Asi po dvaceti minutách přišel a rozvázal mě… Nohy ještě ušli… Ale na rukou jsem měla v zápěstí krvav šrámy od toho nechutnýho provazu… Seb po mě hodil věci ať se oblíknu… Sebrala jsem všechno oblečení i čapku, potítko a mířila jsem k východu… "Stůj" řekl a chytl mě za zápěstí… "AU! Pusť! To bolí" zaúpěla jsem. A fakt to bolelo.. Do skoro až do masa mi ten provaz zaryl… "Ne, nepustím.. Tohle, co se stalo, je jen mezi mnou a tebou… Jestli to někomu cekneš….tak tě zabiju" řekl nakonec, já jsem se mu vytrhla a zmizla jsem z jeho pokoje a nakonec z jejich baráku a zjistila jsem, že jsem uprostřed Magdeburku a pár bloků odtud je náš hotel…
Šla jsem pomalu po silnici a zastavilo mě auto… "Ty..chlapče… jsi v pořádku" zeptá se mě taková mladá paní… "Já jsem holka" fňuknu… "Aha… Jsi v pořádku?" "Jsem" zalhala jsem… Paní jenom vzdychla… "Pojď, odvezu tě… Kde bydlíš?" "Hotel Replay" špitnu a jedeme… Ta paní mi kouká na ruce, na krk…a na můj obličej… "Co se stalo?" "Nic…já..já vám to nemůžu říct, nezlobte se" řeknu jí a ona zrovna zastavuje před hotelem… "Mockrát děkuju, jste hodná…Nashledanou" řeknu jí a mizím v hotelu… Zalezu do výtahu a cítím, jak se mi motá hlava…
Rychle na pokoj, nebo s sebou seknu… Motá se mi úplně nepříčetně, asi se mi brzo rozletí na milion kousků. Vejdu do pokoje a tam sedí Bill, Tom, Gustav a brácha… "Zaplať pánbůh, kde jsi byla" přiběhne první Georg, ale vidí moje ruce a šrámy v obličeji… "Marie? co se stalo" začal soptit… Hlava mě pomalu přestávala bolet… a vzpomněla jsem si na Seba a začala jsem brečet…. Georg mě prudce objal a přitáhl sobě… Pevně.. A já jen zakřičela bolestí… "co se děje?" nic jsem neříkala jen sundala tričko… Na hrudníku se mi leskla krev a vystouplé obrysy lana…. A na zádech jsem měla totálně rozervanou kůži…. "Bože, kdo to udělal" vykřikl Tom… "Seb" špitla jsem… "Anny brácha…. Anna….víš, jak tady s tebou byla a vyspala se s tebou jen tak… že ti říkala, že si tě najde?" Tom kývl… "Tak Seb mě vzal a myslel si, že jsem ty… A pak přišla Anna a když jsem jí teda řekla, že jsem holka…Nechala mě napospas Sebovi a pak…" Pak jsem nic neřekla… "Kurva Marie…kdo ti to udělal" křičel na mě Georg.. jeho hlas byl strašně daleko… Moc daleko… Gustav odeběhl pryč do recepce pro lékárničku a zůstali jsme tam jen já, Tom, Bill a brácha… Gee se mě celou dobu na něco vyptával, ale já ho neslyšela… Tom mi namáčel opatrně záda ručníkem a Bill na mě koukal… vystrašeně… Ještě se vlastně ani jeden z nich nedozvěděl, co se mi vlastně stalo… Koukám se Billovi do očí a on se dívá mě… Kouká s velkým neklidem a pak když mi skápne slza po tváři zděsí se snad ještě víc a zbělá… Úplně jak stěna… "Bille? Je ti něco" zeptá se ho Tom, když zachytí jeho pohled… "To ti neudělal" zeptal se mě Bill… "Ale udělal" řekla jsem mu… "To si nedělej prdel" křičel Billa náhle změnil barvu z totálně býlí na červenou… Byl naštvanej… "Nečil se…To už to nevrátí" řekla jsem potichu… Ale Bill vstal a zabouchl dveře…. A běžel tam, kam jsem nečekala…na policii…
A ani ne po dvouch hodinách Seba chytli a šel sedět… Jo, fakt to šlo tak rychle a dobře mu tak…
Když pak Bill přišel naštvanej domů, měla jsem na sobě snad tunu obvazů…Na zádech i na hrudi…. A v obličeji sedm náplastí…Vypadala jsem jak mumie…
"Jak je ti" zeptal se mě… "Mockrát děkuju…já…já myslela, že se ho už nezbavím" zazvlykám mu na rameno a začíná se mi točit hlava…
a to Tom vycítí… "Co je ti Maruško?" "Nic..jen…se mi točí hlava…asi…asi půjdu na záchod" řekla jsem jim a vstala z gauče a mířila do koupelny… jenže při cestě se mi hlava zamotala ještě víc a já s sebou sekla na zem… A při mým štěstí jsem se praštila do hlavy…. A pak? Si tu už nepamatuju…
(Konec 15. dílu)
Vevu