close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Já a Bill 25.

14. září 2006 v 16:02 | leny |  FF - Já a Bill
Seděli jsme s Georgem v pokoji a učili se hrát… "Co tady děláte. Jů, další baskytara" usměje se Bill. "Ty na ní umíš hrát?" divil se Bill. "Právě že ne a ráda bych se to naučila" špitnu, zrovna když se mi povedlo hodit dvě struny vedle sebe. "Když bude tejden dva pilovat, tak to půjde dobře" řekl Georg a pochválil mě…
Celý dny jsem chodila k Set domů a tvrdě trénovala. Po třech týdnech jsem si pořídila vlastní baskytaru. Se Set jsme si čím dál tím víc rozuměli. Chodila se mnou často do hotelu a skoro všechen čas jsme strávili spolu. Což Billa …docela znervózňovalo.
"Bille, co se děje" řekla jsem, když jsem přišla od Set totálně promáčená potem… "Nic…" řekl…Věděla jsem dobře, o co jde…Ale jakoby mi mohl něco vyčítat…Je na to tom prakticky stejně. Nic jsem neříkala…Šla jsem do pokoje a jak jinak, než jsem si znovu zapla baskytaru….
"Wiki" otázala se na konci června Set. "Ano Set, co potřebuješ?" "Víš…" řekla zamlkle "mám jet na…na takové malé koncertíky… Nechtěla by jsi jet se mnou?" Zůstala jsem tam stát jako přibitá. Přemýšlela jsem… "Set….Ráda pojedu" hlesnu potichu… Nic mě vlastně v Německu nedrželo…Máme volno, jsou prázdniny. Jediné, co by mě drželo, to by asi byl Tom, Bill, Georg a Gustav… TO mě docela zarazilo, ale věděla jsem, že jím to musím říct. "Set, promiň, musím jít domů…Kdy se odjíždí?" "Zítra se pro tebe do hotelu ve tři stavíme" dodala Set a odcházela. "A děkuju" volala ještě z dálky… Neměla zač děkovat…Byli jsme parta a patřili jsme k sobě…
Šla jsem domů…Docela v mizerné náladě, jelikož jsem si šrotila řeč, jak to klukům oznámit. Před dveřmi, jak jsem si cvičila monolog jsem si řekla "Seru na to" a šla jsem dovnitř a v klidu všechno vybalila klukům bez jediného přivítání. "Tak to je úžasný" vypískne Bill a obejme mě…To ale ještě neví o zbytku, jelikož každý na mých očích to poznal a tak ještě nikam nechodili. "Bille, víš…Musím se jít sbalit. Zítra na dva měsíce odjíždím" dodám. Bill se napřímí…"Cože?" "Bille… Prosím" podívám se mu do očí. Přitiskne se těsně s mému obličeji. "Budu pořád s tebou" špitne… "Já vím, Bille" řeknu potichu. To už se zvedá zbytek party a gratulují mi a přejí mi štěstí. "Mám vás všechny děsně ráda…Jste pro mě jako rodina a když teďka vím, že teďka spolu dva měsíce nebudeme…" řekla jsem napůl rozbrečeným hlasem a začala jsem brečet. "Taky tě mám hrozně rád Wiki" řekl Gustav a obejmul mě. Tom odeběhl do svého pokoje a vrhnul se na mě Georg…"Hlavně buď sama sebou Wiki…Jsi nejlepší" špitnul mi do ucha Georg…Mezitím se Tom vrátil…"Tady máš" říká a podává mi svoje oblíbené trsátko… "S tímhle hraju už …skoro osm let. Mám tě děsně rád Wiki" řekne a skápne mu slza. "Nebul Tomíku…Nebo budu taky. Moc ti děkuju" řeknu, utřu mu slzy a obejmu ho. "Kluci…omluvte mě, musím si jít sbalit věci." Šla jsem do pokoje, chytla jsem Billa za ruku a táhla jsem ho s sebou do pokoje. Vzala jsem kufr, naházela jsem do něj věci, abych se mohla věnovat Billovi. Vypadla tak…Tak bezradně… Dobalila jsem poslední věc, zavřela kufr a sedla jsem si k Billovi na postel… "Veroniko…Ty seš bláznivá" řekne a usměje se. "Ale já se ti vrátím Bille…Jako ty se vracíš mě, já se vrátím tobě" řeknu a obejmu ho. Lehli jsme si na postel a povídali jsme si asi do tří do rána. Potom jsme si vyměňovali snad ty nejvášnivější a nejprocítěnější polibky… Celou dobu mi Bill něco šeptal do ucha…. Věděla jsem, že to prostě nejde.. "Bille, počkej…Já…se bojím, až odjedu" přiznám se mu a posadím se na posteli. "Čeho?" "Že se mi ztratíš…Že pak už opravdu nebudu nikoho mít" řeknu a po tváři mi teče slza…Nebrečím, jen se to prostě valilo ven. "Veroniko…Myslíš tím jako něco v tom smyslu, že bych ti byl nevěrnej?" to snad ne…Miluju tě" řekl popravdě. "Taky tě miluju Bille" hlesla jsem potichu, jelikož jsem byla už docela unavená, lehli jsme si s Billem k sobě a usnuli jsme.
Ráno…no spíš dopoledne o půl dvanácté jsem vstala z postele. Tom byl v kuchyni s připravoval oběd." Ahojky Wikoušku…Dělám ti na cestu oběd" řekne a políbí mě na tvář. "Ty jsi hodný Tomíku" řeknu a odkráčím do koupelny se vysprchovat, učesat, obléct a namalovat.
Byly dvě hodiny odpoledne… Seděla jsem na zemi proti klukům. Tedy spíš proti Tomovi…Přišel Georg a Gustav rozloučit se. Bill tam nebyl…Šel ven…Mrzelo mě to, že tam se mnou nebyl. Blížila se třetí hodina…Najednou před hotelem zatroubilo auto. Z něj vylízá Set a mává na mě. "Jdeme" zavelím…Gustav mi bere jeden bágl, Georg druhý a Tom mě drží za ruku… Vidí, jak se mi chce zase brečet, že tu Bill není. Došli jsme dolů k menší dodávce a já jsem Set představila Georga a Gustava. Naivně jsem se rozhlížela okolo sebe, jestli Bill někde není poblíž…Nebyl. Objala jsem Gustava a Georga "Jste pro mě jako rodina…Zůstaňte stejní" špitnu jím do ucha a oba je políbím. "Tomíku…" řeknu a brečím "…mám tě strašně moc ráda a ty to víš… Řekni Billovi…že ho miluju" řeknu s brekem a obejmu ho. "Budeme v kontaktu Wiki….Mám tě rád" řekne Tom a já nasedám do dodávky. "Ahoj všem" řeknu a zavírám dveře.
"POČKEJ!" křičí někdo v dálce. Bill! "Bille!" vykřiknu. Bill doběhne až ke mně k autu. Vylezu z auta. "Miluju tě Veroniko…Tohle prosím rozbal až v autě…Miluju tě, věř tomu" opakuje mi pořád dokola. "Taky tě miluju Bille" řeknu a naposledy ho políbím…Budeme tak dlouho od sebe…"Miluju tě" špitnu potichu a nasedám do auta. Auto se rozjíždí… "TO bude ok" řekne mi Set. "Já vím Set..ale znáš to." Kývla. "CO máš v tom balíčku?" zeptá se tázavě Set. Ani sama nevím…Rozbalím balíček a v něm dopis a malá krabička. Vzala jsem dopis a přečetla jsem ho…Tekly mi slzy jako hrachy. Nakonec jsem otevřela krabičku a v něm byl Billův prstýnek. Ten prstýnek, se kterým jsem si vždycky tak ráda hrála, když jsme s Billem spolu usínali…
Seděli jsme v autě a se Set jsme si různě povídali. "Jsme tady!" křikl řidič…
(Konec 25. dílu)
Vevu
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama