"Páni...hráli jste výborně."pochválím kluky, když se sejdeme v pizzérii...
Vlastně jenom já, Marcy a Tom s Billem. Rose se s Billem rozloučila a někam šla.
"Díky...Snad se ti aspoň nějaký song líbil."usměje se na mě Bill.
"No jasně...Rette Mich."řeknu.
"Co si dáte, panstvo?"zeptá se nás číšník.
"Mno pizzu..."zasměje se Tom.
"Kolik kousků?"
"Tak...patnáct."odpoví Tom a číšník odejde.
"Proč zrovna patnáct?" zeptá se Bill Toma.
"No...ty, brácha sníš max. tři kousky, jak tě znám. Nicol hádám tak dva a Marcy...vidím to na tři. No a zbylejch osm nebo kolik je mých."rozpočítá to Tom a začneme se smát.
Asi dvě hodinky sedíme v pizzérii a kecáme o všem možném...Tomovi výpočty skoro vyšli až na to, že ty kousky byly trošku větši než předokládal, takže nakonec si musel povolit kalhoty, protože tam nechtěl za žádnou cenu nic nechat. My jsme z něho prostě nemohli.
"Fajn...tak jsme se nadlábli a můžeme jít, ne?" zeptám se a ostatní přikývnou.
Procházíme se ulicemi a nějak se nám domů nechce.
Tom s Marcy jsou přede mnou a Billem a vedou se spolu za ruku. Tak že by přece jenom páreček? Zeptám se sama sebe v duchu a musím si přiznat, že žárlím. To mě se nestane, že bych tudy někdy šla a vedla se s Billem...
"Hééj.."křikne na mě Bill a já se na něj zmateně podívám.
"Co řveš?"
"Už asi pět minut ti tady něco melu a ještě mi řekni, že jsi mě neposlouchala."
Jenom se na něj mile usměju a jemu to je jasný.
"Tak víš co? Zopakuj mi z těch pěti minut to nejdůležitější."řeknu mu a zasmějeme se.
"Dobře. Říkal jsem, že jsi se hodně změnila, od té doby, co jsi přestala jezdit do Německa."
"Jo...to je pravda. Ehm...mám to snad brát jako poklonu?"
"No...to klidně můžeš."zasměje se Bill a já ho bouchnu pěstí do ramene.
"Hééj...auu...to bolí."křikne na mě se smíchem, ale to už od něj utíkám co nejdál.
Chytím Toma okolo krku a schovám se za něj. Ten chudák nechápe, o co se snažím, tak jenom stojí a přihlíží.
"Tome...ať mě nechá..."šeptu mu do ucha, když vidím Billa, jak se po mě natahuje.
"Tak to ne!"řekne Tom a chytí mě okolo pasu a postaví před sebe.
"Zrádče..."řeknu mu s vražedným pohledem, ale to už mě chytí pro změnu Bill a někam mě vede.
"Hele, počkej...kam to jdeme?"
"Uvidíš..."řekne a mrkne na mě.
Konečně se zastavíme a já nestačím zírat...zase ta lavička, kde padla naše první pusa.
"Proč...?nestačím doříct a Bill se posadí a jelikož mě pořád drží za ruku, posadím se s ním.
"Pamatuješ na naší první pusu?" zeptá se mě a koukne mi do očí...
"No jo...Jak bych mohla zapomenout? Vymámil jsi jí ze mě."zasměju se.
"To není pravda..."brání se Bill se smíchem.
"Ale je. Říkal, že když ti nedám pusu, takže mi nevrátíš mýho křečka Rodyho. Byl jsi vyděrač!"směju se pořád dál.
"Na to si už nevzpomínám..."zalže Bill až se začnu smát znova.
"Lháři."sjedu ho.
Bill se ke mě posune blíž.
"Víš, že ty tvoje oči mám před sebou pořád a pořád?"zašeptá a nakloní se ke mě a koukne do nich. Bože...já se snad utopím...vzdůůůch.
"Já..."zpanikařím a kouknu do země...nedokážu se člověku dívat dlouho do očí.
Bill mě ale jemně chytí za bradu a pak...mě políbí!!
Páni...tak tohle jsem nečekala. Je to tak krásný...
Omotám mu ruce kolem krku a přitiskneme se k sobě ještě víc. Začnu mu polibek vracet a to Billa potěší a proto v líbání nepřestává.
Jsem tak šťastná... tohle je to, po čem jsem dlouho snila...jenom jeden jeho polibek... konečně můžu říct, že mě život začal zase po smrti rodičů bavit a vím, jak je krásný...a to jenom díky Billovi.
