….Měla na ruce vpichy. Docela hodně vpichů. "Marie?" zeptal jsem se opatrně. Ani necekla, jen chrápala jak zabitá. Zvedl jsem se rychle z postele a běžel do pokoje k Wiki a Billovi. Leželi nehybně u sebe a spali. "Vstávejte krucinál, fofrem" vyjekl jsem na ně a sundal z nich peřinu.
ZPÁTKY MYŠLENKAMA U MĚ:
"Co se děje?" vyjekla jsem. Tom z nás shodil peřinu. "Brácha, ty vole, co se děje" řekl rozespale Bill a chránil si oči před ostrým světlem. Tom zavřel dveře a posadil se k nám na postel. "Marie ….asi bere drogy" řekl sklesle. "Cože? To si děláš prdel, jak jsi na to přišel" zeptala jsem se a přitom jsem razantně vstala. "Má na ruce alespoň šest vpichů" vyjekl na mě Tom. Hádala jsem se tam s ním, že to není možný, aby Marie brala drogy.
Další den už jsme v šest já, Tom a Bill seděli u kafe. Celou noc jsme nespali …mluvili jsme o Marii. "Dobrý ráááááánko" zakňučela Marie na schodech. Všichni tři jsme kývli na pozdrav. Mrkla jsem na Toma. "Nemůžu" řekl…Dohodli jsme se totiž, že se jí na drogy optáme a padlo to na Toma…My jsme se shodli, že to provede on…Ale složil se na stůl jako hromádka neštěstí. "Marie" výskla jsem na ní do kuchyně "musím s tebou mluvit." Marie okolo mě prošla bez povšimnutí. "Nejde to, čeká na mě Miky, čau" řekla, vzala si tašku a šla. Při cestě jí z tašky vypadl malý papírek. Vzala jsem ho ze země a přinesla do kuchyně. Malinkej pytlíček…. Pomalu jsem ho rozdělala. "Já to věděl" probere se najednou Tom…"Ona ty drogy fakt bere" řekl a sesunul se zpátky na židli. "Klid Tome" řekla jsem, ale uvnitř sebe jsem měla panickou hrůzu.
Celej den ve škole jsme se ani jeden nesoustředili. Will už radši nechodí do školy a od učitelky jsem se dozvěděla, že přestoupil jinam. Celou dobu jsem se zabývala Marií. Bill myslel na to, jak mi je, já a Tom jsme mysleli na Mary. Odpoledne jsme šli domů….Blížila se devátá hodina večerní, když v tom se rozlítli dveře od domu. Stála v nich Marie, Miky a nějací kluci. Mary měla v puse jointa a totálně rozpíchaný ruce. "Seber si věci a vypadni" řekla mi s chladným hlasem. "A ty dva si vem sebou. S tebou už nechci mít nic společnýho…Ani s tím pošahaným dredařem" řekla a hodila jointa k zemi. "Marie" zeptám se otázale a mám na krajíčku. Bill a Tom jen nečinně přihlížejí. "Co zase? Jsem ti to snad jasně řekla…Seber si věci a vypadni…Všichni vypadněte z mýho života" ječela Marie přes celej barák. "Dobře tedy" zvedla jsem se a šla si sbalit věci. Bill a Tom běželi za mnou. Házela jsem věci do tašky… Byla jsem fakt na zhroucení. Bill nic neříkala a házel věci taky do svý tašky a Tom si šel taky zabalit. Bez jedinýho slova nebo počkání jsem se vyřítila ven s taškou plnou věcí. Marie si zrovna nastřelovala žílu na pravým předloktí a jen na mě zařvala: "Tak už táhni." Sebrala jsem se a odešla…Nechala jsem tam Toma i Billa. Bylo mi všechno jedno…neměla jsem kam jít…DO Čech za rodičema se určitě nevrátím. Sedla jsem si na obdubák a brečela. Co budu dělat? Kde budu žít? "Proč mě zradila" křičím si sama pro sebe. "TO bych mohl říct taky" ozve se nade mnou. Tom. "Tomíku" obejmu ho. "Proč nám tohle dělá? Vždyť…Pro mě byla jako sestra" vzlykám. Tom nic neříká a zadržuje slzy. "Kde je Bill?" zeptám se…Šel nám třem najít hotel." Nám třem? Zarazila jsem se. "Jak nám třem?" zeptala jsem se ještě pořád nechápavě. "Ty, já a Bill budeme bydlet spolu…Přeci tě nenecháme na ulici, nebo abys se vrátila zpátky do Čech za tou svojí povedenou maminkou" usmál se na mě Tom. Byl milý. "Děkuju Tome" špitla jsem. Vstali jsme z obrubáku a šli jsme se projít. Po chvilce vola Bill, že našel nějaký hotel.
Přišli jsme na hotel a vybalili jsme si věci. "Tak děcka, tohle je náš palác" pronese slavnostně Bill. Bylo to tam docela cool. Jen já, Tom a Bill. Ale pořád jsem myslela na Mary. Sedla jsem si do křesla a schoulila se do klubíčka. "Nemysli na ní" řekne Tom a sedne si ke mně na zem. "Jak víš, že myslím na ní?" "Vím to…protože já na ní taky myslím. Víš…zamiloval jsem se do ní…Ale asi necítila to samé, co já" řekl a do očí se mu tlačili slzy. "Nebul Tomíku" objala jsem ho. "je to prostě….na nic…Ale život musí jít dál, sám to víš. Pro mě byla Mary jako sestra….Ale za to svinstvo si může sama" řekla jsem a Tom mě políbil na čelo. "Děkuju Wiki, seš kamarádka."
Bylo něco málo po sedmé hodině, když jsem se probudila. Sakra, já jsem usnula! Asi jsem byla docela přejetá, když jsem okolo sebe viděla bílé stěny, než mi docvaklo, že jsem v hotelu. Bill tam nebyl, ani Tom… Sakra, kde vězí?
(Konec 22. dílu)
Vevu