close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Spolubydlící navždy 9.

18. září 2006 v 17:18 | leny |  FF - Spolubydlící navždy
"hele klidně tu můžete dělat orgie ale já se chci dívat na televizi"řekne a posadí se na pohovku. Tom se zvedne a já taky. Jsem totálně rozladěná. Ráno se líbám s billem a večer s tomem. Copak jsem nějaká děvka. Vždyť to není možné.
"dobrou noc"řeknu a odcházím. Jako obvykle ke mně skočí miláčci.tak dneska mám o čem přemýšlet …….

Ráno se probouzím. Vstanu velmi brzy abych se stihla nalíčit. Je půl sedmé. Začnu se převlíkat potom ranní očista a nakonec jdu se smíškem ven s ním čekám asi 5 minut u domu. Stačí když udělá loužičku a už s ním pádím domů. Náličím se ať nevypadám jak strašidlo. Mourkovi nasypu granule a smíškovi taky. Kluci zase spí. Nechám jim vzkaz.
/v ledničce máte plno potravin tak si něco udělejte na snídani. Dneska je váš šťastný den. Budete vařit oběd. Vrátím se kolem půl třetí zatím ahoj a dávejte pozor na miláčky isabel/ přečtu si to ještě 5krát po sobě. Jdu spokojeně do práce. Když jsem přišla šéf měl pěkně na pilno. On je celkem výbušný takže jsem makala o sto šest. Co vlastně dělám. Jsem jako by servírka,barmanka,uklízečka no a dalo by se říct i kuchařka v jednom. Proto taky dostávám docela dobře zaplaceno. Jak jsem už říkala šéf je výbušný, takže nečekaný vyhazov tady není výjimkou. A jelikož jsem pracovnice, která nikdy neodmlouvá a dokáže se postavit ke všemu čelem naučila jsem se tady mnoho věcí. Jednou se mi stalo že nám vedoucí vyhodil barmana a jelikož tady se pije strašně moc musela jsem se zaučit. Za pár hodin jsem to ovládala bez problémů. I když neumím různé fígle jako například vyhodit láhvi za sebe a potom jí chytit, myslím si že to zvládám. Tak jsem se vlastně naučila vše. Pořád makám. Chodím od stolu ke stolu a nevím kam mám dřív skočit. Ještě dvě hodiny řeknu si když vidím že mi bude končit šichta. Utírám nádobí a přemýšlím o klucích. Co asi teď dělají. Musím si však s nimi promluvit o našich vztazích. Už mi skončila služba. Dostala jsem ihned peníze. Spokojená ale taky utahaná jdu domů. Když odemykám byt slyším štěkání. Když je otevřu vyskočí na mě smíšek. Vezmu ho do náruče a najednou si všimnu smradlavého kouře který pochází z kuchyně. Vběhnu do kuchyně a co nevidím. Kluci se snaží udělat kuřecí nudličky akorát jim to nějak čoudí a k tomu dělají brambory ze kterých se valí pěna.
"co se tady sakra děje?" řeknu a kluci se na mě dívají beznadějně.
"isabel udělej s tím něco"řekne tom. Já vypnu sporák a otevřu dveře a okna. Já se na ně dívám jako by to byli nejhloupější lidi na světě
"my se omlouváme. Chtěli jsme ti udělat radost a no vidíš to sama"řekne bill potichu
"hm"no nic víc se nezmůžu. Nejraději bych jim nasekala na zadek. Oni jen tak tam stojí a čekají co se bude dít. Dám si ruce v bok a snažím se vstřebat tu hrůzu. Po několika vteřinách ticha jsem to začala uklízet.
"nechceš nějak pomoct?" zeptá se tom
"ne" řeknu ostře. Kluci nevěděli co mají asi dělat tak jen čekali. Kuřecí maso bylo spálené ale asi vím proč jim to tak čoudilo. Oni totiž nechali dlouho nahřát olej tak proto. A brambory byli rozvařené dalo by se říct že to byla kaše. Pomalu to uklízím a nervy mi tečou. Když už je to uklizené jdu si sednout do pohovky. Všichni mlčíme. Já utahaná jsem se tak těšila na něco k jídlu a oni tohle udělají. No jo jenže co jsem měla čekat od kluků.
"isi doufám že nejsi moc naštvaná"zeptá se bill kluci se na mě dívají jako by se měli rozbrečet. Ani jeden se mi nedívají do očí.
"mrzí nás to"řekne tom
"proč tam stojíte? Nechcete si sednout?" zeptám se nepřijemným tonem. Tom žduchl do billa ať jde první bill popošel a sednul si na křeslo a tom si sednul co nejdál ode mě.
"kluci přiznávám zlobím se ale chápu to příště budu vědět že tohle nezvládnete"kluci byli zticha
"no nic tak co teď budeme dělat?"zeptám se jich
"já nevím"řeknou oba dva naráz. Jde vidět že mají strach
