To už jsme na místě? Good…Šli jsme do šatny. Byla jsem docela nervózní. "Klid Wiki" řekne Set a podává mi trsátko na baskytaru… "Ne díky Set..Dostala jsem trsátko od Toma" řeknu a usměju se. Jenom kývla. "Tak jdeme" křikla Set…Vběhli jsme na pódium. Tohle snad nebyl klub, ale hala…Bylo tam mrtě lidí… Nervozita ze mě spadla, když jsem začala rockově hrát na baskytaru. Pořádně jsme to rozjeli..Poprvé, ale ne naposledy…Denně jsme měli…Plno věcí na starosti…
Měli jsme spolu se Set vystupovat dva měsíce…Jezdili jsme po celém světě dva roky…S Billem a ostatními členy z party jsem byla v kontaktu pouze přes mobil
Já a Set jsme měli první velký vystoupení v aréně! "Set, já se tak těším" přiznám se. "Jsem na tom stejně" řekne Set a běžíme na pódium. Začala jsem hrát…Set začala zpívat..Hráli jsme až na konci koncertu se mi změnil život. Nějaký anti fanoušek po Set vystřelil! Okamžitě jsem se k Set přihrnula. Všude byli potoky krve. "Set?" špitla jsem potichu… Nic… "SET!" křičím na ní. Nic…Hlídka okamžitě odvádí toho dotyčného, co Set postřelil. Sedím tam na zemi, držím Set v náruči. "Sakra Set! Kurva prober se" brečím a křičím zároveň. Na pódium přijede záchranka. Rychle se přiblíží k Set. Chvíli je všude ticho. "Je mi líto" řekne jeden z doktorů. "Ne…To není možný" křičím na něj. Záchranka odchází a nechá mě tam s ní na pódiu samotnou. Tisíce blesků a kamer na mě míří. Přišel další doktor, naložil Set na lehátko a odvezl jí. Byla mrtvá… Opravdu umřela.zvedla jsem se ze země celá od krve, vzala jsem baskytaru a šla pryč z pódia. Jdu pomalu a zklamaně, jakoby mě vypískali. Už jsem nešla ani do šatny…před šatnou jsem měla kufry, ty jsem si vzala a šla jsem. Baskytara na rameni, oblečení od krve a dva velké kufry… Vezmu mobil a volám Billovi "Bille…" řeknu rozechvělým hlasem "…Můžeš pro mě prosím přijet? Jsem na hlavním nádraží na konci Německa, víš kde" řeknu mu potichu a brečím. Položila jsem sluchátko, sedla jsem si na nejbližší obrubák a rozbrečela jsem se. Byla noc a jediné, co na mě dopadalo bylo světlo lampy. Brečela jsem celý potoky slz a myslela na Set, když mě najednou někdo chytl za rameno. Viděla jsem pouze obrysy. Vypadalo to na kluka, byl poměrně vysoký a děsně vyhublý. "Prosím vás, neviděla jste tady mladou dívku? Něco kolem 16 let" řekl ten vysoký kluk. Postavila jsem se, abych se na něj alespoň podívala. "Bille?" zeptala jsem se, když jsem se mu podívala do očí. "Ano?" otázal se. "Jsi to ty…Lásko, já tě potřebovala." Řeknu a vrhnu se mu okolo krku. "Wiki?" zeptá se Bill. "Vůbec jsem tě nemohl poznat" řekne popravdě. Trochu jsem změnila image, to je pravda. "Wiki, co se stalo? Jsi celá od krve" zděsil se Bill. Nebyl čas na krásné přivítání. "Set je mrtvá" řeknu potichu. Bill nic neříká. "Je mrtvá" opakuju znova a svalím se zpátky na obrubák. "Veroniko" řekne Bill, sedne si ke mně a obejme mě. Brečím mu do rameni asi tři hodiny, až už opravdu nemám ani kapičku slzy. "Tohle jí život nevrátí" řekne rozhodně Bill. "Já vím."
Zvedli jsme se a odjeli jsme zpátky do Berlína. Přišla jsem na hotel…Pořád baskytaru na rameni a krev na sobě. Všichni na mě koukali, jako kdybych spadla z višně. Tom se už nadechoval, že mě pozdraví a uvítá, ale Bill napřímil ruku a hodil pohled typu: to se vyřeší později. Šla jsem do koupelny a hodila jsem krvavé oblečení do koše. Osprchovala jsem se, odlíčila, vyčistila zuby…Podívala jsem se na sebe do zrcadla. Měla jsem děsně opuchlé oči. "Budu bojovat i za tebe Set!" říkám si pro sebe.
Šla jsem do obýváku. "Už můžete" řeknu trochu radostněji a jako první se na mě vrhne Gusti. "Chyběla jsi mi…Děsně ti to sluší" řekne Gusti, líbne mě na tvář. Další přichází na řadu Georg… "Teda Wiki, ty jsi kočka… Jsem rád, že jsi zpátky" řekne Georg a obejme mě. Potom ke mně příjde Tom. "Wiki…Jsem tu pro tebe…Hrozně jsi mi chyběla…." Řekl a chvěje se mu hlas. "Ale Tomíku, už jsem tady" řeknu a rychle ho obejmu. Držím ho pevně a cítím jeho slzy na mý tváři. "OK?" zeptám se. "OK!" Že bych k dalšímu šla k Billovi? Nestíhám…Bill mě nenechá ani hnout,je těsně za Tomem, takže se na něj okamžitě vrhnu. Líbáme se tam asi čtvrt hodiny a užíváme si jeden druhého. Bill se ni moc nezměnil. Nikdo se moc nezměnil…Sedla jsem si na gauč a snažila jsem se všechno vypustit z hlavy, když v tom ke mně přišli všichni kluci a sedli se okolo mě. "Děje se něco?" otážu se. "Jo, děje" řekl Gusti…
(Konec 26. dílu)
Vevu