close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Help me ! 18.

22. října 2006 v 16:29 | leny |  FF - Help me !
"Hele…Slavnej Kaulitz a je tady s takovou postíženou" začne rejpat jeden kluk… "Táhni" řekne mu Bill a postaví se mu tak dvacet centimetrů před obličej… Ten kluk se otočí a běží pryč, ale cestou si neodpustí: "Na víc nemáš, Kaulitz?" Bylo mi trapně…. A smutně zároveň…A začala jsem rychleji dýchat…a necítila jsem nohy…necítila jsem nic…
"Seš v pohodě?" ozve se nade mnou…. "Kluci, probudila se" zvolal pořád ten dotyčnej… Otevřu pomalu oči… Nade mnou stojí nějakej kluk… A má dredy… A bože! Přihrnou se další… Černovlasá holka, blonďák a takovej divnej kluk s delšíma vyžehlenýma vlasama… "Jak je ti Marie?" zeptá se mě ten s těma dredama…. "Jaká Marie?" otážu se… Kdo je Marie? kdo jsou oni? Kdo jsem já???
"Maruško, to jsem já, Georg…brácha" mluví na mě ten s těma vyžehlenýma vlasama… Jak na magora… Najednou do pokoje někdo příjde… Má býlí plášť a vypadá jak bílej tučňák. "Vy jste Listing?" optá se tučňák… Vyžehlenec jen kývne…. "Vaše sestra má dočasné výpadky paměti a mohlo by to mít následky, že ztratí paměť…" "A mohli bysme s tím něco udělat?" "Naučit jí všechno znovu… Myslím od A až po vás… Vlastně ostatní si pamatuje… Ale lidi a takové ty činnosti ne" řekne tučňák a odchází…
"Pojď Maruško, jdeme domů" řekl vyžehlenec…. Nasedli jsme do takový bedny a za chvíli jsme byli před další bednou… "Tohle je náš dům… Tady bydlíme já, ty, Gustav, Tom a Bill."
MYŠLENKAMA U TOMA
A mohlo to začít… Museli jsme Marušku zase všechno naučit, aby "nevyšla ze cviku". A že to někdy byla fakt pára…
"Marie, tohle ne…Takhle ne" řekl jsem jednou Marušce, když se chystala uříznout krajíček chleba a místo nože…vzala vidličku…. "Kdo je Marie?" zeptala se mě… Položil jsem chleba a vidličku a nadechoval, že jí to povím, ale ona mě přerušila… "Ty jsi…" "Tom" doplním jí svoje jméno… "Tome…povídej mi o ní… Každý o ní mluví" řekne mi…. Tak jsme se posadili v obýváku na gauč… A já jí o tom řekl úplně všechno… Až po to znásilnění.. "Co je to znásilnění" zeptá se mě. "To je…" neuměl jsem jí to vysvětlit "..když ti někdo chce něco udělat a ty nechceš" řekl jsem jí nakonec a pohladil jí jemně po tváři…
"Marie…Takhle ne" zvolal jednou na Marii Georg, když se chystala skočit přes naše zábradlí do přízemí z prvního patra… "Potřebuju dolů" fňukla.. "Tak pojď, to musíš po schodech…Tohle jsou schody… A já jsem Georg…tvůj brácha" opakuje jí dokola Georg… jo, prej je to nejlepší jí to všechno připomínat… Jména….
O MĚSÍC POZDĚJI
Marie ještě pořád nic… Nebo ne nic, už se to zlepšuje… Pamatuje si sem tam jména… Sice blbě, na přeskáčku, ale jo, jde jí to…
"Bille… ukaž mi malou Marii" chytne mě jednou za ruku Maruška… "Já jsem Tom" usměju se na ní a pohladím jí po vlasech…
Vezmu teda z krabice starý album, ve kterým Maruška je.. "Vidíš Marie, tohle jsi ty… S Georgem, mámou a tátou…" řeknu jí a ona se zarazí… "Ale oni nežijou Tome" řekne najednou! Úplně jsem zůstal čumět… "Co prosím?" zeptal jsem se, protože jsem mysle, že špatně slyším… Teda jako vím, že jsou po smrti..ale že to ví zatím "zapomětlivá" Maruška?
(Konec 18. dílu)
Vevu
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl/a jsi tu ?

Klikni sem prosím

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama