"Ehm...strejdo...a nemohla bych bejt doma a ...a...a hlídat dům?" zeptám se ho s úsměvem. No co? Na něco se přece vykecat musím :-)
"No snad by ses nebála kluků? Oni bez tak na ty laškoviny, co jste prováděli jako malí, zapomněli, Niki..."zasměje se Paul a hodí mi do ruky igelitku s různejma křupkama a doslova mě "vykope" ze dveří.
"Tak nic, no..."zašklebím se a vydáme se spolu ke Kaulitzům.
Strejda zazvoní na zvonek a já pořád s igelitkou v ruce stojím za ním...áá...kruci...nemám kšilt a ani kapuci...chjo...kdybych nespadla do toho pitomýho bazénu :-(
Po chvilce se otevírají dveře a tam stojí...Marcela.
"Ahojky...tak pojďte dál...čekáme už jenom na vás."řekne a otevře dveře dokořán. Asi se tady cítí jako doma.
"No...To tady Nicol si musela fénovat vlasy."zasměje se strejda a já ho bouchnu do zad.
Marcela se ale taky jenom zasměje a to už jdeme všichni tři přes dům na zahradu, kde to voní buřtíkama a ohýnkem.
"Vůbec se to tady nezměnilo..."řeknu nahlas.
"Máš pravdu."souhlasí se mnou Paul a rozhlíží se kolem sebe.
Konečně dorazíme na zahradu a všechny pohledy patří jenom nááám...bože, jak já tohle nenávidím...
"Nazdárek..."pozdraví všechny energeticky strejda a už se žene k paní Kaulitzový.
Já se okolo sebe jenom v rychlosti podívám a fláknu s igelitkou na zem.
"ÁÁáááuuu..."uslyším a vidím, že jsem jí někomu položila přímo na nohu...Bill!
Sedí na židli a ...na klíně má Rose.
"Promiň."vypadne ze mě a igelitku posunu.
"Vůbec jsi se nezměnila."řekne mi a strčí Rose do pusy lupínek. Ta mu dá za to pusu.
"To mám brát jako poklonu?" zeptám se ho s úsměvem a než stačí zase do mě rejpnout, jdu radši od něj pryč.
Vidím Toma, jak sedí na židli s kytarou přes rameno a něco na ní brnká.
"Ahoj."pozdravím ho sednu si naproti němu.
"Nazdar."dostane se mi odpovědi a Tom si instinktivně hodí culík s dredy na druhou stranu ramena...dál ode mě. Tohle mě trošku zarazí...možná, že to bere jako srandu, ale ...
"Můžu?" zeptám se ho a kouknu na jeho kytaru.
"No...ale jo."řekne nakonec a půjčí mi jí. Hodím jí přes sebe a začnu na ní potichounku vybrnkávat nějaký noty.
"A nějakou song neumíš?" usměje se na mě.
"A co třeba tohle?" zeptám se ho a začnu hrát písničku od Guano Apes.
"Páni...to bylo něco."řekne Tom a čučí na mě jako péro z gauče, když dohraju a kytaru mu vracím.
"Měla jsem několik hodin hraní..."řeknu mu a hodím ho huby voříšky, který leží na stole v misce.
"Proč jsi se přistěhovala do Německa a bydlíš u Paula?" koukne na mě Tomík.
"To je na dlouho..."vykecám se a v tom příjde za náma Paul.
"Tome...zahraj nám něco od podlahy."řekne a jde vidět, že už stačil vypít několik skleniček.
Tom se na něj jenom ušklíbne a začne krááásně hrát.
"Jdu si pro džus."omluvím se a vydám se do kuchyně...
Jupí...pořád je tam, kde byla před několika lety. Na koho však nenarazím? Rose a Bill, kteří se jak na potvoru vášnivě líbají.
"Sorry...jdu si jenom pro pití."vykoktám a dělám, že je nevidím.
Jenom mě spatří, tak se od sebe odtrhnou a Rose na mě hodí vražednej pohled...pak odejde zpátky na zahradu.
"Doufám, že seš spokojená."štěkne na mě Bill.
Jenom okolo něho projdu do lednice a hledám džus...
"Omluvila jsem se."řeknu s klidem...kde je to pitomý pití?? Křičím v duchu.
"To už seš tady nastěhovaná na trvalo?"
"Jo."řeknu a konečně vyndám z ledničky krabici s džusem...
"Copak? Rodiče měli tvého chování dost, tak tě šoupli ke strejdovi?" zasměje se Bill, ale jenom uvidí v mých očích slzy, tak se zarazí...
Jedna...dva...tři....počítám si v duchu, ale nějak to nepomáhá.
"Co...co jsem řekl?" zeptá se mě.
"Rodiče jsou mrtví."zašeptám, fláknu džusem na stůl a vyběhnu ven.
"Nicol...počkej, přece!!"křičí a utíká za mnou Bill.
Dohoní mě až před barákem a chytí mě za ruku.
"Nech mě!"křiknu na něj a utřu si z tváře slzy.
"Promiň. To jsem fakt nechtěl..."začne se mi omlouvat a jde vidět, že neví co má říct...vážně ho to mrzí.
"Jdu se projít."řeknu a chci, aby mě pustil, ale pořád mě drží za loket.
"Půjdu s tebou."řekne a já chci, něco namítnout, ale...
"Už jsem řekl."
Tak teda nakonec přikývnu a vydáme se spolu do ulic. Už je docela tma...tak aby ne, když je deset večer.
"Není ti zima?" zeptá se mě Bill a já jenom zakroutím hlavou, i když se klepu.
Bill se jenom usměje a hodí mi přes ramena svojí mikinu.
"Ehm...díky."poděkuju. "Neposadíme se?"zeptám se ho a ukážu na jednu lavičku...pak se ale zarazím...přesně tady jsme si s Billem dali pusu...teda...pro každého z nás to byla první pusa. Mno...bylo nám dvanáct :-)
Billovi se jenom zalesknou oči, ale přikývne, tak si sedneme a koukáme na oblohu.
"Tak povídej..."vyzve mě a koukne na mě.
"A co?"
"Co jsi dělala celé čtyři roky v...Česku?"
Přikývnu.
"Napřed bych se asi měla omluvit...tehdá, když jsem odjížděla..."
Poslední, co jsem Billovi tehdá před odjezdem řekla bylo, že hnusnější pusu jsem v životě nedostala a že doufám, že už ho nikdy neuvidím...ale on mi to vrátil i s úroky.
"Nicol. Byli jsme malý...i když jsi mi pěkně pila krev."zasměje se Bill.
"Jo...ty mě taky."
"Ale nikdy nezapomenu na tu Zoo."řekne Bill a začneme se společně smát.
Ještě před naším odjezdem jsme jeli s našima a paní Kaulitzovou do Zoo. Bylo to tam prima, ale pak jsem dostala šílenej nápad...koupila jsem si gumovýho hada, kterej vypadal vážně doopravdicky a nenápadně ho zamotala Tomovi do dredů, když usnul na jedné lavičce. Když se probudil, začal řvát jako pominutej a já bych přísahala, že si musel i krupnout do kalhot.
"Jo...byla jsem vážně poděs."zasměju se.
"A už nejsi?" zeptá se Bill s úsměvem a koukne mi do očí.
"Snažím se krotit."odpovím a zase se zasmějeme.
Pak si povídáme o všem možném, když ale kouknu na mobil a zjistím, že už je půlnoc!!!
"Měli by jsme se vrátit."řeknu a chci vstát, ale Bill mě zase posadí.
"Co se stalo...s vašima?" zeptá se mě potichu a já se kouknu do země...
"Nechci o tom mluvit, Bille." pošeptám.
Bill mě pohladí po tváři.
"Prosím..."
"Dobře..."řeknu a nadechnu se.
"Bylo to asi půl roku po tom, co jsme přestali jezdit do Německa za Paulem. Naši dostali sqělou nabídku v zahraničí...ohledně práce a hnedka jí vzali. Bylo to někde v Itálii. Udělali si vlastně i druhé líbánky...pluli po lodi a zastihla je bouřka...."
Poslední slova jsou sotva slyšet...
"Co bylo potom?"
"Ujala se mě babička. Žila jsem s ní čtyři roky, ale před necelými dvěmi měsíci zemřela a já...prostě...ujal se mě strejda. Můj poslední příbuznej..."dořeknu celý můj příběh a snažím se zadržet slzy.
"Je mi to líto."zašeptá Bill.
Jenom se na něho usměju.
"Nevěděl jsi to..."řeknu a kouknu zase na oblohu.
Chci, aby pochopil, že už nejsem ten malej ďáblík, kterej každýmu jenom ubližuje...
"No snad by ses nebála kluků? Oni bez tak na ty laškoviny, co jste prováděli jako malí, zapomněli, Niki..."zasměje se Paul a hodí mi do ruky igelitku s různejma křupkama a doslova mě "vykope" ze dveří.
"Tak nic, no..."zašklebím se a vydáme se spolu ke Kaulitzům.
Strejda zazvoní na zvonek a já pořád s igelitkou v ruce stojím za ním...áá...kruci...nemám kšilt a ani kapuci...chjo...kdybych nespadla do toho pitomýho bazénu :-(
Po chvilce se otevírají dveře a tam stojí...Marcela.
"Ahojky...tak pojďte dál...čekáme už jenom na vás."řekne a otevře dveře dokořán. Asi se tady cítí jako doma.
"No...To tady Nicol si musela fénovat vlasy."zasměje se strejda a já ho bouchnu do zad.
Marcela se ale taky jenom zasměje a to už jdeme všichni tři přes dům na zahradu, kde to voní buřtíkama a ohýnkem.
"Vůbec se to tady nezměnilo..."řeknu nahlas.
"Máš pravdu."souhlasí se mnou Paul a rozhlíží se kolem sebe.
Konečně dorazíme na zahradu a všechny pohledy patří jenom nááám...bože, jak já tohle nenávidím...
"Nazdárek..."pozdraví všechny energeticky strejda a už se žene k paní Kaulitzový.
Já se okolo sebe jenom v rychlosti podívám a fláknu s igelitkou na zem.
"ÁÁáááuuu..."uslyším a vidím, že jsem jí někomu položila přímo na nohu...Bill!
Sedí na židli a ...na klíně má Rose.
"Promiň."vypadne ze mě a igelitku posunu.
"Vůbec jsi se nezměnila."řekne mi a strčí Rose do pusy lupínek. Ta mu dá za to pusu.
"To mám brát jako poklonu?" zeptám se ho s úsměvem a než stačí zase do mě rejpnout, jdu radši od něj pryč.
Vidím Toma, jak sedí na židli s kytarou přes rameno a něco na ní brnká.
"Ahoj."pozdravím ho sednu si naproti němu.
"Nazdar."dostane se mi odpovědi a Tom si instinktivně hodí culík s dredy na druhou stranu ramena...dál ode mě. Tohle mě trošku zarazí...možná, že to bere jako srandu, ale ...
"Můžu?" zeptám se ho a kouknu na jeho kytaru.
"No...ale jo."řekne nakonec a půjčí mi jí. Hodím jí přes sebe a začnu na ní potichounku vybrnkávat nějaký noty.
"A nějakou song neumíš?" usměje se na mě.
"A co třeba tohle?" zeptám se ho a začnu hrát písničku od Guano Apes.
"Páni...to bylo něco."řekne Tom a čučí na mě jako péro z gauče, když dohraju a kytaru mu vracím.
"Měla jsem několik hodin hraní..."řeknu mu a hodím ho huby voříšky, který leží na stole v misce.
"Proč jsi se přistěhovala do Německa a bydlíš u Paula?" koukne na mě Tomík.
"To je na dlouho..."vykecám se a v tom příjde za náma Paul.
"Tome...zahraj nám něco od podlahy."řekne a jde vidět, že už stačil vypít několik skleniček.
Tom se na něj jenom ušklíbne a začne krááásně hrát.
"Jdu si pro džus."omluvím se a vydám se do kuchyně...
Jupí...pořád je tam, kde byla před několika lety. Na koho však nenarazím? Rose a Bill, kteří se jak na potvoru vášnivě líbají.
"Sorry...jdu si jenom pro pití."vykoktám a dělám, že je nevidím.
Jenom mě spatří, tak se od sebe odtrhnou a Rose na mě hodí vražednej pohled...pak odejde zpátky na zahradu.
"Doufám, že seš spokojená."štěkne na mě Bill.
Jenom okolo něho projdu do lednice a hledám džus...
"Omluvila jsem se."řeknu s klidem...kde je to pitomý pití?? Křičím v duchu.
"To už seš tady nastěhovaná na trvalo?"
"Jo."řeknu a konečně vyndám z ledničky krabici s džusem...
"Copak? Rodiče měli tvého chování dost, tak tě šoupli ke strejdovi?" zasměje se Bill, ale jenom uvidí v mých očích slzy, tak se zarazí...
Jedna...dva...tři....počítám si v duchu, ale nějak to nepomáhá.
"Co...co jsem řekl?" zeptá se mě.
"Rodiče jsou mrtví."zašeptám, fláknu džusem na stůl a vyběhnu ven.
"Nicol...počkej, přece!!"křičí a utíká za mnou Bill.
Dohoní mě až před barákem a chytí mě za ruku.
"Nech mě!"křiknu na něj a utřu si z tváře slzy.
"Promiň. To jsem fakt nechtěl..."začne se mi omlouvat a jde vidět, že neví co má říct...vážně ho to mrzí.
"Jdu se projít."řeknu a chci, aby mě pustil, ale pořád mě drží za loket.
"Půjdu s tebou."řekne a já chci, něco namítnout, ale...
"Už jsem řekl."
Tak teda nakonec přikývnu a vydáme se spolu do ulic. Už je docela tma...tak aby ne, když je deset večer.
"Není ti zima?" zeptá se mě Bill a já jenom zakroutím hlavou, i když se klepu.
Bill se jenom usměje a hodí mi přes ramena svojí mikinu.
"Ehm...díky."poděkuju. "Neposadíme se?"zeptám se ho a ukážu na jednu lavičku...pak se ale zarazím...přesně tady jsme si s Billem dali pusu...teda...pro každého z nás to byla první pusa. Mno...bylo nám dvanáct :-)
Billovi se jenom zalesknou oči, ale přikývne, tak si sedneme a koukáme na oblohu.
"Tak povídej..."vyzve mě a koukne na mě.
"A co?"
"Co jsi dělala celé čtyři roky v...Česku?"
Přikývnu.
"Napřed bych se asi měla omluvit...tehdá, když jsem odjížděla..."
Poslední, co jsem Billovi tehdá před odjezdem řekla bylo, že hnusnější pusu jsem v životě nedostala a že doufám, že už ho nikdy neuvidím...ale on mi to vrátil i s úroky.
"Nicol. Byli jsme malý...i když jsi mi pěkně pila krev."zasměje se Bill.
"Jo...ty mě taky."
"Ale nikdy nezapomenu na tu Zoo."řekne Bill a začneme se společně smát.
Ještě před naším odjezdem jsme jeli s našima a paní Kaulitzovou do Zoo. Bylo to tam prima, ale pak jsem dostala šílenej nápad...koupila jsem si gumovýho hada, kterej vypadal vážně doopravdicky a nenápadně ho zamotala Tomovi do dredů, když usnul na jedné lavičce. Když se probudil, začal řvát jako pominutej a já bych přísahala, že si musel i krupnout do kalhot.
"Jo...byla jsem vážně poděs."zasměju se.
"A už nejsi?" zeptá se Bill s úsměvem a koukne mi do očí.
"Snažím se krotit."odpovím a zase se zasmějeme.
Pak si povídáme o všem možném, když ale kouknu na mobil a zjistím, že už je půlnoc!!!
"Měli by jsme se vrátit."řeknu a chci vstát, ale Bill mě zase posadí.
"Co se stalo...s vašima?" zeptá se mě potichu a já se kouknu do země...
"Nechci o tom mluvit, Bille." pošeptám.
Bill mě pohladí po tváři.
"Prosím..."
"Dobře..."řeknu a nadechnu se.
"Bylo to asi půl roku po tom, co jsme přestali jezdit do Německa za Paulem. Naši dostali sqělou nabídku v zahraničí...ohledně práce a hnedka jí vzali. Bylo to někde v Itálii. Udělali si vlastně i druhé líbánky...pluli po lodi a zastihla je bouřka...."
Poslední slova jsou sotva slyšet...
"Co bylo potom?"
"Ujala se mě babička. Žila jsem s ní čtyři roky, ale před necelými dvěmi měsíci zemřela a já...prostě...ujal se mě strejda. Můj poslední příbuznej..."dořeknu celý můj příběh a snažím se zadržet slzy.
"Je mi to líto."zašeptá Bill.
Jenom se na něho usměju.
"Nevěděl jsi to..."řeknu a kouknu zase na oblohu.
Chci, aby pochopil, že už nejsem ten malej ďáblík, kterej každýmu jenom ubližuje...
(Nicolíta)