close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Co ode mě chceš ?! 9.

29. října 2006 v 8:57 | leny |  FF - Co ode mě chceš ?!
"Led..."křikne na mě strejda a já mu dám na čelo utěrku s ledem.
"Díky..."poděkuje a flákne sebou na gauč.
"To je naposledy, co jsem pil..."začne huhlat, ale já už ho moc neslyším.
Jsem na cestě k sobě do pokoje. Zavřu za sebou dveře a hupsnu na postel.
Šáhnu pod ní a vytáhnu mojí nejcennější věc. Takovou malou, zlatou krabičku, kterou mi dala mamka. Otevřu jí a usměju se. Vlastně jako pokaždé, když jí otevírám. Vidím mamčinu a taťkovu fotografii a mě. Sedíme spolu u bazénu, v objetí a smějeme se do fotoaparátu. Musím se usmát...tolik mi chybíjou...
Na další fotce jsem, když mi bylo sedm let...mám narozeniny. Sedím na židli a přede mnou je položenej dort. Mamka chtěla udělat geniální fotku, ale táta jí tam strčil ruku a proto je tam místo mého obličeje tátova ruka. Ještě teď se směju když si vzpomenu, jak mamka nadávala...
Dám fotografie stranou a vytáhnu sešit.
Lehnu si na postel na břicho a ještě si vyndám propisku. Otevřu sešit asi v půlce a přemýšlím...
Ne...nepíšu si deník. Ale píšu básničky...já vím, že je to pitomý na šestnáctiletou holku, ale od té doby, co mi zemřeli rodiče, jsem svoje pocity vyjadřovala vždycky nejlépe v básničkách...
Žužlám v puse pero a přemýšlím, co napsat...

Je to tak zvláštní,
strašně moc bych si přála
abys tu byl se mnou
a říkal mi, že mě máš moc rád.
Tolik bych si přála...
Tolik bych Ti toho chtěla říct,
i to velké tajemství, které jsem nikdy
nikomu nevyprávěla a nikdy vyprávět nebudu,
protože až jednou příjdeš,
ztratím odvahu...

O kom vlastně píšu?? Na koho myslím? O kom tahle báseň je? Bože, snad ne Bill...ale musím si přiznat, že jo... Už jako malou holku mě přitahoval a měla jsem ho moc ráda a přes to všechno, co jsme si navzájem prováděli... Ale stejně u něho nemám šanci...Zamračím se a vytrhnu básničku, kterou jsem právě napsala ze sešitu, zmuchlám list a hodím ho na zem.
"Jsem kráva..."nadám si, nasadím si mp3 do uší a zaposlouchám se do krááásného ploužáku.

Ajaj...asi jsem usnula. Posadím se a protáhnu. Kouknu na budíka...hmm...půl sedmý večer.
Pak mě napadne, že bych mohla zavolat Martině. Dojdu do kuchyně k telefonu (přece nebudu volat z mobilu až do Česka...pfííí:D) a už tam datluju její číslo. Všimnu si, že Paul ještě spí...chudák :-)
"Halo?" ozve se po chvilce v telefonu.
"Ahojky Martí...tady Nicol. Jaxe máš?"
"Mno taky dost že voláš, čéče...ale jo, jde to. Jenom tady nemám tu mojí střelenou kámošku."řekne Marťa a zasměje se.
"No jo...tady je taky nuda."řeknu a zívnu.
"Hele, už máš pro mě ty podpisy?" zeptá se mě.
"A jo...no dobře. Dneska pro ně dojdu za klukama a zejtra ti je pošlu, jo?"
"Počkej...jak za..."
"Jsou to moji sousedi..."vysvětlím.
"A..."
Najednou se hovor přeruší...
"Halo?? Halo!!!Kruci..."
Bouchnu sluchátkem o stůl, až strejda na pohovce naskočí, ale spí dál.
"No fajn...tak klidně trucuj!"křiknu na sluchátko a vrátím ho na původní místo.
Pak se ale ozve domovní zvonek.
Jdu otevřít a málem mě klepne...
(Nicolíta)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl/a jsi tu ?

Klikni sem prosím

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama