close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Bill 6.

17. října 2006 v 17:42 | leny |  FF - Bill
" Ježiši, promiňte," řekne sestra a zavře dveře. "Doprdele!" zakleju. Kouknu na Billa. Tomu je to ale úplně jedno, směje se na celý kolo. "Čemu se jako směješ?" zeptám se naštvaně. Žádná odpověď, jenom další výbuch smíchu. "Čemu se sakra směješ?" zeptám se znova, ale tentokrát rázněji. "Já…já ani sám nevím," směje se Bill, " přijde mi to strašně vtipný. Ještě mě nikdo nenačapal s holkou," řekne a směje se dál. "Ťuky, ťuk..," ozve se a vejde sestra. "Moc se Vám omlouvám, netušila jsem, že tu budete mít tak pozdě návštěvu,"řekne sestra a červená se. Ani se jí nedivím, taky bych se cítila trapně, kdybych někoho přistihla. "To je dobrý. Přála jste si něco?" zeptám se. "No, já jsem Vás přišla zkontrolovat. To se tady tak normálně dělá, víte!?...Ale vidím, že nic nepotřebuje, takže můžu jít. A vy mladíku se tu moc dlouho nezdržte. Slečna musí odpočívat," řekne sestra a chce odejít, ale já ji zastavím: "Sestři?" "Ano?" "Doufám, že to zůstane mezi náma?!" zeptám se jí. "Ale jistě. Do toho se dělají pacienti nám nic není. Akorát to tady není zvykem to…co sem viděla," řekne a začne se zase červenat. "Tak Vám moc děkuji," řeknu jí. "Není zač. A dobrou noc. Ještě Vás pak přijdu zkontrolovat," řekne ještě a už odchází. Sotva, co zavře dveře, Bill se dá zase do smíchu. Tentokrát to nevydržím ani já a začnu se smát taky. "No ta nám teda udělala překvápko," řeknu se smíchem. "Jo to jo," řekne Bill. "Jani, už je moc hodin, asi bych už měl jít. Sestra měla pravdu, potřebuješ odpočívat. Já mám teďka pár dnů volno, tak se za tebou vždycky stavím," řekne Bill a vlípne mi pusu. "Jo, ale Bille bude tu asi Julča. Takže já vůbec nevím, jak to bude," odpovím mu a všimnu si, že posmutněl. "No…tak to nějak vymysli. Ahoj," řekne a už chce odcházet. "Zase utíkáš?" zeptám se ho. "Já nikam neutíkám," ohradí se. "Ale ano. Utíkáš. Jako předtím," řeknu. "To není pravda!" vykřikne. Jejda, zase se chová jako malej. Všimla sem si toho už předtím. V některých věcech je jak malej. "Ale Bille. Nekřič tady. Už je noční klid," mrknu na něj. "To mě nezajímá. Já nikdy nikam neutíkám!" křičí. "Proč křičíš?" ptám se ho. "Já už fakt jdu. Čau," řekne a je pryč. "Achjo," povzdychnu si. Proč se vždycky rozcházíme v hádkách?! Nechápu to. Asi se k sobě nehodíme či co. Měla bych víc myslet na Julču. Poslední dny sem se k ní nechovala vůbec pěkně. Měla bych to urovnat. Kam se na ni hrabe nějakej Bill?! Ježiši, nad čím to tady přemýšlím?! Před chvílí jsem mu řekla, že ho miluju a teď tohle?! Měla bych jít spát.
"Dobré ráno," přivítá mě Julča. Už je tady zase. Doufám, že se zas pohádáme. "Julčo, jak dlouho tu seš?" zeptám se jí. "Ani moc dlouho ne. Asi hodinku. Chtěla sem být s tebou," řekne a dá mi na krásný polibek. Úplně se leknu, když si uvědomím, že přitom polibku myslím na Billa. Julča si všimne, že sem se lekla a zeptá se: "Čeho ses tak lekla?" Achjo, zase ty její otázky. "Já jen tak ani nevím. Promiň," řeknu a přitáhnu si jí zpátky. To se jí zalíbí a už se sápe za mnou na lůžko. Vzpomenu si na včerejšek a nechám Julču ať si se mnou dělá, co chce. Přitom ale myslím celou dobu na Billa. Panebože! Co se to se mnou děje?!?! Sem úplně zmatená. Vůbec sama sebe nechápu. Když jsem skoro na vrcholu, představuju si jaký by to bylo s Billem. Včerejšek byl fakt krásnej. Nikdy bych nevěřila, co se mnou udělá jeden 16-ti letý kluk. Když je po všem, začne mi Julča říkat, jak moc mě miluje. Ale já ji vůbec neposlouchám, přemýšlím pořád na Billem a tím jeho ďábelským úsměvem. "Posloucháš mě vůbec?" slyším Julču. "Co-cože?" odpovím. "No jistě!Sem si mohla myslet. Neposloucháš mě! Proč já ti tady vůbec něco říkám?!" rozčiluje se Julča. "Promiň Juli, nad něčím jsem se zamyslela," řeknu. "To je mi jedno!" zařve. " Ty mě totiž poslední dobou neposloucháš vůbec! Už toho mám dost!" "JO? Máš toho dost?" zeptám se a zvyšuju hlas. "Abys věděla mám toho dost taky! Věčný tvoje dotěrný otázky mi už taky lezou úplně strašně na nervy!ů už křičím. "Cože?" zeptá se Julča a začíná brečet. "Jenom mi tady prosím tě nebul! Děláš jenom hysterický scény!" řeknu a uvědomím si, že tohle sem asi fakt přehnala. "To myslíš vážně?" zeptá se a teď už fakt brečí jak želva. "Jo! Chtěla si po mně ať jsem vždycky upřímná. Tady to máš, tu mojí upřímnost!" řeknu ji parovinu. Ale vím, že k ní vlastně upřímná nejsem. Chovám se ve skutečnosti jako děvka. Sprostě jí lžu a podvádím ji. "Fajn! Jak chceš! Odcházím. Až se vzpamatuješ. Ozvi se. Mobil mám pořád u sebe, pokud vím. Zatím sbohem," řekne a odejde.
A sakra. Tak takhle jsme se ještě nikdy nepohádaly. A může za to Bill. A navíc s tím sem se taky včera taky pohádala. Takže teďka nemám vlastně nikoho. Ani mi nenapsal zprávu, což mě mrzí. To mu vůbec na mě nezáleží?
"Tak slečno, jste úplně v pořádku. Můžete jít domů," říká mi doktor za dva dny na vizitě. Měla bych mít z toho radost, ale šťastná vůbec nejsem, protože Julča za mnou už ani jednou nebyla. Je asi fakt naštvaná. A Bill? Ten se ani neozval ani nepřišel. Všichni se na mě vykašlali. "Ale copak slečno? Vy jste z toho nějaká smutná. Děje se něco?" zeptá se doktor. " Ale nic se neděje," řeknu mu a začnu brečet. "Nechcete nějak pomoct?" vnucuje se doktor. " Ne díky. Sbalím si věci a půjdu. Tak nashledanou," řeknu mu. "Nashledanou," řekne doktor a odchází. Sbalím si teda věci a jdu domů. Venku začalo zrovna pršet. Skvělý počasí. Zrovna když mám depku. "Achjo," vzdychnu si a jdu. Domů spěchám, nechci být ještě nemocná.
"Juli, jsem doma!" zařvu přes celej byt. Ale odpověď žádná. Jdu teda prohlídnout byt. Jestli třeba Julča nespí. Vlezu do její ložnice a vidím, jak si tam někdo užívá. Užívá s mojí holkou. "No Julie?!" zařvu. "Doprdele! Co tu děláš lásko?" ptá se provinile Julča. "No co bych tu asi dělala?" řvu smyslů zbavená, "jsem doma! Cos čekala. Koho tu máš?" Nečekám na odpověď a strhnu na zem peřinu. Tam vidím nějakou neznámou holku. Zmalovanou jak děvku. Poznávám v ní jednu holku z diskotéky. "Ty k….!" zařvu a lisknu facku nejen Julče ale i té holce. "Jani, počkej!" řve Julča, když vidí, jak odcházím. "A na co asi tak? Mám koukat jak se tu pelešíš s tou…?! NO škoda slov!" řeknu a uteču.
Jdu do parku a tam si sednu na lavku a brečím. Déšť ani nevnímám, protože už jsem promoklá jak myš. Když se začne stmívat, řeknu si že bych měla jít někam jinam, nebo mě tu ještě někdo přepadne. Rozhodnu se jít do mého a Billova baru. Třeba ho tam potkám. Je to dost daleko ale co.
"Zdravíčko slečno," zdraví mě už číšník z dálky. "Dobrej," pozdravím ho už jenom ze slušnosti. "Jdete za Billem?" zeptá se mě a já si v duchu řeknu, co je ti do toho ty dědku plesnivej. "No já jen, že tady není sám. Však se koukněte sama." Ukáže mi někam do dálky. Opravdu, Bill tu není sám. Je tu s nějakou holkou. Blondýnou. Krátká sukně. Do tváře ji ale bohužel nevidím. Když v tom najednou…. "No to snad ne?!" zařvu přes celej bar, když Bill té holce dává pusu. Všichni se na mě otočí. "Jani???" vykřikne Bill. Na nic nečekám a utíkám pryč od toho hnusáka. "Jani!!!Není to tak jak si myslíš!!" slyším za sebou křik Billa. Neposlouchám ho a utíkám někam pryč. Brečím a brečím….
(TH-Bill)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl/a jsi tu ?

Klikni sem prosím

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama