close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Co ode mě chceš ?!

25. října 2006 v 13:08 | leny |  FF - Co ode mě chceš ?!
"A co tam mám jako napsat, ty gumo?" štěknu na kámošku, která jenom nadskočí.
"Něco o sobě, ne?..."dostane se mi odpovědi.
Přisednu si tedy blíž ke klávesnici a už píšu...

Ahoj...Jmenuju se Nicol. Je mi šestnáct let a studuju manažerskou akademii v Praze. Proč vlastně píšu do vaší majlové schránky? Mám malej problém...

"Co je? Piš ne?" nechápe kámoška, proč jsem se zastavila ve psaní.
"Je to ujetý...přece nebudu psát do nějaký schránky důvěry, nebo co to je..."
"Já vím, že je to ujetý, ale Karla říkala, že jí to pomohlo, tak nemel a piš!!"
Jenom protočím oči v sloup a pokračuju ve psaní.

Mám malej problém... teda...spíš větší. Před třemi lety se mi zabili rodiče na plavební, služební cestě. Od té doby mě vychovávala moje babička, která ale před třemi týdny zemřela... Nikdo neví, co se mnou, protože v České republice už žádné příbuzné nemám, ale jeden by byl...v Německu... Mamky bratr...Když jsem byla malá, tak jsme za ním jezdili...mohlo mi být tak dvanáct...max. třináct let, když jsme k němu přestali jezdil na návštěvy. Naši prostě měli moc práce no a od té doby jsem ho neviděla. Co mám dělat, když do Německa nechci a v České republice nikoho...nikoho nemám? Čekám na rychlou odpověď. Díky...Nicol

Dopíšu a dám si nohy na stůl.
"Teda Marťa...do čeho jsi mě to zase namočila."zanaříkám a čekám, jestli mi příjde email s odpovědí.
"Já si myslím, že jen tak rychle ti neodepíšou. Víš, kolik tam musejí mít majlů?" řekne a vytáhne něco z kabele.
"Zase bravíčko? Maniaku...stejně tam píšou samý kraviny a bludy."zaměju se a sleduju Martinu, jak si sedá na postel (mojí postel...můj pokoj:D) a čte nějakou dvojstránku.
"Co tě tam tak zaujalo?" zeptám se jí a zase kouknu na monitor...nic.
"Tokio Hotel."řekne a já na ní jenom zůstanu čumět...
"Tokio co? To je nějakej recept na rychlou večeři?" zeptám se jí, protože vůbec nemám ponětí, kdo (nebo co) by to mohlo bejt.
"To je nová, německá skupina, ty trupko! Jsou teď děsně slavní!" vysvětlí a zase se zajímá o svůj článek.
Jenom nad ní zakroutím očima...
Pak mi ale zapípá příchozí email a i Martina se zvedne od časáku a koukne na monitor.
Rozbalím email a čtu...

Milá Nicol,
máš velice sloužitou situaci, kterou ale nemůžeš řešit, ve svém, věku sama. Myslím si, že jinou možnost, než jet do Německa nemáš. Zavolej svému strejdovi a všechno si s ním domluv. Určitě bude rád, že zase uvidí po několika letech svojí neteř. Protože kdyby jsi nejela do Německa, musela by jsi jít do pěstovatelského domu pro mládež a nezletilé...
Držím ti moc palečky a napiš mi, jak to všechno nakonec dopadlo, ano? S pozdravem poradna.

Zaklapnu nothebook a počítám do deseti...
"Já...do...žádnýho...Německa...nechcůůů..."křičím, až se zdi otřásají.
"Nicol. Ta ženská z tý poradny má pravdu. Zavolej svému strejdovi. Máš na rozmyšlenou už jenom několik hodin, než příjde ta baba z děcáku."
"Dobře...večer mu zavolám a všechno si s ním domluvím. Poletím do Německa."rozhodla jsem se.
"A slib mi, že když potkáš Tokiáky, že mi od nich seženeš podpis...plosíííííím."zakňučí Martina a já se na ní usměju.
"Tak to mi napřed ukaž, kdo to je zač, abych věděla, z koho mám ten podpis vymlátit."zasměju se a Martina mi ukáže otevřený bravíčko na jedné dvoustránce...
"A ku*va..."zděsím se...

(Nicolíta)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl/a jsi tu ?

Klikni sem prosím

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama