"Co je?" zeptá se mě Martina, když vidí, že na ten článek o TH čumím jak chleba z tašky.
"To...to...to jsou Kaulitzové. Bill a Tom."vydechnu a nemůžu tomu uvěřit.
"Ty...ty je znáš???" zděsí se Martina.
"Pojď...na to si musíme sednout."řeknu, chňapnu jí za ruku a posadíme se spolu na postel.
"Tak už povídej, Nicol..."vyzve mě Martina.
"Víš, jak jsem jezdila za strejdou Paulem s našima do Německa?"
Martina jenom přikývne.
"No tak...tak on je soused Kaulitzů." vydechnu.
"Cože?!?!?"
"Jo...slyšíš správně. Znám se s něma...teda...znala. Nevím. Toma už si moc nepamatuju, jenom tak matně, ale nikdy nezapomenu na Billa a...."
"A co??" je netrpělivá Martina.
"No...pamatuju si to, jako by to bylo včera. Měla jsem v Německu hromadu kámošek a taky jsem se hodně bavila s Tomem, ale Bill...byl jinej. Hodně jsme se mu s kámoškama posmívali, protože si maloval oči a nosil sukně."
"Posmívat se Billovi?" nevěří vlastním uším Martina.
"No...tehdá ještě nebyl tak slavnej jak je dneska... Měli myslím už nějakou skupinu...Devilish nebo jak se jmenovali, ale...No abych to zkrátila. Prostě jsem se s Billem nenáviděla. Ale mohla jsem za to já. Vždycky, když jsem ho někde potkala, jsem se mu začala posmívat, že je holka a tak..."
"A co on na to?"
"On? Nesnášel mě za to a dělal mi různé naschváli. Jednou mi dokonce ustřihl cop." zasměju se, když si na to vzpomenu.
"Páni. Tohle snad není ani možný. Moje nejkámoška se zná s Tokiákama...wau..."nevěří mi pořád Martina.
"Bez tak už na mě dávno zapomněli a myslím si, že mě už ani nepoznají..."zasměje se spolu.
Ještě před třema rokama jsem totiž vážila asi o dvacet kilo na víc...no prostě jsem byla tlustá, no, ale teď jsem to díky zdravé výživě dala do normy. Taky jsem nosila silný, obroučkový brejle, teď už mám jenom čočky. Mamka mě taky hodně oblíkala tak...sladce. Pořád jenom růžová, bílá a krajky...no když si na to vzpomenu, tak mi ještě teď leze mráz po zádech. Za to teď jedině černá, červená...no prostě punk, rock...silné náramky, kšilty, kapsáče... To je můj styl.
"A nesmál se ti Bill kvůli brejlím?"zeptá se mě Marťa a zasměje se.
"Smál...a hodně."přiznám a pak už se vydáme společně zavolat strejdovi Paulovi, co se mnou bude...
(Nicolíta)
"To...to...to jsou Kaulitzové. Bill a Tom."vydechnu a nemůžu tomu uvěřit.
"Ty...ty je znáš???" zděsí se Martina.
"Pojď...na to si musíme sednout."řeknu, chňapnu jí za ruku a posadíme se spolu na postel.
"Tak už povídej, Nicol..."vyzve mě Martina.
"Víš, jak jsem jezdila za strejdou Paulem s našima do Německa?"
Martina jenom přikývne.
"No tak...tak on je soused Kaulitzů." vydechnu.
"Cože?!?!?"
"Jo...slyšíš správně. Znám se s něma...teda...znala. Nevím. Toma už si moc nepamatuju, jenom tak matně, ale nikdy nezapomenu na Billa a...."
"A co??" je netrpělivá Martina.
"No...pamatuju si to, jako by to bylo včera. Měla jsem v Německu hromadu kámošek a taky jsem se hodně bavila s Tomem, ale Bill...byl jinej. Hodně jsme se mu s kámoškama posmívali, protože si maloval oči a nosil sukně."
"Posmívat se Billovi?" nevěří vlastním uším Martina.
"No...tehdá ještě nebyl tak slavnej jak je dneska... Měli myslím už nějakou skupinu...Devilish nebo jak se jmenovali, ale...No abych to zkrátila. Prostě jsem se s Billem nenáviděla. Ale mohla jsem za to já. Vždycky, když jsem ho někde potkala, jsem se mu začala posmívat, že je holka a tak..."
"A co on na to?"
"On? Nesnášel mě za to a dělal mi různé naschváli. Jednou mi dokonce ustřihl cop." zasměju se, když si na to vzpomenu.
"Páni. Tohle snad není ani možný. Moje nejkámoška se zná s Tokiákama...wau..."nevěří mi pořád Martina.
"Bez tak už na mě dávno zapomněli a myslím si, že mě už ani nepoznají..."zasměje se spolu.
Ještě před třema rokama jsem totiž vážila asi o dvacet kilo na víc...no prostě jsem byla tlustá, no, ale teď jsem to díky zdravé výživě dala do normy. Taky jsem nosila silný, obroučkový brejle, teď už mám jenom čočky. Mamka mě taky hodně oblíkala tak...sladce. Pořád jenom růžová, bílá a krajky...no když si na to vzpomenu, tak mi ještě teď leze mráz po zádech. Za to teď jedině černá, červená...no prostě punk, rock...silné náramky, kšilty, kapsáče... To je můj styl.
"A nesmál se ti Bill kvůli brejlím?"zeptá se mě Marťa a zasměje se.
"Smál...a hodně."přiznám a pak už se vydáme společně zavolat strejdovi Paulovi, co se mnou bude...
(Nicolíta)