close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Já a Bill 23.

14. září 2006 v 16:00 | leny |  FF - Já a Bill
Za chvíli se rozletí dveře a v nich Bill a Tom. "Neseme jídlo" zvolal Tom a už se hrnul k jídlu. Bill se na mě hezky podíval. "Jak ti je myško?" optal se mě a políbil mě. Ještě jsem cejtila ten jeho šrámec na rtech. "Good…docela, ale asi se půjdu projít" řekla jsem a potichu jsme vstala. "Můžu jít s tebou?" zeptal se Tom. Kývla jsem. "Tak…já zatím připravím něco dobrého k večeři" volal na nás mezi dveřmi Bill. "Jasně lásko, za hoďku, dvě jsme tady."
"Kam půjdeme?" zeptal se Tom před hotelem. "Nevím" odvětila jsem mu, ale měla jsem jasný cíl…Vrátit se k Mary do baráku. Musela jsem tam. "Tome..víš…já…musím jít za Marií. Prostě musím…Jak se jí tohle mohlo stát. ona…Takovej odpůrce drog." Tom na mě pouze přikyvoval. "Půjdu taky" řekl rozhodně. Docela jsem se divila….
Stáli jsme u Mary před barákem… "Jdu tam" řekl Tom odhodlaně. Nebránila jsem mu…Radši… Tom odemkl dveře a první co uviděl je Mary…Totálně zfetovaná se tam milovala s nějakým sjetým klukem. Stála jsem za Tomem. Nebyl schopný slova. Nikdo si nás nevšiml, všichni byli v rauši. "Tome" chytla jsem ho za rameno. Nic neříkal…Otočil se a šel pryč. Sedl si před barák na schody. Ale to jsem pro změnu šla dovnitř já. "Tak kurva drát, Marie, co to s tebou je?" vyjedu, aniž by mi vadili ti feťáci okolo. Marie vstala, zapla džíny a blížila se ke mně… "Táhni Veroniko…Na tebe už seru…Asi jsem byla blbá, že jsem tě s sebou do Německa táhla. A taky mě sereš…abys to věděla….Pro mě jsi vzduch…Táhni" křičela na mě… "Ale tohle nejde Marie a ty to víš…Ničíš si akorát zdraví" naléhám na ní a její poznámky ignoruju. "Kurva táhni…V mým životě jsi skončila….Jsi mrtvá…Toť vše…Vypadni z tohodle baráku…z tohodle světa…vypadni už konečně…Jdi si za tou svojí děvkou!" řvala snad přes celý Berlín. "Tak dost Marie! Nebudeš tady nikomu nadávat… Taky jsem si o tobě myslela řádků krásných věcí…Měla jsem tě za člena rodiny…Jako jedinýho člena rodiny…Ale je vidět, že na tom nejsme stejně" řekla jsem se slzama v očích. Marie si vzala stříkačku a doslova si jí narvala do žíly. Nadechla se a sladce spustila: "Víš co Veroniko? Ty mi jsi fakt ukradená…Ten tvůj Bill je mi taky ukradenej…A Tom? Ten je mi u prdele nejvíc….Tak se seber, támhle jsou dveře a už tě nechci nikdy v životě vidět…Kdybys chcípla, bylo by líp" řekla, když už jsem stála u dveří a otevírala je…Stejně jsem si neodpustila poznámku: "Pro mě jsi už taky mrtvá, Marie" a zabouchal jsem dveře. Na schodech seděl Tom a celý rozhovor slyšel. "Promiň Tome…já…víš…já sem musela, nezlob se." "Wiki…nezlobím se…mám tě strašně moc rád…Už proto, jak se nás zastáváš…Seš moje zlatíčko" řekne a políbí mě na tvář. "Děkuju, tohle jsem potřebovala" řekla jsem, chytla jsem Toma za ruku a brouzdali jsme se po městě. Povídali jsme si a Tom začal brečet. Objala jsem ho a utišovala jsem ho, když v tom se na nás vyřítili fotografové. Byla jsem na ně zvyklá…Mě a Billa pronásledovali při každým objetí, když jsme byli venku. Teďka jsem se akorát objímala s Tomem…
Ráno jsem si, jako každý den, šla pro noviny…Nový bulvárek…Docela cool. Koupila jsem si noviny a hnedka jsem si ho chtěla přečíst…Ale na titulní straně jsem myslela, že mě ale už opravdu šlehne!
(Konec 23. dílu)
Vevu
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama