"jo"odpovím "a já?" zeptá se bill "proč byste se mnou nemohli?" zeptám se jich "no kdyby si chtěla být sama tak mi chceme respektovat tvoje soukromí"řekne bill "aha tak to jo"už vycházíme z baráku. Smíšek je jako vždycky šťastný jako blecha. "chodíte často do parku?" zeptám se jich "ani moc ne, nemáme rádi přírodu"řekne tom "takže jste tu kvůli mně?" zeptám se nenápadně "nefandíš si nějak?" řekne tom "jo no si moc věříš"přidá se bill. "jak myslíte"řeknu a dělám uraženou. Kluci mě však chytnou zase každý z jedné strany. Teď přemýšlím o tom v jaké to žijeme harmonii. Jak to že ani jednomu nevadí že ten druhý to se mnou zkouší. Podle mě je to nějaké divné. Mě osobně by asi štvalo kdyby mi sestra balila kluka. Ale vlastně já nejsem jejich holka ale přece…. "nad čím zas dumáš?" zeptá se bill "nevím"zalžu "aha takže zase něco polovičně o mě?" zeptá se šibalským pohledem "dalo by se to tak říct"odpovím "a co ta druhá polovina, to jsem já?"zeptá se tom "no jo" "ale ale tak to nám řekni nad čím přemýšlíš my si tě rádi poslechneme"řekne bill "to ani raději nechtěl slyšet"řeknu mu "no tak bille nech jí.víš přece že pořád sní o tom jak by si udělala s námi švédskou trojku"řekne tom a začne se smát "hahahaha to byla zase vtipné a jestli ty to nevíš tak švédská trojka je 2 ženy a 1muž chytráku"řeknu vítězným hlasem "no dobře tak isabelskou trojku"dodá tom "hele já bych nikdy nic neměla s mým spolubydlícím to je prostě moje zásada"řeknu "jo? a líbání se teda nepočítá"řekne nebezpečně tom "to je dobrá otázka"přidá se bill. Chvilku jdu mlčky a potom řeknu "teď jste mě dostali"přiznám "dobře tak nám ale odpověz, proč se s námi líbáš?" zeptá se bill vážně "protože …"nemůžu říct protože chci to by znělo divně. "já nevím slabé chvíle?"odpovím otázkou "aha a to máš ty slabé chvilky u obou?" zeptá se pro změnu tom. Začíná tu být dusno "asi jo"jak mám s toho vyklouznout "a nemáš ty slabé chvilky nějak často?" řekne tom "víte co kluci já se proběhnu se smíškem ju? To víte potřebuje pohyb"chci se vyprostit ale oba dva mě drží pevně "tak to ne. Ještě jsme neskončili"řekne bill skoro naštvaně "tak já vám řeknu něco. S vámi jsem pořád ve stresu chápete proto jsem hodně zranitelná a …jak bych to řekla…přístupnější než dříve"hm trochu je na tom pravdy ale nemůžu jim říct že mě oba přitahujou "aha čím jako si ve stresu?" zeptá se tom "třeba z tvého nákupu"dám narychlo příklad "a u mě?" u billa přemýšlím déle "mě bohatě stačí když mě naštve tom"odpovím "tak se zeptám jinak. Líbat tě můžeme osahávat tě můžeme ale spát ne?"zeptá se tom "cože? Co si o mě myslíš?"zeptám se to mě totiž trochu popudilo "nic špatného jen že to hraješ na obě strany"řekne tom. Bill k tomu nic neřekne "jo? dobře a co tohle! Proč pořád mě různě svádíte a děláte na mě oči? Tohle já nedělám začali jste si první vy já mezi vámi jsem jako nějaký míček s kterým si házíte"ohradím se kluci jsou zamlklý "necháme toho ne?"řekne tom "dobrý nápad"přidá se bill "ale copak? Došla vám řeč? Nebo snad mi nechcete říct že prostě si chcete se mnou oba užít a potom se odstěhovat"řeknu už naštvaně "co si to o nás myslíš?"brání se bill "radši nic"řeknu "to je dobře"dodá tom "víte co?! Ode dneška si dáme slib že ani jeden z vás se mě ani nedotkne ani nijak jinak nebude všímat je to jasný?"kluci jsou oba zticha. Jako bych je ranila "jasný?!"řeknu zovu "jo"řeknou oba najednou "výborně a teď mě pusťte"oni mě hned pustí a já jdu daleko od nich. No a mám ve všem jasno. Jdeme domů. Jde vidět že jsme všichni pěkně naštvaní. A máme proč. Ani jeden se mnou nemluví a já na ně taky nemám náladu. Jdu na záchod. No a chytla jsem to. Je to všechno na ….. když vyjdu z wc ani jeden se na mě nepodívá. To musí být teda hodně uražení. Sednu si na pohovku kde sedí bill. Chci si pustit nějaký můj film ale vlastně si vzpomenu že jsem slíbila tomovi že večer si může pustit co chce. Tak já zase vstávám a odcházím. Ani jim neřeknu ahoj. Co kdyby to potom chtěli použít proti mně například: nevím kdo nám přál na dobrou noc. Sice vím že by mi to nevyčetli ale jsem hodně citově vytížená. Jdu do pokoje. Tam si lehnu na svojí postel a přemýšlím. Oba se mi líbí, oba mě svádí ale oba si lezou do zelí. Je to pěkně divné. Najednou slyším jejich rozhovor. Spíš nějaké slova "tome víš že já…tak proč …..fakt mě…nemůžu ani vystát"slyším billa. Do toho pořád mluví televize. "bille ale já…..jenže……a nemůžu…..nechci ale prostě je to tak"co s toho mám jako pochytit. Najednou však přiběhne smíšek do pokoje a oni přestanou mluvit. Mourek si zase ke mně vyleze a smíšek začne štěkat. Slyším jak někdo jde do pokoje. Dělám že spím "smíšku přestaň víš že tam nevylezeš a nám se ještě nechce spát"byl to bill. Smíšek však nepřestane " hele smíšku přestaň nebo půjdeš na chodbu je ti to jasný?"teď tam přijde i tom. Smíšek však kňučel. "jak myslíš"řekne tom a tahá ho ven. "nech ho tady je to tvůj pes? Není tak ho pusť"vyjedu na něj hnusně "jak myslíš ale ať už přestane kňučet"řekne tom odporným tonem "neboj"řeknu. Tom se na mě dívá dost hnusně ale v jeho očích poznávám bolest. Bill si mě jen prohlídne a odejde. V jeho očích vidím zmatený smutek. "smíšku už toho nech"řeknu a sejdu dolů. On šťastný jak blecha ale mě je smutno. Nakonec ukolébám smíška na podlaze a jdu si lehnout……