Bille! Co to děláš?" vytrhnu se mu. "Děláš to akorát všechno horší!" vyčtu mu. "Promiň, ale prostě to nešlo," řekne smutně. "Co nešlo?" zeptám se. "No nepolíbit tě. Bylo to silnější než já. Cítím k tobě něco moc,moc silného. Ani nevím, jak se to stalo. Jestli to bylo díky těm několika hodinám, co jsme spolu strávili?! Fakt nevím," řekne smutně. "Jo, já taky k tobě cítím něco moc silného, ale mám Julču, se kterou jsem už dva roky. Nedokážu ty dva roky jen tak zahodit." "Ano, já to chápu…už radši půjdu. Měj se. A hodně štěstí s Julčou. Sbohem!" řekne ještě a odchází. "Sbohem?" zeptám se a začnu zase brečet. "Bude to pro nás tak lepší. Nemyslíš?" zeptá se mě přímo. "Nevím," kouknu na něj svýma uslzenýma očima. Na mě teda musí být pohled. "No vidíš. Takže sbohem!" řekne mi a ještě mi dá krátkou pusu. "Sbohem," šeptnu za ním.
"Tak dlouho v knihovně?" zeptá se mě hned Julča ve dveřích. Jo, přišla bych dřív, kdybych se nešla ještě opít kvůli Billovi. "Jak to zase vypadáš? Ty si zase chlastala?" zvedá Julča hlas. "Ježiši, nech mě chvíli na pokoji," řeknu jí a zapadnu do svýho pokoje. Ale to si Julča nenechá líbit a vletí hned za mnou. "No dovol? Takhle se ke mně chovat nebudeš. Co se stalo? Přiznej barvu. Poznám to na tobě!" křičí na mě. "Co by se stalo? Nic se nestalo. Jenom sem se chtěla opít. Toť vše. Nechápu, že za vším musíš něco hledat. Už mě to fakt nebaví. A teď mě nech na pokoji!" zařvu na ni. Julča začne brečet a odejde. Vím, přehnala jsem to, ale prostě Julie je teďka pro mě až na druhým místě. Na prvním je Bill. Doprdele, co budu jenom dělat? Julču nemůžu jenom tak nechat, ta by se z toho složila. A navíc sem s ní dva roky, Billa znám vlastně jenom jeden den. Blázním…a při těchhle myšlenkách usnu. Oblečená a neumytá.
Když se ráno probudím jsem vyslečená a v pyžamu. Z kuchyně cítím míchaná vajíčka. Sejdu tedy do kuchyně a první co udělám je, že Julču obejmu a dám ji pusu. "Juli, chtěla bych se ti omluvit, včera sem se chovala jako idiot. Je mi to líto. Doufám, že mi odpustíš?!" kouknu na ni. Místo odpovědi se dočkám krásného polibku a potom ještě lepšího sexu. Když je po všem, jdu se osprchovat a přehrávám si předešlou scénu. Uvědomím si, že sem při tom celou dobu myslela na Billa a představovala si, jaké by to bylo s ním. "No to snad ne!" řeknu si pro sebe a začnu brečet. Uvědomím si, že sem se asi opravdu zamilovala a že bez něj nemůžu být. Jen co se doumývám, běžím si pro mobil a už mu píšu smsku: "Bille. Včerejšek byl strašně krásnej. Chci to zopakovat. Chci být teď pořád s tebou. Dostal ses mi do hlavy a nemůžu tě dostat ven. Prosím ozvi se mi. Jana." Nečekám ale na odpověď, protože jednou sem ho odmítla, takže co… On má miliony fanynek a může si vybírat. Když v tom najednou: "Tadadada!" rozpípá se mi mobil. Přišla mi zpráva. Vrhnu se na ten mobil a hned koukám, kdo mi píše. Kámoška. Jestli s ní nechci dneska někam zapařit. "Ach jo," povzdychnu si. Zavolám ji a řeknu jí, že se za ní po obědě stavím. Souhlasí. "Julčo, bude ti vadit, když se stavím za Monikou?" zeptám se. "Chm, no jako nejsem moc nadšená, ale budiž. Že ji zdravím," řekne a já už padím za Monikou jí říct, co všechno se stalo za ty dva dny, co jsme se neviděly. Nechce mi věřit ani slovo, ale když jí ukážu zprávy nezmohne se ani na slovo. "A co Julča?" zasadí mi ránu pod pás. "Já vůbec netuším, co mám teď dělat. Jsem strašně zmatená. Mám hroznej zmatek v hlavě," řeknu Monice na rovinu.
Asi po dvou hodinách jdu domů. Monika mi teda moc nepomohla. Sama neví, co by v takový situaci dělala. Jdu zamyšlená domů, že si ani nevšimnu, že se za mnou pomalu plazí velice luxusní auto. "Jani?" ozve se. Otočím se a v autě sedí Bill a ještě zbytek skupiny. "Bille!" vykřiknu. "Pojď prosím do auta," řekne mi. "Zdravím kluci," pozdravím zbytek skupiny. "No ahoj," řekne mi jako první Tom, "tak to seš ty jo?!" "Jak jako já?" zeptám se ho odměřeně, protože na mě působí jako namyšlený frajírek. "No Bill o tobě neustále básní. Od rána do večera," směje se Tom a já musím s ním. "Brácha, ty seš ale debil," řekne Bill Tomovi, ale když nás vidí, začne se smát taky. Gustav a Georg taky. "Vyhoďte nás před naším barem!" řekne Bill šoférovi.
"Taaak, jdeme Jani," řekne mi Bill. "Kam?" zeptám se. "No, myslím, že musíme jěště něco dořešit." "Ale hlavně slušně!" zařve ještě z auta totálně vysmátej Tom. Začnu se smát taky. Všimnu si ale, že Bill je nějakej vážnej. Sedneme si ke stolu, objednáme to co minule a Bill spustí: "Taky jsem zjistil, že bez tebe nemůžu teďka být, a že tě mám hodně rád. Proto sem tě našel a chci se tě zeptat jestli se mnou nechceš jet na turné. Bylo by to asi jenom na týden." "Bille, týden je strašně moc. Jela bych strašně ráda, ale nevím, jako výmluvu bych si pro Julču vymyslela. Je mi to líto, ale moje odpověď je ne," řeknu mu a začnu opět brečet. "Jani, prosím tě nebreč, trhá mi to srdce," pohladí mě po vlasech, ale už se neodváží se mě políbit. Udělám to za něj. Přitáhnu si ho ke mně a začneme se líbat. Má tak jemný jazyk. A strašně krásně a sladce líbá. Jdu zas do kolen. "Jani…" vydechne Bill. "Nic neříkej," zacpu mu pusu dalším polibkem. Zůstaneme tam ještě asi hodinu a pak už Bill musí jít, aby se připravil na zítřejší odjezd. Loučíme se před barem, protože pro něj sem přijede limuzína. "Mám tě strašně moc rád. Budem koncertovat i tady. Doufám, že přijdeš?!" zeptá se mě "Budu se snažit," řeknu mu a naposledy ho políbím. Pak už jenom vidím, jak se limuzína společně s Billem ztrácí. Když zahne za roh, začnu brečet.
(TH-Bill)