close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Black Angel 17.

23. října 2006 v 19:19 | leny |  FF - Black Angel
Auto prudce zastaví před našim domem a já jako střela vylítnu k hlavním dveřím...
"Ahoj mamííí..."křiknu, když jí spatřím ve dveřích a skočím jí okolo krku. Možná vám to příjde ujetý, ale mamku ani tátu a ani ségru jsem neviděla víc jak čtyři měsíce...
"Laurinko...konečně jsi doma."raduje se mamka a vidím, že má v očích dokonce i slzy.
Ještě asi půl hodiny se venku všichni objímáme...já, Martin, táta a mamka.
"Kde je Suzan?"zeptám se mamky, když jí v kuchyni pomáhám z obědem. Martin si s tátou povídá v obývacím pokoji.
"Ve školce. Spí tam...a kde je Danielka?"
"No...ta zůstala v hotelu."řeknu a pustím se do krájení cibule.
"Jak to, že jste jí tam nechali samotnou?"
V rychlosti mamce vysvětlím, že Daniela tam zůstala s Tomem...se svým klukem.
"Takže s Martinkem už nechodí?"
Nad tím jenom zakroutím hlavou. Mamina je hrozně zvědavej tvor :-)
"A co ty a kluci, Laurinko?" zeptá se, když zrovna v hrnci míchá nějakou omáčku. Já se pořád patlám s cibulí.
"No..nic."řeknu a v očích mě začnou pálit slzy...
"Ale nepovídej. Že by sis tam někoho nenašla? Mě to přece můžeš říct."zasměje se mamka a podezřívavě se na mě podívá.
"Ne vážně mami. Nikoho jsem si tam nenašla."ukončím naši debatu na téma kluci.
Asi po půl hodince máme uvařeno a všichni čtyři společně sedíme u rodinné "skoro" večeře. Jsou totiž asi tři hodiny odpoledne..
"Jé...Suzan přišla."řekne mamka s úsměvem a jde ke dveřím. Nechápu, jak na to mohla přijít, když nastačila ani zazvonit.
"Mamííí...dneska jsme malovali sloníky a..."Suzan se zastaví v půlce věty, protože si všimne mě a Martina.
"Leníííííííí..."křikne a radostně se za mnou rozběhne.
Já jí chytím do náruče a šťastně se s ní otočím a dám jí pusu.
"Suzíííku...tak co? Chyběla jsem ti?"zeptám se jí.
"Hlozně moc, ségra."zasměje se Suzan.
Pak se ještě obejme s Martinem a vrhne se na omáčku, co jsme s mamkou uvařili.
"A teď mě omluvte...jdu k sobě do pokoje."omluvím se po jídle a zapadnu k sobě do pokoje.
Nic se tady nezměnilo...napadne mě, když si ho prohlídnu.
Lehnu si na postel, ruce si dám pod hlavu a koukám na strop.
"Bille..."zašeptám jakoby ve snu a usínám...

***
"Andílku...vztávat..."ozve se nade mnou a já se protáhnu a usměju.
"Bille...?"zašeptám, protože takhle mi říká jenom on...nebo ne??
"Kdo je Bill?"slyším něčí hlas.
Mno nic...je na čase otevřít oči. Hmm...koho nevidím. Maminku, jak mi roztahuje v pokoji závěsy.
"Na něco jsem se tě ptala..."řekne znova.
"Já...nevím."řeknu s milým úsměvem a podívám se na budíka...osm ráno. Mě chce zabít, ne??
"Dobře. Necháme to na někdy jindy. Teď musíš vztávat.
"Jak musím??Vždyť je teprve osm hodin!!"křiknu na ní rozespale a znovu spadnu mezi měkké polštáře a zavřu oči.
"Jestli chceš jít se mnou na nákupy, tak vztávej a taky jsme se s tátou a Martinem rozhodli, že budeš mít soukromého učitele. Školu akorát zanedbáváš díky koncertům."začne mluvit maminka, ale mě to jde jedním uchem dovnitř a druhým ven. Já chci ještě spát!!!!
"Hmm..."zabručím.
"Na...chytej...pořád ti to zvonilo večer..."řekne ještě mamka než odejde z pokoje a hodí po mně mobil. Trefí se přímo do hlavy.
"Jauvajs..."křiknu a posadím se.
Podívám se, kdo mi volal.
Tom!!
Okamžitě mu jdu zavolat na zpátek. Je mi jasný, že ho asi probudím, ale co...nejspíš něco potřeboval, když mi volal sedmkrát.
"Halo?"ozve se v telefonu Tomův hlas. Nezdá se mi moc rozespalej :-)
"Ahojky Tome. Tady Laura. Ty jsi mi včera volal...děje se něco?"zeptám se a přitom stojím u skříně a čučím do ní...co dneska na sebe hodím?
"No...dneska máme nedaleko od vašeho městečka konzík...nechceš se sejít a pokecat?"
"To bych moc ráda...kdy?"
"Co třeba ve dvě v kavárně Rose?"navrhne a já s radostí souhlasím. V tom se mi ale vybije baterka...mno nedá se nic dělat.
Stojím u skříně snad ještě hodinu, než si konečně vyberu minisukni, tílko s potiskem a několik potítek na ruku. Na krk si dám šperk ve tvaru kříže a do vlasů zamotám šátek.
"Paráda..."řeknu, když stojím před zrcadlem.
Nákupy s maminkou trvali snad celou věčnost. Co se líbí jí, nelíbí se mně nebo naopak. Byla to otrava!!!
Konečně jsme zase doma a já se můžu v klidu natáhnout na gauč, ale ne na dlouho, protože se podívá na hodinky a zjistím, že jsou skoro dvě! Ani se nepřevlíkám, protože bych to nestihla a už peláším do kavárny, kde se mám s Tomem sejít. Snad tam bude i Daniela. Ráda bych se s ní viděla. Vždyť už je to skoro měsíc, co jsem doma...
Posadím se k jednomu stolku a podívám se na hodinky...dvě hodiny přesně a nikdo nikde. Objednám si proto kávu, když v tom si všimnu, že někdo přichází...
Moment...to není Tom...
Zaostřím pořádně do dálky. To není ani Daniela...

(Nicolca)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl/a jsi tu ?

Klikni sem prosím

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama