close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Já a Bill 2.

14. září 2006 v 15:24 | leny |  FF - Já a Bill
"Veroniko?" otázal se. Divila jsem se. Většinou mi říká, asi jako každý, Wiki. "Ano Bille?" Slyšela jsem, jak se Billovi zrychluje dech. "Nemůžu tě brát jako kamarádku" vypadlo z něho. Bill se trochu odtáhl a zadíval se mi do očí. Vzal mi mojí tvář do dlaní a blížil se ke mně. Nevnímala jsem ho, přemítala jsem si celou dobu jeho větu. Najednou jsem na svých rtech ucítila jeho jemné rty a probrala jsem se ze svého přemýšlení nad tou větou, kterou mi Bill před chvilinku šeptal do ucha. "Bille!" znovu jsem se odtáhla. Bill se na mě podíval a já jsem se rozutekla na pláž, kterou jsme měli před domem. Seděla jsem na rozžhaveném písku, když v tom si ke mně kdosi přisedl. Odvrátila jsem hlavu. Nechtěla jsem, aby někdo viděl moje ubrečený oči. "Wiki?" Ten hlas znám. Nadechla jsem se a otočila. Byl to Bill. "Bille! Já…promiň. Ale nechci pokazit to, co je mezi námi." Bill sklopí hlavu a přemýšlí. Jsem nedočkavá, co z něj vypadne. Postaví se a vykračuje směrem k moři. Jdu za ním. Zadívá se na sluce, které se odráží v moři. "Wiki, já jsem se asi zamiloval" řekl a otočil se směrem ke mně " do tebe." Cítila jsem, jak se mi zastavuje srdce. Říkala jsem si, že musí být snad opilý, že sám by tohle nikdy neřekl, ale celý večer jsem s ním byla a nevypil ani jednu skleničku alkoholu. "Bille, ale já…" Bill mě ani nenechal dopovědět. Položil mi prst na ústa. Chytla jsem ho pevně za ruku a česky řekla, že b to stejně nemělo cenu. Celou tu dobu jsem se mu nemohla podívat do očí. Pak jsem ale oči přeci jen zvedla a zahleděla se do jeho. Měl slzy na krajíčku. "Bille…" špitnu a blížím se k němu. Políbím ho na tvář a odcházím zpátky do domu. Tak jsem e jasně rozhodla…Nemůžu být Billovi tak nablízku. Šla jsem do pokoje si sbalit věci.
Další den…ha, ten byl ale chaotický. Bill se mnou nepromluvil, Tom se ptal, proč odjíždím. Andreas, Georg a Gustav mi pomáhali. Měla jsem poslední krabici, kterou jsem musela dát do auta. Podívala jsem se, jestli mám všechno. Tomovi ukápla slza. Bill měl červené oči, že se jeho čokoládové zorničky ztratily v záplavě slz. "No tak, kluci. Nechte toho, jste jak citlivky" snažím se udělat vtip. Tom ke mně příjde a pevně mě obejme a zašeptá " Pošli mi tvojí new adresu." "Neboj" špitnu mu do ucha a jdu se rozloučit dál. Andreas mě obejme a popřeje mi štěstí, Gusti a Georg mi dají dva plyšáčky pro štěstí. Když jsem se šla rozloučit s Billem, ani oči nezvedl. Dala jsem mu pusu na líčko "mám tě ráda, Bille" špitla jsem, vzala si věci a šla.
Jela se mnou moje nejlepší kamarádka Marie, který říkám výhradně Mary. Budu bydlet u ní. Bydlí ale v Německu. Po dlouhé cestě jsme k Mary dorazili. Ukázala mi pokoj a já jsem si šla vybalit. Okamžitě jsem psala Tomovi adresu.
U KLUKŮ
"Je tu prázdno" pronesl po chvíli mlčení Gustav. Další ticho. Ticho přerušilo až pípání smsky. "Wiki napsala!" rozzářil se Tom. Sedl si do křesla a začal nahlas číst: "AHOJKY KLUCI. VŠICHNI MI HROZNĚ CHYBÍTE. JSEM V NĚMECKU. BYDLÍM U MARIE. MĚJTE SE KRÁSNĚ, MYSLÍM NA VÁS. PA WIKINA." Tom se zaradoval, že je Wiki v pořádku a došel k názoru. Bude se hlasovat. "Já chci být s Wiki, je to kamarádka. Pojedu do Německa. Kdo jede se mnou?" Tom tam stál. Georg, Gustav i Andreas zvedli ruce a jednoznačně řekli "jedeme s tebou". Jen Bill se sebral a odešel do svýho pokoje.
"A kde budeme bydlet?" zarazí se Andreas. "Andy, mysli…Nastěhujme se zpátky k rodičům a tenhle barák prodáme" rozzářil se Tom. Pak si ale sedl zase do křesla a už ťukal Veronice smsku: "AHOJKY WIKI. JEDNOHLASNĚ JSME SE SHODLI, ŽE SE STĚHUJEME ZPÁTKY DO NĚMECKA. KAŽDÝ E VRACÍ ZPĚT KESVÝM RODIČŮM. JEN CO PŘIJEDEME, DÁM TIVĚDĚT. AHOJKY TOM.
ZPÁTKY U MĚ A MARIE
"Oni přijedou!" Zařičím tak nahlas, že Marie přiběhle a zděšeně na mě hledí. "Co se krucinál děje?" Hodila jsem jí mobil, aby si to přečetla. "Teda. To je…super." Marie byla happy ale nedává to na sobě tolik znát. Má víc povinností. Musí "hlídat" mě, 15ti letou holku a ještě do toho živit sebe, 16ti letou holku. Ale není to tak hrozný. Dvě puberťačky spolu bydlí, ale Marie má radši pořádek.
Tomova optimistická odpověď mě nabízí k tomu, abych si uklidila všechny věci a vyrazila s Maruškou na diskotéku, které je v Berlíně proslulá jedinečnou akustikou. Tancovali jsme tam, když v tom se ke mně zezadu někdo přiblížil. "Hej!" jukla jsem, chytla toho dotyčného za ruce a pomalu se otočila. Teda! To jsem nečekala. Byl to…
(Konec 2.dílu)
vevu
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama