... když jsem vstoupila do haly bylo tam pár redaktorů a ti na mě nevěřícně koukali . ,, dobrý den . jsme tady aby jsme nahlásily že je leny čechová živá . vyvracujeme tím zprávu o jejím úmrtí ." řekl jen manažer a vraceli jsem se do hotelu . ,, to byl dneska den ." řekl mi bill když jsem se vykoupala a sedla si k televizi . běželi zrovna zprávy v jedenáct . ,, leny čechová žije ..." začal reportér . ,, na to jsme ještě nepřišli ." usmál se bill a vypnul televizi . já jsem se na něj usmála . ,, lásko musím si někam zajít . za minutku jsem tady ." řekl a odešel . kam molh jít ? byla skoro půlnoc . nechtěla jsem dělat hysterku a tak jsem ho nechala jít . lehla jsem si a přemýšlela . z nostalgie jsem vytáhla svojí krabičku poslední záchrany jak jsem říkala mému menšímu kufříku . byly tam staré fotky a upomínkové předměty na doby kdy jsem byla nejšťastnější . najednou mi pod ruku přišla fotografie mě kláry a petra . rozrečela jsem se . z těch usmívajících se obličejů sršela radost a chuť do života . a teď jsou oba mrtví . kdo za to může ? já . jen já . brečela jsem hlasitěji a hlasitěji . slzy mi kapali na tu fotku . jejich obličeje byly najednou mokré . byla tam i fotka mě a petra v objetí a kláry a mě jak se společně smějeme a držíme v ruce plyšáky . chvíli jsem se na fotku koukala a přestala jsem brečet . ale po chvíli jsem zase začala . vytáhla jsem fotku kde jsem měla zvěčněné všechny mé opravdové přátele . tedy alepoň jsem si to o některých myslela . já šárka tereza markéta klára petr tomáš michaela a denisa . mí přátelé se kterýma jsem dělala ve škole kraviny a učitelům peklo z vyučovací hodiny. schovala jsem krabičku . bylo půl jedné . lehla jsem si a brečela jsem . pak přišel bill . chtěla jsem si utřít slzy a vypadat normálně ale nepovedlo se mi to . ,, proč brečíš broučku ?" sedl si ke mě a hladil mě povlasech . ,, jsou mrtví jen kvůli mě ." vzlykla jsem . ,, ale ty přeci za nic nemůžeš !" utěšoval mě . ,, zavinily si to samy . nemohla jsi jim v tom zabránit ." ,, ale já ..." . ,, ne už se neobviňuj ! spi a neplakej . zítra jedeme do čech . jedeš domů ." řekl a zhasl světlo .
,, vstávej !" zazpíval mi do ucha bill . ,, jde se běhat ." zasmál se . oblékla jsem se a šli jsme běhat . naposledy . už jsme tu běhali hodněkrát . za dvacet dní spolupráce asi desetkrát . když jsme si daly naší poslední snídani v hotelu šli jsme do pokoje zabalit si . všichni sena mě koukali nevěřícně . ,, hele proč na mě tak koukaj ?" zeptala jsem se . ,, to víš měli tě za mrtvou ." řekl tom . ,, tak hotovo ." vykřikla jsem když jsem zabalila všechny věci a zavřela jsem s námahou kufr . bill měl zabaleno jen z poloviny a tak jsem mu pomohla . zavírali jsme společně poslední kurf . naposledy jsme se políbily v pokoji a vydali se na recepci . ,, tak jedeme !" vykřikl manažer když jsme zaplatily hotel , naskládali zavazadla do kufru a nasedli do auta . když jsme dojeli na letiště čekaly tam na nás desítky fanoušků . rozdala jsem hromadu podpisů a šla do letadla . sedala jsem si k oknu a bill se posadil vedla mě . chytl mě za ruku . ,, miluju tě ." řekla jsem mu . ,, já tebe taky . a moc ." usmál se kouzelně . letadlo vzlétlo a už jsme byly české republice blíž ...