close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Rozhovor s nevlastním tátou Billa a Toma

4. září 2006 v 12:20 | leny |  Rozhovory
Jak moc se vaší rodiny dotýká extrémní úspěch Tokio Hotel dále fanoušci a hysterie kolem skupiny?
Každá skupina si přeje prorazit, hlavně když už několik let vystupovali v menších klubech před pár lidmi, stejně tak jako kluci. Ale rozsah toho úspěchu si nikdo nemůže předem představit. Chvílema sme hrozně strsováni z hromady fanoušků, která obléhá náš dům a někdy to zajde až tak daleko, že jdou do naší předzahrádky a nakukují oknem. Vlastně nemáme skoro žádnou soukromou oblast, hlavně když jsou Bill s Tomem doma.
Změnil se vztah Billa a Toma k vám, zatímco jdou v kariéře nahoru?
Až dosud je všechno jako dřív. Těch pár chvil co jsou doma si opravdu vychutnávají. Přirozeně se bavíme o všech věcech co se jim na koncertech nebo různých mediálních schůzkách přihodí. Své matky se neustále ptajíé na názor, jejich vztah je jednoduše velmi otevřený a pevný. Jediné, co se extrémně změnilo je, že už spolu nemůžeme jít jen tak ven a jen tak něco dělat bez toho, aby kluky po pár metrech oblíčily hysterické fanynky.
Když se kluci v rozhovorech vyjadřují o Magdeburgu jako o "zapadákově" a podobně, bavíte se o tom pak i doma?
Samozřejmě, co se tohoto tématu týče mluvíme o tom, ale nenadáváme jim. Přece jenom jsou to pořád puberťáci a mluví tak jak jim narostl zobák. Jediným problémem je, že všechno co ted říkají zajímá veřejnost.
Názory na Tokio Hotel jsou opravdu rozdílné, jedni je oslavují jako skvělé nováčky a Teenie-hvězdy, jiní hlasitě urážejí jejich hudbu a oblečení. Jak se člověk vypořádává s touto černo-bílou skutečností?
Od Billa a Toma vím, že to neřeší, podle nich to k jejich -jak říkají- novému životu patří. Oni prostě jen chtějí dělat hudbu a užívat si. Ale pro mě a jejich matku je to úplně jinak Mnoho věcí nás rozčílí, protože jsou to často npravdy a s Billem a Tomem jako lidmi to nemá absolutně nic společného. Někdy má člověk starost, jestli tomu všemu odolají, ale oni strašně moc rostou a dospívají.
Chlapci se už od začátku chtěli sami starat o vše co se týká jejich hudby a kariéry. Co si mylsíte vy, jako kytarista, přičinil jste se nějak k jejich rozvoji?
Snažil jsem se být po ně něco jako velký bratr. Jejich styl si našli sami. Ale myslím, že sem jim mohl dát trochu té vášně pro hudbu. A to také Billovi a Tomovi zůstalo.
Jak se jako hudebník vyrovnávátes obrovským úspěchem vašich synů? Nepociťujete něco jako závist?
Na kytaru jsem se začal učit v devatenácti, to už je na nějakou kariéru pozdě. A taky by mi chyběl zbytek skupiny, kytarista je přece jenom málo. Jediné, co jim skutečně závidím je fakt, že si nemusí sami tahat svoje zesilovače a boxy a že můžou mít kteroukoli kytaru co si zmyslí.
Myslíte si, že za rok budou Tokio Hotel stále jen prozatím rychle vyštřelené hvězdy jedné sezóny, nebo se zapíší do dějin hudby?
Věřím, že se to změní. Za tak krátký čas toho dosáhli opravdu hodně a pořád je tu ještě stálé společenství fanoušků. Ale kluci uměli rozrockovat sál ještě dávno před Tokio hotel. A jedno je jisté, dokud budou umět nadchnout lidi, zůstanou slavní.
zdrojík -www.tokio-hotel-schrei.blog.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama