Jdu otevřít a málem mě klepne...
"Bille..."leknu se ho, když ho spatřím ve dveřích....jenom tak pokukuju, jestli s ním není třeba Tom nebo Marcy, ale ne...je sám.
"Ahoj. Můžu dál?"zeptá se a už se tlačí na chodbu.
"No když jinak nedáš...ale půjdeme ke mě do pokoje...strejdovi je zle."
Bill se uchechtne a a už jsme u mě v pokoji. Zavřu za náma dveře.
"Tak co se děje?" zeptám se ho.
"Chci se ti omluvit za to, jaká na tebe dneska byla Rose."
"To je v pohodě."řeknu a mávnu nad tím rukou.
Chjo...zase mu to tak sluší
Klásně roztomilej rozcuch na hlavě, černé stíny, maskáčový kalhoty (ale ty mu vážně hloooozně seknou:D) a tmavě hnědý tričko...samo že různý přívěsky a prstýnky apod.
"Co to je?" zeptá se mě a zvedne ze země nějakej papír.
Napřed mi nedojde co to je, tak nad tím jenom zakroutím hlavou, ale pak mi to dojde...
Do hajzlu!!To je ta básnička!!! ÁÁ...to si nesmí v žádným případě přečíst.
Bill si všimne, jak jsem zkameněla a začne papír rozdělávat, protože je zmačkanej.
"Ne...dej mi to."křiknu na něj a chci mu to vzít, ale prostě je o hlavu vyšší než já a nějak mi to nejde
Mno tak to je v prdeli!
"Je to tak zvláštní, strašně moc bych si přála abys tu byl..."
"Bille!! Naval to sem!!"křičím, ale on se jenom zasměje a čte dál nahlas.
"...se mnou a říkal mi, že mě máš rád. Tolik bych si přála...Tolik bych Ti toho chtěla říct, i to velké tajemství, které jsem nikdy nevyprávěla..."
"Tak kurva BILLE!!"křičím jak nejvíc můžu, ale Bill se na mě jenom podívá a čte dál. Teď už se nesměje a napjatě pozoruje text.
"...a nikdy vyprávět nebudu, protože až jednou příjdeš, ztratím odvahu..."
Dočte a kouká na papír jak chleba z tašky.
"No fajn...tak vrátíš mi to?"zeptám se ho naštvaně a vytrhnu mu básničku z ruky. Zmačkám jí a vyhodím do koše.
"Páni...to bylo hezký."skloní mi poklonu.
"Jo jasně...a já jsem čínskej papež!"hodím na něj xicht.
"Kdo má takové štěstí, že pro něj skládáš básničky?" zeptá se mě a koukne mi do očí...
Já jenom uhnu pohledem a začervenám se...no paráda!
"Ehm...do toho ti nic není."odbydu ho.
"Aha...no jasně."řekne sklesle.
"Hele...pamatuješ si něco z toho včerejška?"zeptám se ho se strachem v hlase...jestli mi teď řekne, že mezi náma něco bylo, tak mě klepne!!Ode dneška jsem zapřísáhlej abstinent
"Jo..."řekne.
"Tom říkal, že jsme spolu mi dva...no...spali."vysoukám.
"Jo...to je pravda."usměje se na mě Bill a začne se smát, když si všimne mého zděšeného výrazu ve tváři.
"Ale jenom spali...chápeš, ne?"dodá a zase se zasměje.
Já si jenom značně oddychnu.
"No tě prsk...jsem měla málem infarkt."řeknu a začnu se smát s Billem.
"No fájn. Tak já půjdu. Jo...za dva dny je tady nějaká sešlost...koná se každej rok...už asi tři roky. Ty jsi to ještě nezažila. No prostě tam budeme s klukama hrát, tak bych byl moc rád, kdyby jsi tam přišla."řekne a usměje se na mě.
"No...dobře. Příjdu se na vás ráda podívat. Aspoň taky uslyším nějakou vaší písničku."
Bill už je skoro u dveří, ale najednou se zarazí.
"Ty jsi od nás ještě neslyšela ani jeden song?" zeptá se mě nechápavě.
"Ne...jo...Bille...počkej."řeknu a chytím ho za ruku a zase vtáhnu k sobě do pokoje.
Pak vezmu papír a tužku.
"Podepiš se..."rozkážu mu a on na mě jenom čučí.
"No co koukáš! Kámoška po mě chce tvůj a klukův podpis, tak když seš tady, tak se podškrábni."
Bill se uculí, jaká že to není hvězda, a podepíše se.
"Jo...díky."
"Není zač, Tak ahoj."řekne a odejde.
Já se sesypu na zem a dám si hlavu do dlaní.
"Tak tohle bude ještě zajímavý..."zašeptám.
"Bille..."leknu se ho, když ho spatřím ve dveřích....jenom tak pokukuju, jestli s ním není třeba Tom nebo Marcy, ale ne...je sám.
"Ahoj. Můžu dál?"zeptá se a už se tlačí na chodbu.
"No když jinak nedáš...ale půjdeme ke mě do pokoje...strejdovi je zle."
Bill se uchechtne a a už jsme u mě v pokoji. Zavřu za náma dveře.
"Tak co se děje?" zeptám se ho.
"Chci se ti omluvit za to, jaká na tebe dneska byla Rose."
"To je v pohodě."řeknu a mávnu nad tím rukou.
Chjo...zase mu to tak sluší
Klásně roztomilej rozcuch na hlavě, černé stíny, maskáčový kalhoty (ale ty mu vážně hloooozně seknou:D) a tmavě hnědý tričko...samo že různý přívěsky a prstýnky apod.
"Co to je?" zeptá se mě a zvedne ze země nějakej papír.
Napřed mi nedojde co to je, tak nad tím jenom zakroutím hlavou, ale pak mi to dojde...
Do hajzlu!!To je ta básnička!!! ÁÁ...to si nesmí v žádným případě přečíst.
Bill si všimne, jak jsem zkameněla a začne papír rozdělávat, protože je zmačkanej.
"Ne...dej mi to."křiknu na něj a chci mu to vzít, ale prostě je o hlavu vyšší než já a nějak mi to nejde
"Je to tak zvláštní, strašně moc bych si přála abys tu byl..."
"Bille!! Naval to sem!!"křičím, ale on se jenom zasměje a čte dál nahlas.
"...se mnou a říkal mi, že mě máš rád. Tolik bych si přála...Tolik bych Ti toho chtěla říct, i to velké tajemství, které jsem nikdy nevyprávěla..."
"Tak kurva BILLE!!"křičím jak nejvíc můžu, ale Bill se na mě jenom podívá a čte dál. Teď už se nesměje a napjatě pozoruje text.
"...a nikdy vyprávět nebudu, protože až jednou příjdeš, ztratím odvahu..."
Dočte a kouká na papír jak chleba z tašky.
"No fajn...tak vrátíš mi to?"zeptám se ho naštvaně a vytrhnu mu básničku z ruky. Zmačkám jí a vyhodím do koše.
"Páni...to bylo hezký."skloní mi poklonu.
"Jo jasně...a já jsem čínskej papež!"hodím na něj xicht.
"Kdo má takové štěstí, že pro něj skládáš básničky?" zeptá se mě a koukne mi do očí...
Já jenom uhnu pohledem a začervenám se...no paráda!
"Ehm...do toho ti nic není."odbydu ho.
"Aha...no jasně."řekne sklesle.
"Hele...pamatuješ si něco z toho včerejška?"zeptám se ho se strachem v hlase...jestli mi teď řekne, že mezi náma něco bylo, tak mě klepne!!Ode dneška jsem zapřísáhlej abstinent
"Jo..."řekne.
"Tom říkal, že jsme spolu mi dva...no...spali."vysoukám.
"Jo...to je pravda."usměje se na mě Bill a začne se smát, když si všimne mého zděšeného výrazu ve tváři.
"Ale jenom spali...chápeš, ne?"dodá a zase se zasměje.
Já si jenom značně oddychnu.
"No tě prsk...jsem měla málem infarkt."řeknu a začnu se smát s Billem.
"No fájn. Tak já půjdu. Jo...za dva dny je tady nějaká sešlost...koná se každej rok...už asi tři roky. Ty jsi to ještě nezažila. No prostě tam budeme s klukama hrát, tak bych byl moc rád, kdyby jsi tam přišla."řekne a usměje se na mě.
"No...dobře. Příjdu se na vás ráda podívat. Aspoň taky uslyším nějakou vaší písničku."
Bill už je skoro u dveří, ale najednou se zarazí.
"Ty jsi od nás ještě neslyšela ani jeden song?" zeptá se mě nechápavě.
"Ne...jo...Bille...počkej."řeknu a chytím ho za ruku a zase vtáhnu k sobě do pokoje.
Pak vezmu papír a tužku.
"Podepiš se..."rozkážu mu a on na mě jenom čučí.
"No co koukáš! Kámoška po mě chce tvůj a klukův podpis, tak když seš tady, tak se podškrábni."
Bill se uculí, jaká že to není hvězda, a podepíše se.
"Jo...díky."
"Není zač, Tak ahoj."řekne a odejde.
Já se sesypu na zem a dám si hlavu do dlaní.
"Tak tohle bude ještě zajímavý..."zašeptám.
(Nicolíta)