tenhle příběh je o dívce kterou opustily síly žít dál......
Před 4 lety:
to je skvělý!už je rano konečně se zase uvidim s verčou!nestihly sme si toho včera tolik říct!jdu směrem k autobusaku místní vesničky kde každý rano čekam na svoj nejlepší kamaradku verču!:-) bavíme se spolu už 6 let od skolky ja vim ale my si rozumíme nejlíp!vlastně ze třídy i pres ty leta znam jenom verču!všichni o nas rikaj že sme ty dvě nejlepší kamošinky který nikdy a nic nerozdelí !je to pravda ...sem tak stastná když sem s ní rozumíme si sme nenapravitelný optimistky ! vždycky si mame co říct!furt se smejem já jezdim k ní a ona ke mne dokonce naše mamy nam dovolyli jedna u druhý přespávat i ve dny kdy se jeste musí do školy ..vědi že sme ty nj. kámošky!mame se desne radi...jako dvojčata víme co si druhá myslí ani to nemusí vyslovit a celkově vypadame stejně a mame stejnej styl!a taky...jmenujem se stejne Veronika...mě všichni řikaj Vera a jí Nika společně tvoříme naše jméno !bez sebe by sme nemohly žít je jako moje telo moje srdce!nikdy a nic nás nerozdelí snad jen smrt.....někdy mi připada že to moje nezkalený štěstí musí neco překazit , že tak stastnej clověk nemuže být..ale je !a nikdy nepřestane být!s Nikou společně sníme že si po zakladce najdeme v praze podnajem..pudem na jazykovku a budeme mít spoustu zvířat obě milujeme zvířata koně,kočky a obě sme vegetarianky!já vim že to jsou jen takový ty holčičí sny ale nam se splní.....
Po čtyřech letech,(7 třída zakladní skoly):
tak ode dneška za týden mame jet na školní výlet!7 let a já s nikou nezname ze trídy vlastně nikoho sme ty nej. , nej. , nej. kámošinky !tohle nikdy nemuže skončit!před chvilkou nika odjela stopem domu dneska sem u ní spát nemohla jinak by sme jeli spolu a bus už nestihla nejak sme kecaly mooos dlouho!:-)zrovna přemejšlim o tom co bych bez niky delala je to takový moje sluníčko....:-) když zaklepe mama je celá bílá má rudý oči a temný kruhy pod očima nechápu to!co se stalo??,,mami co se stalo???no tak řekni neco!!!"a mama řekla tu větu kterou se mi zhroutil svět, tu větu která mi navždycky zmenila život:,,víš... slib mi že budeš klidná,slib mi že si nic neudelas!!!víš.....verča jela domu stopem....narazila na nekoho špatnýho...nekdo....jí znasilnil...před chvilkou mi zavolala její mama nasly ji mrtvou v příkopu u silnice....."ne to nejni možný......nechapu to je to moje vina nemela sem jí pustit jet stopem!to nejni pravda!chvíly sem nechapala co mama rika to neni pravda!to nemuže byt pravda ona neni mrtva!já ji už nikdy neuvidim.....to ne......,,mami prosím rekni mi že to neni pravda, prosím řekni mi že to neni pravda......"mámě sem řekla že chci být o samotě....sama se svou bolestí..tehdy sem přísahala že najdu toho kdo ji zabil a toho kdo mi zničil muj svět a moje sny.....nikdy sem ho nenasla..nenašel ho nikdo a ja každej den premýslela a trapila se tím proč to nekdo udelal a že mu to vyšlo........byl pohřeb.... a ze me se za par dní stala z optimistky melancholička a pesimistka....na pohřeb sem se oblíkla tak abych vypadala jako gothička chtela sem aby videly že me to nijak nebere i když sem uvnitř mě umírala ....když sem přišla do haly stalo se to co sem čekala ....nastalo hrobový ticho a všichni na mě bud zíraly s otevrenou pusou-protože sme vypadaly naprosto stejne,jako dvojčata,nebo zasypavaly soucitnými pohledy....každej pohled mě bolel chtela sem umřít ale vydržela sem to s kamenou tváří.....i když mě od toho všichni zrazovaly šla jsem se na konci obřadu kouknou do rakve s nikou ...musela jsem!měla stejne šaty i líčení jako já......byla jako já ....dala sem jí do rakve rudou ruži a nas řetízek mela oba muj i její bylo na nem srdce a na nem bylo napsano vždy a všude spolu.....to už neplatilo....když spouštěly její rakev jako by spouštěly a navždycky zakopavaly moje srdce tak sem to cítila a pak sem uvidela mího brachu.....nesnašel a já to vedela podle rodiču to byli jen sourozenecký potyčky ale on mě nesnášel....snažil se me zničit!stal přimo naproti mě a smal se!on se smal mímu zoufalství ....on se smál tomu že umřela.......
Před 4 lety:
to je skvělý!už je rano konečně se zase uvidim s verčou!nestihly sme si toho včera tolik říct!jdu směrem k autobusaku místní vesničky kde každý rano čekam na svoj nejlepší kamaradku verču!:-) bavíme se spolu už 6 let od skolky ja vim ale my si rozumíme nejlíp!vlastně ze třídy i pres ty leta znam jenom verču!všichni o nas rikaj že sme ty dvě nejlepší kamošinky který nikdy a nic nerozdelí !je to pravda ...sem tak stastná když sem s ní rozumíme si sme nenapravitelný optimistky ! vždycky si mame co říct!furt se smejem já jezdim k ní a ona ke mne dokonce naše mamy nam dovolyli jedna u druhý přespávat i ve dny kdy se jeste musí do školy ..vědi že sme ty nj. kámošky!mame se desne radi...jako dvojčata víme co si druhá myslí ani to nemusí vyslovit a celkově vypadame stejně a mame stejnej styl!a taky...jmenujem se stejne Veronika...mě všichni řikaj Vera a jí Nika společně tvoříme naše jméno !bez sebe by sme nemohly žít je jako moje telo moje srdce!nikdy a nic nás nerozdelí snad jen smrt.....někdy mi připada že to moje nezkalený štěstí musí neco překazit , že tak stastnej clověk nemuže být..ale je !a nikdy nepřestane být!s Nikou společně sníme že si po zakladce najdeme v praze podnajem..pudem na jazykovku a budeme mít spoustu zvířat obě milujeme zvířata koně,kočky a obě sme vegetarianky!já vim že to jsou jen takový ty holčičí sny ale nam se splní.....
Po čtyřech letech,(7 třída zakladní skoly):
tak ode dneška za týden mame jet na školní výlet!7 let a já s nikou nezname ze trídy vlastně nikoho sme ty nej. , nej. , nej. kámošinky !tohle nikdy nemuže skončit!před chvilkou nika odjela stopem domu dneska sem u ní spát nemohla jinak by sme jeli spolu a bus už nestihla nejak sme kecaly mooos dlouho!:-)zrovna přemejšlim o tom co bych bez niky delala je to takový moje sluníčko....:-) když zaklepe mama je celá bílá má rudý oči a temný kruhy pod očima nechápu to!co se stalo??,,mami co se stalo???no tak řekni neco!!!"a mama řekla tu větu kterou se mi zhroutil svět, tu větu která mi navždycky zmenila život:,,víš... slib mi že budeš klidná,slib mi že si nic neudelas!!!víš.....verča jela domu stopem....narazila na nekoho špatnýho...nekdo....jí znasilnil...před chvilkou mi zavolala její mama nasly ji mrtvou v příkopu u silnice....."ne to nejni možný......nechapu to je to moje vina nemela sem jí pustit jet stopem!to nejni pravda!chvíly sem nechapala co mama rika to neni pravda!to nemuže byt pravda ona neni mrtva!já ji už nikdy neuvidim.....to ne......,,mami prosím rekni mi že to neni pravda, prosím řekni mi že to neni pravda......"mámě sem řekla že chci být o samotě....sama se svou bolestí..tehdy sem přísahala že najdu toho kdo ji zabil a toho kdo mi zničil muj svět a moje sny.....nikdy sem ho nenasla..nenašel ho nikdo a ja každej den premýslela a trapila se tím proč to nekdo udelal a že mu to vyšlo........byl pohřeb.... a ze me se za par dní stala z optimistky melancholička a pesimistka....na pohřeb sem se oblíkla tak abych vypadala jako gothička chtela sem aby videly že me to nijak nebere i když sem uvnitř mě umírala ....když sem přišla do haly stalo se to co sem čekala ....nastalo hrobový ticho a všichni na mě bud zíraly s otevrenou pusou-protože sme vypadaly naprosto stejne,jako dvojčata,nebo zasypavaly soucitnými pohledy....každej pohled mě bolel chtela sem umřít ale vydržela sem to s kamenou tváří.....i když mě od toho všichni zrazovaly šla jsem se na konci obřadu kouknou do rakve s nikou ...musela jsem!měla stejne šaty i líčení jako já......byla jako já ....dala sem jí do rakve rudou ruži a nas řetízek mela oba muj i její bylo na nem srdce a na nem bylo napsano vždy a všude spolu.....to už neplatilo....když spouštěly její rakev jako by spouštěly a navždycky zakopavaly moje srdce tak sem to cítila a pak sem uvidela mího brachu.....nesnašel a já to vedela podle rodiču to byli jen sourozenecký potyčky ale on mě nesnášel....snažil se me zničit!stal přimo naproti mě a smal se!on se smal mímu zoufalství ....on se smál tomu že umřela.......