycky chtěla být se sousedy za dobře. "Mám ti říct, že máš domácí vězení....."přišel za náma táta. "Hmmm....ale já tady nemůžu zůstat už mám něco domluvenýho." "A jak to chceš udělat kočko?"zeptal se brácha. "Jakkoli, ale rozhodně tady nezůstanu." "Tak o tomhle nevim"řekl taťka a zavřel za sebou dveře. "No jak?" Otočila jsem hlavu směrem k balkonu. "Nemám na vybranou..... Sice jsem už Tomovi napsala, že nepřijdu, ale chci tam jít....." "Kočko, budeš z toho mít akorát problémy....věř mi... určitě je i jiná možnost....." "Není Jensi a ty to víš! Ona mě nepustí, ale já tam chci jít! Řekni jí, že jsem si šla lehnout, že mi není dobře, jo?" "No jak myslíš, ale nezapomeň zamknout a vrátit se brzo, jo?" usmála jsem se na něj a když odešel tak jsem zamkla. Přešla jsem přes pokoj a otevřela jsem dveře na balkon. Nemám jinou šanci ona sama mě nutí tohle udělat! Vlezla jsem na balkon a potichu jsem za sebou přivřela dveře. Ježiš, já to snad neslezu, napadlo mě, když jsem viděla prázdno pode mnou. Nakonec jsem se odvážila a slezla jsem. Uff povedlo se mi to a ani jsem si neublížila! To je dobrý, ne?! Vyrazila jsem po našem trávníku k brance. Celou dobu jsem se modlila, aby mě máma neviděla. Kupodivu jsem měla štěstí a nikdo mě neviděl. Vylezla jsem z pozemku a zamířila jsem k Tomovi.
Když jsem zazvonila tak nikdo nepřišel. Zazvonila jsem podruhý a to už se dole rozsvítilo. Dveře se otevřely a v nich stál Bill. Nechápavě na mě koukal, jako co tady dělám tak pozdě. "Můžu dál?"zeptala jsem se po chvíli ticha. "Jo jasně pojď klidně dál. Co tady děláš?"zeptal se mě konečně. "Tom tady není. Když jsi mu napsala, že nepřijdeš tak se zvednul a s Georgem odjel do Magdeburgu. Vrátí se až zítra....." "To je škoda. Já s ním stejně chtěla mluvit jen o tom, co jsme si včera řekli. Myslím, že to bylo špatný rozhodnutí....."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama