close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Bill 7.

18. října 2006 v 12:55 | leny |  FF - Bill
Jj Utíkám a brečím. Ani na cestu nevidím. Nevím, kolik je hodin. Nevím, kde jsem. A je mi to vlastně jedno. Oba dva lidi, na kterých mi záleželo a které jsem měla ráda, mě zklamali. Zbořili moji důvěru. Teď už nedokážu ani jednomu věřit. Sednu si na nejbližší lavičku, kterou vidím a začnu přemýšlet nad tím, co jsem udělala špatně. Co jsem komu udělala, že je svět ke mně tak krutý. Ano, přiznávám, k Julče jsem nebyla čestná…ale…poznala snad něco?! Že jí lžu, a tak se mi pomstila?! To ale fakt přehnala. "Sakra, kolik může být hodin?" řeknu si. Zapnu teda mobil, který jsem si pro jistotu vypla. Mobil začne hned pípat. Volání jak od Billa, tak od Julči. A taky několik zpráv. Julča a Bill. Oba se mi omlouvají, že je to mrzí a bla bla bla. Bill ale píše něco v tom smyslu, že to není, jak si myslím. "A jak to teda je?" zařvu do tmy. "Nelíbali jsme se!" ozve se za mnou. Leknu se a kouknu do tmy. Dojde mi, kdo tam asi tak stojí. Ano, je to Bill. "Jani, já tě miluju. Myslíš, že bych tě podváděl?" řekne mi a chce mě obejmout. "Nech mě!" zařvu na něj, vytrhnu se mu a utíkám pryč. "Nikam neutíkej!" křičí za mnou Bill. Já ho ale neposlouchám. Bohužel jsem, ale už slabá, takže mě Bill dohoní. Chytne mě za ruku a začne mě líbat. Bráním se, ale Bill má víc síly, takže mu nakonec podlehnu. Ty jeho polibky…těm se nedá bránit. Bill je totiž strašně něžný a pořád se mi z něj podlamujou kolena. "Bille," odstrčím ho, "mě neoblbneš. Vím, co jsem viděla," nech mě být. "Ale, to není, tak jak si to viděla. Není to žádná moje další holka," brání se. "Ne?? A co to teda je?" vykřiknu. "Nějaká tvoje děvka?" nevydržím to a začnu zase brečet. "Jani, nebreč prosím. Je to moje dlouholetá kámoška, kterou jsem neviděl ani nepamatuju. A dával jsem jí normální kamarádskou pusu na líčko," řekne. "Jo jo, jistě! S tím si oblbuj někoho, kdo ti na to skočí!" řeknu a odcházím. "Kam jdeš?" zeptá se Bill. "Domů," řeknu a víc se s ním bavit nechci. "za Julčou?" zeptá se smutně. "Vy dva si můžete podat ruce. Ublížili jste mi oba! A teď mě nech na pokoji!" sdělím mu a odcházím. "Co se stalo? Co ti udělala Julča?" ptá se. Ale já mu neodpovídám, jdu dál. Bill jde ale za mnou. Pořád na mě mluví, ale já ho neposlouchám. Je mi totiž úplně všechno jedno. Vím, co jsem viděla. Bill to kousek před mým barákem vzdá a jde pryč. "Tak teda ahoj no," řekne smutně a jde pryč. U nás se nesvítí. Doufám, že ta děvka není doma. Měla jsem pravdu. Není doma, asi mě šla hledat. Osprchuju se a jdu si lehnout. Ale zrovna, když vycházím ze sprchy, přichází Julie. "Kdes byla?" spustí hned, "hledala jsem tě snad všude!" "To mi může být úplně jedno, kde jsem byla. Mezi náma je konec! Rozumíš?!" řeknu jí a jdu do svýho pokoje. "To chceš všechno, co mezi náma zahodit jenom kvůli jednomu úletu?" zeptá se, "ještě blbýmu úletu, ze kterého sem nic neměla," dořekne. "Blbýmu? Pro tebe je blbost, že si mě podvedla?" vykulím oči. "Pro mě to teda blbost není. A teď mě nech na pokoji. Nechci tě už vidět. Takže si ráno sbalíš věci a můžeš si jít bydlet k té děvce!" křičím. "To snad nemyslíš vážně?!" nevěří tomu, co říkám. "Jo! Myslím to vážně!" zařvu na ni a zavřu se do pokoje. Julča ale vyběhne za mnou a chce mi zabránit, ale jsem rychlejší, takže stihnu dveře zavřít. "Jani!" klepe na moje dveře. Já ji ale neotvírám ani s ní nemluvím. S tou holkou jsem skončila. Bůhví kolikrát takhle ulítla. Začnu zase brečet. "Jani!" zkouši to Julie pořád dokola. To už mi povolí nervy a zařvu: "Táhni od mýho prahu!" "Jak chceš!" řekne a jde pryč. Asi taky do svýho pokoje. Ne, šla do sprchy. Pak už nic neslyším, protože usínám.
Ráno se probudím až kolem dvanáctý hodiny. "Dobrý ráno," řekne Julča, když vejdu do kuchyně. "Možná pro tebe," odseknu jí. "Ale Jani?!" lísá se ke mně. "Táhni ode mě!" řeknu jí tvrdě. "Hej tak to teda ne. Takhle se mnou mluvit nebudeš!" řve po mně. "A jak mám asi mluvit s děvkou?" řeknu jí v naprostým klidu. Jenom vyvalí oči. "Co? Co mi chceš říct?" ptám se ji posměšně. Tahle holka už je mi fakt volná. Koukám, že ta láska k Julii rychle odešla. "Nic! S tebou už mluvit nebudu," řekne mi. "Fajn. To se můžeš aji rovnou už odstěhovat!" sdělím jí. "Jo však neboj! S takovým sobcem žít už nebudu. Po snídaní si sbalím všechny věci!" odpoví mi. "Dobře," řeknu jí a odcházím do sprchy. Strávím tam asi půl hodiny. Když vylezu, Julie už má skoro sbaleno. Byt je můj, takže všechny věci patří vesměs mně. "Máš doufám všechno?" zeptám se ironicky. "Jo. Taky doufám. Neboj se, už se tu neobjevím." Odpoví mi. "Taky dobře!" řeknu si pro sebe, ale Julie to slyší. "Seš odporná, víš to?!" "Jo?!" ptám se, "tak proč si se mnou byla tak dlouho?" "Sama nevím." Řekne mi. "Jani?!" začne opatrně. "No?!" odseknu. "Musíme se rozejít ve zlém?To mi říkej, že už mě nemiluješ. Já tě moc miluju a nechci tě ztratit!" jde ke mně a chce mi dát pusu. Já ji ale zastavím. "Prosím tě, jenom ze sebe děláš debila. Ne, už tě nemiluju. Po tom, co jsem viděla. Už mě nech být. Už sem nikdy nechoď. Seš už minulost v mým životě. Táhni!" zařvu ještě. "Fajn. Odcházím! Sbohem!" řekne a otevírá dveře, když najednou slyším. "No co to Doprdele je?!" zařve. Vyběhnu za ní a tam vidím Billa. Drží snad padesát růží v ruce a kolem něj je snad sto svíček ve tvaru srdce…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl/a jsi tu ?

Klikni sem prosím

Komentáře

1 *makiii483* *makiii483* | E-mail | Web | 13. dubna 2007 v 22:17 | Reagovat

hustý!!!!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama