... se leny prudce zvedla . ,, kolik je hodin ?!" štěkla . ,, šest proč se ptáš ?" zeptala se markéta .
já - probrala jsem se a prudce vstala . bylo šest hodin . ,, odvolali jsme už koncert ?" podívala jsem se na billa . ,, ne ještě ne ." odpověděl mi manažer který vašel do pokoje . ,, ale pracuje se na tom . nemůžu se dovolat do arény ." dodal a zkoušel volat . ,, ne koncert bude ." řekla jsem . ,, zvádla jsi se ?" podívala se na mě šárka . ,, jsi v šoku !" vykřikla markéta . ,, a my taky ." dodal tom . ,, hele pořádnej koncert mě vyléčí . nikdo o tom únosu neví . zůstane to mezi námi ." udělala jsem na ně očička štěňátka . ,, no tak jo ." řekl bill . ,, budeme hrát ." usmála se tereza . ,, tak když chcete , jděte se vypravit . za půl hodiny před hotelem ." řekl manažer a odešel . vzala jsem tašku a naházela jsem do ní nějaké oblečení ze skříně . bill udělal to samé . ,, leny moc jsem se o tebe bál ." pošeptal mi . ,, já tě tak miluju ty můj zachránče !" políbila jsem ho a on mě pevně objal . ,, už nedovolím aby ti neěkdo ublížil ." pošetla mi . šli jsme ruku v ruce na recepci . ,, nemám tu vzkaz ?" zeptala jsem se recepční . ,, byl tu nějaký mladík ." zpozorněli jsme . ,, nechal vám tu tohle ." podala mi obálku . s rozklepanýma rukama jsem jí otevřela a vypadl na zem dopis . zvedla jsem ho a četla .
ahoj leny . tak jsi mi utekla ty mrcho . ale víš že já se jen tak nevzdávám . najdu si tě a už mi neutečeš . vím že jsi těď s tím magorem . a šárca řekni že jí tu židli nedaruju . všechny kteří by mi mohli stát v cestě zlikviduju . budeš jen moje . miluju tě . petr
zhroutila jsem se do křesla a začala jsem brečet . bill si vzal dopis a i když byl napsaný česky pochopil o co jde . ,, proč já ? nejdřív klára . ta se zabila . proč ? kvůli mě . to já jsem na vině toho všeho co se děje . to já můžu za to že jsi v ohrožení života . jsem prokletá !" vzlykala jsem billovi do trička . ,, leny !" chytl mě bill za ramena a postavil tak abych se mu zblízka koukala do očí . ,, ty za nic nemůžeš !" řekl vážně a utřel mi slzy . ,, ne já jsem ..." . ,, sakra leny nech toho sebeobviňování !" naléhal bill . ,, a teď si utři slzy a pojď už tam máme být ." chytl mě za ruku . utřela jsem si slzy a kráčela k autu . byla jsem smutná ale když lezl tom do auta bouchnul se do hlavy o dveře a já se rozesmála . zbývalo deset minut do začátku koncertu . stála jsem za pódiem a úzkou škvírkou koukala na dav který byl pod pódiem . byl to zvláštní pocit . jaké je sláva štěstí . ale i prokletí . kdybych tenkrát nevrazila v obchoďáku do syna našeho manažera nikdy bych asi tohle nezažila . v ten osudný den jsem byla nakupovat . když jsem šla po chodbě a zapínala svojí novou mp3ku narazila jsem do mladého 15tiletého kluka a pojila ho limonádou (na to jsem byla prostě machr) . když jsem se mu chtěla omluvit pozvala jsem ho na naší zkoušku . když nás uslyšel hrát zavolal otci a ten se stal naším manažerem . zbytek už byl jako jeden velký sen . nahráli jsme desku , umístily se na prvních místech v hitparádách a vyhrávali jednu cenu za druhou . když jsem koukala na ty lidi pomyslela jsem si kdyby dostali takovou příležitost stát místo mě jak by se cítily . byly by šťastní že jsou slavní ? anebo nešťastní že je někdo chce zabít . pak se za mnou ozval rámus . okolo mě proběhl tom s kytarou a hned za ním se řítila šárka s plácačkou na mouchy v ruce . ,, ty prevíte !" křičela na něj v dálce . ,, né prosím promiň !" utíkal tom . ,, proboha !" zasmála jsem se a šla si pro mikrofon . stála jsem na straně podia . vyšla jsem nahoru a začala zpívat schwarz . bylo to tak unášející . zpívala jsem tak jako nikdy předtím . procítěně všechno mi šlo od srdce . věděla jsem že petr tam někde mezi lidmi je . ale bála jsem se na to pomyslet . pak ale ...