close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Spolubydlící navždy 27.

18. září 2006 v 18:05 | leny |  FF - Spolubydlící navždy
vstávám. Podívám se kolik je hodin. Mám pořád čas. Sejdu dolů a smíšek spí zase s klukama. Jdu do kuchyně a už slyším tlapky. Smíšek ke mně přiběhne a za ním jde mourek. Dám jim najíst. Převleču se, umyju vyvenčím smíška a nechám vzkaz./HLEDEJTE SI PRÁCI/ je to výstižné. Vzkaz nechám u talíře se snídaní. Jdu do práce. Pracuju velmi rychle a pilně. Chci zapomenout aspoň na chvilku na ty dva.
"co je?"zeptá se bruno
"nic co by mělo být"řeknu
"no jen že jsi nějaká smutná"pracuju dál. Bruno mě vždycky osloví. Je prima ale kluci mi pořád leží v hlavě. Jdu domů. Doma už na mě čekají mojí miláčci. Všimnu si že tu nikdo není. Dívám se do kuchyně a srdce mi smutkem zabolelo. Snídaně byla nedotknutelná a u ní vzkaz"nestarej se". Dívám se pořád na ten vzkaz. Přečtu si ho ještě stokrát. Mrzí mě že máme teď tak blbé vztahy. Ukápne mi slza na ruku. Utřu si jí. No nic. Pustím si filmy které mi doporučil profesor. Už se dívám na třetí a kluci tu pořád nejsou. Musím jít se smíškem ven. Jdu takhle parkem a přemýšlím co bude dál. Jestli se pořád budeme k sobě tak chovat tak opravdu nevím. Jdu už domů. Po cestě potkávám toma s billem.
"ahoj"řeknu
"ahoj"řekne bill
"čau"řekne nakonec tom.
"kde jste byli můžu-li se zeptat?"zeptám se
"hledat práci"řekne bill
"a?"
"a nic"řekne tom. Jde poznat že jsou s toho zdrceni. Tak ráda bych je potěšila nějakou zprávou ale nevím čím. Odemknu dveře. Když už jsou všichni uvelebeni zeptám se
"proč jste nesnědli tu snídani?"
"neměli jsme hlad"řekne bill
"aha takže to není kvůli tomu co jsem včera řekla?"
"ne" řekne tom
"dobře" jdu se osprchovat. Když už jsem jde po mě tom. Já jsem s billem zase sama.
"jak vám to šlo? Nebo spíš co se dělo?" zeptám se ať navážu řeč
"všichni říkají to samé. Neslyšeli jsme vás, máme plno, hráli jste někde? A jak to dopadlo?, a podobně."bill s toho byl hodně smutný
"určitě něco najdete"řeknu a daruju mu jeden z mých úsměvů. On se na mě jen podívá a řekne
"víš co nemluv"řekne
"proč?"
"protože říkáš něco co není pravda a ….."odmlčí se
"a co?"
"ale nic"řekne a potom se mnou už nemluví. Zase se tom jako obvykle vymění s billem. Akorát tom si nesedne vedle mě nýbrž na křeslo.
"tak jak vám to šlo?" zeptám se ať vím i jeho názor
"snad ti to nemusím říkat ne!?"
"proč?"
"protože nechci"
" Já si chci s tebou jen normálně promluvit a ty děláš jako bych řekla že si blbec"vyjedu na něj
"víš já bych si chtěl s tebou taky normálně promluvit ale nejde to"řekne rozzuřeným tonem
"a proč? Co jsem ti zase udělala"řeknu
"nic prostě se nechci s tebou bavit"řekne definitivně. Nevím proč ale lesknou se mi oči
"víš co? Já to s tebou myslím dobře, ale když se semnou nechceš bavit tak dobře když nechceš tak nechtěj"řeknu a odcházím z obýváku. Jdu do pokoje. Než zavřu dveře vejde tam i tom. Zavře dveře a chytne mě za ruku
"víš proč se s tebou nechci bavit? protože nemůžu. Chci splnit to co jsem ti slíbil ale prostě to nejde myslím na tebe a tvůj spolubydlící přístup mě víc láká a přitahuje."tom mě drží pevně
"běž pryč dal si mi slib? Dal tak běž"řeknu a podívám se na dveře
"jak myslíš ale potom se nediv mého chování" řekne a pustí mě. Jde pryč. Já fakt už nevím co mám dělat. Lehnu si a nakonec usnu…

probouzím se. Zase koloběh života a jdu do práce. Nechám vzkaz/hodně štěstí/ . v práci jsme měli mrtvo. Bavila jsem se s brunem. Trochu jsme spolu koketovali. Co sem měla dělat.
"tohle je divný"říká šéf
"hm jo no"přikývnu
"já nevím, dlouho jsem přemýšlel že bych udělal nějakou změnu například výzdoba nebo něco takového" řekne šéf a dívá se do stropu. Teď mě napadl bomba nápad
"pane a nechtěl byste zkusit živou hudbu?" zeptám se s nadšením
"živou hudbu? Hele děvče tu chodí i náctiletí"řekne šéf jako bych byla staromódní
"ale já mám skupinu která je mladá všichni s té kapely pokud vím jsou náctiletí a navíc mají úžasnou hudbu"obhajuju kluky
"co zpívají?" zeptá se šéf
"rock"řeknu
"tak to ne"
"ale proč? Dneska letí rock milý pane a to mi věřte tak schválně co poslouchá váš syn rob?"zeptám se ale už předem vím odpověď
"ramstein green day a takové"řekne
"no vidíte prostě a jednoduše rock letí."přesvědčuji ho
"ne"řekne jako by to bylo definitivní
"víte co? Tak jinak když je necháte aspoň jeden večer hrát a nepovede se to tak mi můžete strhnout půl platu a jestli to vyjde dáte mi normálně ale klukům dáte práci nemáte co ztratit"řeknu ať je to lákavé
"tak dobře domluveno. Za tři dny mají vystoupení"potřese si semnou rukou a odejde
"těm klukům hodně důvěřuješ."řekne bruno
"jo věřím"řeknu. Po zbytek šichty jsem přemýšlela jak jim to řeknu. Už mám padla. Vyházím z šatny když v tom mi zatarasí cestu bruno
"ty už jdeš?" zeptá se. Jeho ton mě straší
"jo už mám po šichtě"řeknu s úsměvem. Bruno ke mně jde blíž
"a nechceš na mě počkat? Mohli bychom potom zajít ke mně a něco si dát"řekne a pohladí mě po tváři. Jeho dotyk mě odpuzuje. Chytnu ho za ruku a řeknu
"bruno asi sis špatně vyložil to dnešní koketování já s tebou chci být jenom jako kamarádka ne jako přítelkyně" bruno však mě začal tlačit do zdi.
"tohle je špatná odpověď"když to vyslovil začala jsem se bát. Zavřel dveře On mě začal osahávat
"co to děláš?"řeknu a snažím se mu dát ruce pryč od těla
"nedělej že to nechceš nemusíš se stydět"začal mi šahat na dost choulostivých místech. Už mi strachem zalily oči slzami
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama