-----------------------------------DANIELA------------------------------------
"Leny...co se ti stalo?"přiběhnu k ní do pokoje a nestačím se divit. Leží na posteli, hlavu v polštářích a brečí, brečí, brečí...
"Nech mě bejt..."křikne na mě.
Já se ale nezaleknu, příjdu k ní a posadím se na její postel.
"Lauro. Povídej..."řeknu sladce a pohladím jí po vlasech.
"Danielo...prosím tě. Všechno je v háji."řekne a znovu se rozbrečí.
"Leny?"
Laura se posadí a podívá se na mě.
"Ty jsi dneska ještě nečetla noviny, že ne?"zeptá se mě podrážděným hlasem od pláče. Já jenom zakroutím hlavou. Podá mi je tedy a všechno mi poví. Já jí poslouchám od začátku do konce.
"Musíš Billovi všechno říct. Jestli tě miluje, pochopí to."řeknu to nejlepší, co mě v tuhle chvíli napadlo.
"Zkoušela jsem to, ale... nechce se mnou už nic mít."zakňučí Leny a snaží se zadržet další slzy. Já jí jenom obejmu.
"Uvidíš, že se to srovná."snažím se jí povzbudit.
"Díky, Dani...ani nevíš, jak jsem ráda, že tě tady mám."řekne mi a znovu mě obejme.
"Nápodobně."usměju se na ní a postavím se.
"A žádný trucování, jasný?"řeknu jí s úsměvem a pádím z jejího pokoje pryč. Na chodbě se ale s někým srazím...
Tom!
"Jejda...promiň."vypadne ze mě a omluvně se na něj podívám.
"To nevadí..."řekne a úsměv mi vrátí.
Výjdu do výtahu a vidím, že on jde taky.
"Jedeš až dolů?"zeptá se mě a já přikývnu.
Zmáčkne za mě tlačítko a po chvilce se výtah rozjede...co se ale nestane! Zastaví se v půlce...
"No to snad není možný...tohle už je podruhý, co se se mnou sekl."začne křičet Tom.
"Tak si počkáme no.."řeknu s úsměvem.
"Stejně jsem s tebou chtěl mluvit."řekne a příjde ke mně blíž.
Já se zadívám do těch jeho krásných, kaštanových očí a rozbuší se mi srdce. Co mi to dělá, proboha? Vždyť já...já miluju Martina...nebo jsem si to až doposud myslela.
"Tome, já..."začnu koktat, ale nedopovím. Tom mě políbí.
Napřed jemně...jenom tak se dotkne svými rty těch mých. Po chvilce si začne pohrávat s mým jazykem a mnou projede vlna vzrušení.
Okamžitě mu začnu polibek vracet...tohle jsem snad ještě nikdy nezažila...Tolik vášně a touhy v jednom polibku...
"Danielo...co jsi to se mnou udělala?"zašeptá a dá polibek do vlasů.
"Já..."nevím co říct, tak ho místo odpovědi znovu políbím. Tohle je šílenství...
Tom mi zajede rukou pod tričko a začne mě hladit po zádech. Já ho líbám na krk, na ústa...
"Chci tě..."zašeptá mi vášnivě do ucha a já omámená tou vášní jenom přikývnu. Ani jednomu z nás nevadí, že jsem ve výtahu, který se může každou chvilku rozjed...nevadí nám nic... V tuhle chvíli myslíme jenom na sebe.
Tom mi sundá tričko a já jemu taky...Opatrně mě položí na zem a ústy mě líbá na krku, na břiše a pak opět znova...
Já snad zešílím!!! Nehty mu zaryju do zad a Tom pochopí. Po chvilce na sobě ležíme nazí a jenom se líbáme a vychutnáváme doteky toho druhého...
Tom se ode mně odtáhne a koukne mi do očí...přikývnu a pak se spolu nádherně milujeme, dokud nedosáhneme oba dva krásného orgasmu.
Ležímě na zemi, prsty propleteny...a díváme se jeden na druhého.
"Víš, jak mi to děláš složité?"zašeptám a políbím Toma na špičku nosu.
"Vím..." usměje se na mě Tom.
"Tome...jestli je to pro tebe jenom další flirt, tak mi to řekni prosím tě hnedka..."zašeptám a kouknu mu do očí. Tom se na mě nechápavě podívá a nádherně mě políbí.
"Danielo... mám tě rád. Hrozně moc."dostane se mi odpovědi a já jsem najednou příšerně šťastná...
-----------------------------------OPĚT JÁ-----------------------------------
"Co jsi mi chtěla?" příjde do pokoje Martin.
Zrovna stojím nad několika kuframa.
"Hele, můžeš zavolat Honzovi, že odjíždím domů?" zeptám se ho unaveně a naházím několik dalších věcí do kufru.
"Proč? Neříkala jsi, že chceš odjet až za několik dní?"nechápe Martin.
"To neřeš, brácha...prostě to pro mě udělej, jo?"
Martinovi najednou svitne...
"Ta fotka v novinách...Bill jí viděl, že jo?"
"Jo."
Vážně nemám náladu svěřovat se svýmu bráškovi...zase by mi dal přednášku o tom, jak jsem blbá a že si neumím cenit toho, co mám.
"Dobře. Pojedeme s Danielou taky..."
Výjdeme spolu na chodbu a srazíme se s Billem, kterej zrovna zamyká svůj pokoj. Na očích má tse-tse brýle...Podívám se na něj smutným pohledem, ale on uhne hlavou a dál si všímá jenom svého zámku.
"Co se tady děje?" ptá se Martin několika lidí, kteří stojí před výtahem. Je jich tam asi deset.
"Zasekl se výtah a někdo v něm musel zůstat..."řekne jeden děda.
"Jak dlouho už nejede?"zeptám se ho pro změnu já.
"Asi...půl hodiny."řekne zase dědula.
"Moment...asi v něm je Daniela." řeknu, když si uvědomím, že před půl hodinou odcházela z mého pokoje.
"Tom tam je nejspíš taky...nikde ho nemůžu sehnat."promluví vedle mě Bill.
"Halo...? Ahoj Honzo, tady Martin. Hele, máš volný auto? Dneska totiž odjíždíme...Dobře. Zatím." rozloučí se Martin a zaklapne svoje véčko.
Bill stál vedle něho, takže celý rozhovor slyšel.
"Co říkal?"zeptám se bráchy.
"Že k večeru odjíždíme...doufám, že máš sbaleno?"
Jenom přikývnu a snažím se nevnímat Billovu přítomnost. Kdybych to všechno nepokazila, tak...
Z myšlenek mě vytrhne zvuk výtahu. Konečně se rozjel...
Otevřou se od něj dveře a mi zůstáváme čučet s hubou dokořán...
Dokonce i Bill si sundá svoje brýle, jestli vidí dobře...
"Leny...co se ti stalo?"přiběhnu k ní do pokoje a nestačím se divit. Leží na posteli, hlavu v polštářích a brečí, brečí, brečí...
"Nech mě bejt..."křikne na mě.
Já se ale nezaleknu, příjdu k ní a posadím se na její postel.
"Lauro. Povídej..."řeknu sladce a pohladím jí po vlasech.
"Danielo...prosím tě. Všechno je v háji."řekne a znovu se rozbrečí.
"Leny?"
Laura se posadí a podívá se na mě.
"Ty jsi dneska ještě nečetla noviny, že ne?"zeptá se mě podrážděným hlasem od pláče. Já jenom zakroutím hlavou. Podá mi je tedy a všechno mi poví. Já jí poslouchám od začátku do konce.
"Musíš Billovi všechno říct. Jestli tě miluje, pochopí to."řeknu to nejlepší, co mě v tuhle chvíli napadlo.
"Zkoušela jsem to, ale... nechce se mnou už nic mít."zakňučí Leny a snaží se zadržet další slzy. Já jí jenom obejmu.
"Uvidíš, že se to srovná."snažím se jí povzbudit.
"Díky, Dani...ani nevíš, jak jsem ráda, že tě tady mám."řekne mi a znovu mě obejme.
"Nápodobně."usměju se na ní a postavím se.
"A žádný trucování, jasný?"řeknu jí s úsměvem a pádím z jejího pokoje pryč. Na chodbě se ale s někým srazím...
Tom!
"Jejda...promiň."vypadne ze mě a omluvně se na něj podívám.
"To nevadí..."řekne a úsměv mi vrátí.
Výjdu do výtahu a vidím, že on jde taky.
"Jedeš až dolů?"zeptá se mě a já přikývnu.
Zmáčkne za mě tlačítko a po chvilce se výtah rozjede...co se ale nestane! Zastaví se v půlce...
"No to snad není možný...tohle už je podruhý, co se se mnou sekl."začne křičet Tom.
"Tak si počkáme no.."řeknu s úsměvem.
"Stejně jsem s tebou chtěl mluvit."řekne a příjde ke mně blíž.
Já se zadívám do těch jeho krásných, kaštanových očí a rozbuší se mi srdce. Co mi to dělá, proboha? Vždyť já...já miluju Martina...nebo jsem si to až doposud myslela.
"Tome, já..."začnu koktat, ale nedopovím. Tom mě políbí.
Napřed jemně...jenom tak se dotkne svými rty těch mých. Po chvilce si začne pohrávat s mým jazykem a mnou projede vlna vzrušení.
Okamžitě mu začnu polibek vracet...tohle jsem snad ještě nikdy nezažila...Tolik vášně a touhy v jednom polibku...
"Danielo...co jsi to se mnou udělala?"zašeptá a dá polibek do vlasů.
"Já..."nevím co říct, tak ho místo odpovědi znovu políbím. Tohle je šílenství...
Tom mi zajede rukou pod tričko a začne mě hladit po zádech. Já ho líbám na krk, na ústa...
"Chci tě..."zašeptá mi vášnivě do ucha a já omámená tou vášní jenom přikývnu. Ani jednomu z nás nevadí, že jsem ve výtahu, který se může každou chvilku rozjed...nevadí nám nic... V tuhle chvíli myslíme jenom na sebe.
Tom mi sundá tričko a já jemu taky...Opatrně mě položí na zem a ústy mě líbá na krku, na břiše a pak opět znova...
Já snad zešílím!!! Nehty mu zaryju do zad a Tom pochopí. Po chvilce na sobě ležíme nazí a jenom se líbáme a vychutnáváme doteky toho druhého...
Tom se ode mně odtáhne a koukne mi do očí...přikývnu a pak se spolu nádherně milujeme, dokud nedosáhneme oba dva krásného orgasmu.
Ležímě na zemi, prsty propleteny...a díváme se jeden na druhého.
"Víš, jak mi to děláš složité?"zašeptám a políbím Toma na špičku nosu.
"Vím..." usměje se na mě Tom.
"Tome...jestli je to pro tebe jenom další flirt, tak mi to řekni prosím tě hnedka..."zašeptám a kouknu mu do očí. Tom se na mě nechápavě podívá a nádherně mě políbí.
"Danielo... mám tě rád. Hrozně moc."dostane se mi odpovědi a já jsem najednou příšerně šťastná...
-----------------------------------OPĚT JÁ-----------------------------------
"Co jsi mi chtěla?" příjde do pokoje Martin.
Zrovna stojím nad několika kuframa.
"Hele, můžeš zavolat Honzovi, že odjíždím domů?" zeptám se ho unaveně a naházím několik dalších věcí do kufru.
"Proč? Neříkala jsi, že chceš odjet až za několik dní?"nechápe Martin.
"To neřeš, brácha...prostě to pro mě udělej, jo?"
Martinovi najednou svitne...
"Ta fotka v novinách...Bill jí viděl, že jo?"
"Jo."
Vážně nemám náladu svěřovat se svýmu bráškovi...zase by mi dal přednášku o tom, jak jsem blbá a že si neumím cenit toho, co mám.
"Dobře. Pojedeme s Danielou taky..."
Výjdeme spolu na chodbu a srazíme se s Billem, kterej zrovna zamyká svůj pokoj. Na očích má tse-tse brýle...Podívám se na něj smutným pohledem, ale on uhne hlavou a dál si všímá jenom svého zámku.
"Co se tady děje?" ptá se Martin několika lidí, kteří stojí před výtahem. Je jich tam asi deset.
"Zasekl se výtah a někdo v něm musel zůstat..."řekne jeden děda.
"Jak dlouho už nejede?"zeptám se ho pro změnu já.
"Asi...půl hodiny."řekne zase dědula.
"Moment...asi v něm je Daniela." řeknu, když si uvědomím, že před půl hodinou odcházela z mého pokoje.
"Tom tam je nejspíš taky...nikde ho nemůžu sehnat."promluví vedle mě Bill.
"Halo...? Ahoj Honzo, tady Martin. Hele, máš volný auto? Dneska totiž odjíždíme...Dobře. Zatím." rozloučí se Martin a zaklapne svoje véčko.
Bill stál vedle něho, takže celý rozhovor slyšel.
"Co říkal?"zeptám se bráchy.
"Že k večeru odjíždíme...doufám, že máš sbaleno?"
Jenom přikývnu a snažím se nevnímat Billovu přítomnost. Kdybych to všechno nepokazila, tak...
Z myšlenek mě vytrhne zvuk výtahu. Konečně se rozjel...
Otevřou se od něj dveře a mi zůstáváme čučet s hubou dokořán...
Dokonce i Bill si sundá svoje brýle, jestli vidí dobře...
(Nicolca)