Vlastně jenom já, Marcy a Tom s Billem. Rose se s Billem rozloučila a někam šla.
"Díky...Snad se ti aspoň nějaký song líbil."usměje se na mě Bill.
"No jasně...Rette Mich."řeknu.
"Co si dáte, panstvo?"zeptá se nás číšník.
"Mno pizzu..."zasměje se Tom.
"Kolik kousků?"
"Tak...patnáct."odpoví Tom a číšník odejde.
"Proč zrovna patnáct?" zeptá se Bill Toma.
"No...ty, brácha sníš max. tři kousky, jak tě znám. Nicol hádám tak dva a Marcy...vidím to na tři. No a zbylejch osm nebo kolik je mých."rozpočítá to Tom a začneme se smát.
Asi dvě hodinky sedíme v pizzérii a kecáme o všem možném...Tomovi výpočty skoro vyšli až na to, že ty kousky byly trošku větši než předokládal, takže nakonec si musel povolit kalhoty, protože tam nechtěl za žádnou cenu nic nechat. My jsme z něho prostě nemohli.
"Fajn...tak jsme se nadlábli a můžeme jít, ne?" zeptám se a ostatní přikývnou.
Procházíme se ulicemi a nějak se nám domů nechce.
Tom s Marcy jsou přede mnou a Billem a vedou se spolu za ruku. Tak že by přece jenom páreček? Zeptám se sama sebe v duchu a musím si přiznat, že žárlím. To mě se nestane, že bych tudy někdy šla a vedla se s Billem...
"Hééj.."křikne na mě Bill a já se na něj zmateně podívám.
"Co řveš?"
"Už asi pět minut ti tady něco melu a ještě mi řekni, že jsi mě neposlouchala."
Jenom se na něj mile usměju a jemu to je jasný.
"Tak víš co? Zopakuj mi z těch pěti minut to nejdůležitější."řeknu mu a zasmějeme se.
"Dobře. Říkal jsem, že jsi se hodně změnila, od té doby, co jsi přestala jezdit do Německa."
"Jo...to je pravda. Ehm...mám to snad brát jako poklonu?"
"No...to klidně můžeš."zasměje se Bill a já ho bouchnu pěstí do ramene.
"Hééj...auu...to bolí."křikne na mě se smíchem, ale to už od něj utíkám co nejdál.
Chytím Toma okolo krku a schovám se za něj. Ten chudák nechápe, o co se snažím, tak jenom stojí a přihlíží.
"Tome...ať mě nechá..."šeptu mu do ucha, když vidím Billa, jak se po mě natahuje.
"Tak to ne!"řekne Tom a chytí mě okolo pasu a postaví před sebe.
"Zrádče..."řeknu mu s vražedným pohledem, ale to už mě chytí pro změnu Bill a někam mě vede.
"Hele, počkej...kam to jdeme?"
"Uvidíš..."řekne a mrkne na mě.
Konečně se zastavíme a já nestačím zírat...zase ta lavička, kde padla naše první pusa.
"Proč...?nestačím doříct a Bill se posadí a jelikož mě pořád drží za ruku, posadím se s ním.
"Pamatuješ na naší první pusu?" zeptá se mě a koukne mi do očí...
"No jo...Jak bych mohla zapomenout? Vymámil jsi jí ze mě."zasměju se.
"To není pravda..."brání se Bill se smíchem.
"Ale je. Říkal, že když ti nedám pusu, takže mi nevrátíš mýho křečka Rodyho. Byl jsi vyděrač!"směju se pořád dál.
"Na to si už nevzpomínám..."zalže Bill až se začnu smát znova.
"Lháři."sjedu ho.
Bill se ke mě posune blíž.
"Víš, že ty tvoje oči mám před sebou pořád a pořád?"zašeptá a nakloní se ke mě a koukne do nich. Bože...já se snad utopím...vzdůůůch.
"Já..."zpanikařím a kouknu do země...nedokážu se člověku dívat dlouho do očí.
Bill mě ale jemně chytí za bradu a pak...mě políbí!!
Páni...tak tohle jsem nečekala. Je to tak krásný...
Omotám mu ruce kolem krku a přitiskneme se k sobě ještě víc. Začnu mu polibek vracet a to Billa potěší a proto v líbání nepřestává.
Jsem tak šťastná... tohle je to, po čem jsem dlouho snila...jenom jeden jeho polibek... konečně můžu říct, že mě život začal zase po smrti rodičů bavit a vím, jak je krásný...a to jenom díky Billovi.
(Nicolíta)