"tak pojďte pozvu vás na něco ju?" řeknu a oni jen přikyvujou. Vezmu je do čínské restaurace. Tam jim objednám nudle. Ani jeden za celou dobu nic neřekl. Jsem celkem podrážděná. Celý den makám v práci na novou postel a místo toho zaplatím jídlo. Když nám to přinesou kluci opatrně si vezmou talíř. Já jen dlubu do jídla a přemýšlím o tom, co vlastně budu dělat jestli každý den přijdu do bytu a tam uvidím katastrofu. No i když se to může stát každému. Doufám že to těm klukům vyjde s tím klubem jinak nevím.
"isabel jsi pořád na nás naštvaná?" zeptá se bill. Udivuje mě že včera ještě byl na mě naštvaný a dneska se mi omlouvá
"ne už ne"řeknu a pomalu začnu jíst.
"my se ti fakt omlouváme"řekne tom
"hele kluci to je dobrý každému se to může stát" a usměju se. Kluci se taky usmáli a jakoby si oddychli.
"dneska máte tu akci že?" zeptám se
"jo už se moc těším"řekne tom. Bill se trochu zamračil.
"super, no a ještě jsem se s vámi chtěla pobavit o naších vztazích"řeknu a oba zpozorní. Teď je podle mě ideální příležitost když oba strašně litujou té zkázy v kuchyni.
"jasně jsem řekla že nechci mít bližší vztahy a jak jsem poznala pro vás moje slovo nic neplatí takže vám dám na výběr. Buď oba dva toho necháte nebo se stěhujete. Jasný?" řeknu přísně. bill se na mě dívá nepochopitelně. Jako by chtěl říct cože? Za to tom se díval překvapivě jako by čekal že mu spadnu do náruče.
"hele kluci fakt nechci mít nějaké problémy ju? Takže naše vztahy budou maximálně jako sourozenci"kluci se dívají jako bych jim řekla blbý vtip.
"jak myslíš"řekne tom znuděně
"jak si přeješ"řekne bill rozpačitě
"no tak to by bylo. Doufám že vám to vyjde" když to vyslovím podívám se mile na billa. Ten však hned odvrátí oči. Proč je pořád na mě takový nasupený. Říct vlastní názor jak jsem zjistila je špatný nápad. Dále jsme pojídali. Kluci se už nebáli mluvit tak začali mi vykládat o dnešním nepovedeném obědě. Řekli mi že vařili podle toho co si pomatují od mamky ale vlastně vařili poprvé. Nechtěli to říkat aby nevypadali hloupě a chtěli na mě udělat dojem. Po tomhle přiznání jsem jim všechno odpustila. Šli jsme zase domů. Je asi kolem 4. na kluky padá nervozita. Uklidňovala jsem je že to dobře dopadne. Přece nejsou tak špatní aby se nějak neprosadili. Už bude 5. kluci jsou připravení. Bohužel s nimi nepůjdu protože mi není dobře. Odejdou. Dívám se na ten prázdný byt a jsem ráda že jsem tu sama. Jdu zavolat mé kamarádce haně. Je strašně spolehlivá a dalo by se říct že v těch nejhorších chvílích mě podržela. Vyklopím jí tu novinu že bydlím s kluky. Ona je z toho úplně vyjukaná. Prvně jsem si myslela že budu žít s ní. Jenže jsem s ní žila něco přes půl roku a vím co obnáší bydlení s ní. Když jsem dotelefonovala šla jsem se smíškem ven. Proč se mi v hlavě pořád objevují ti dva? Je to něco neuvěřitelného. Přemýšlím o tom celkem dlouho nakonec si všimnu že smíšek už kňučí. Chce jít domů. Dám miláčkům večeři a já se jdu umýt. Konečně si můžu napustit vanu aniž bych měla strach že mi tu někdo vtrhne. Pak si sednu k televizi. Je asi kolem 8. říkali že když to půjde dobře vrátí se kolem půlnoci. Podívám se do zápisníku. Máme totiž ze školy doporučení co si do dalšího ročníku máme prohlédnout. Většinou jsou tam starší filmy,klasiky, ale také tam vidím názvy které dobře znám. Až budu mít nějaké peníze navíc musím zajít do půjčovny. Nesmím taky zapomenout se podívat na psychologii. Není to sice předmět ale spíš kroužek. Učitelé to doporučili nám proto, abychom se uměli vžít do jiné osoby. Psychologie mě strašně baví. Když se dívám na poznámky zjistím že mi to celkem chybí. Najednou slyším zvonek. Podíváme na hodiny. Je teprve půl 9. otevřu dveře a tam stojí kluci. Jejich výraz napovídal všemu. Jsou smutní. Tom to podle mě nese hůř než bill. Radši nemluvím a čekám co se bude dít. Kluci si sedli na pohovku. Ani jeden nedutá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 miky miky | Web | 18. září 2006 v 18:04 | Reagovat

já ci další!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama