"Můžu s tebou mluvit?"zeptá se mě...
Chjo...co zase chce?
"O čem?"zeptám se ho nezajímavě.
"Chci se tě jenom zeptat, jestli mě budeš trápit dlouho?"vypadne z něho a já na něj čumím s hubou dokořán.
"Jak to myslíš?"zeptám se ho a dám si ruce v bok. I když jsem docela vysoká, tak na Toma musím koukat nahoooru, až mě z toho bolí za krkem :-(:-)
"No..."
"Aha. Nech mě hádat. Pán je zvyklej, že se okolo něho mihne sukně a hnedka mu musí skočit kolem krku, co?Já jsem to bohužel udělala a šeredně toho lituju!"vyčtu mu a zadívám se na něj pohledem plným nenávisti. Pořád mám v hlavě ty jeho slova...snad sis nemyslela, že když se s tebou vyspím, že tě budu milovat...
Tom se ke mně nebezpečně přiblíží, ale já necouvnu.
"Vážně toho lituješ?"zašeptá a prohlíží si mě. Připadám si jako pod rentgénem...
"Jo..."vypadne ze mě jenom a víc říct nemůžu, protože Tom položí své rty na ty mé. Začne si s něma jemně a zkušeně pohrávat.
Snad sis nemyslela, že když se s tebou vyspím, že tě budu milovat...
"Ne..."snažím se mu vytrhnout, ale i když se to nezdá, tak Tom má sílu...přiskne mě k sobě víc, omotá si jednu ruku okolo mého pasu a druhou si opře o zeď, takže mu teď nemůžu utýct, i kdybych chtěla...Ale já přece chci...nebo ne?
Po chvilce mi to nedá a jeho krásným polibkům podlehnu. Omotám mu ruce kolem krku a líbám ho tak, jako asi ještě nikdy...
"A teď mi neříkej, že toho lituješ."zasměje se Tom, když se ode mně konečně odtáhne, ale pustit mě zřejmě nehodlá.
"Já..."
"Pšššt...Vím, že jsem to přehnal a mrzí mě to, boubelko. Vážně..."řekne a koukne na mě psím pohledem. Přitom si jemně v dlani pohrává s mým pramínkem vlasů.
"Sakra Tome...víš, jak mi to děláš těžký? Vždyť každý z nás dvou chceme něco jinýho!! Já chci pevný vztah...sním o lásce na celej život a ty? Ty si chceš jenom užívat!"
Tom se napřed provinile podívá do země a pak mě pustí...
Když mě držel v náruči, cítila jsem se bezpečně a teď je vevnitř mě nějak...prázdno...
Chce se mi brečet. Možná jsem na něj moc tvrdá...ale jakej byl on na mě, když jsem byla tlustá?
"My dva se k sobě prostě nehodíme...promiň."rozhodnu nakonec a odběhnu od něho pryč..k sobě do pokoje...Mám teď přece Jakuba a Tom mi může bejt ukradenej...tak proč se při jeho polibcích vznáším a kolena se mi podlamují??Proč??
Tom za mnou neutíká...jenom tam tak stojí, smutně se za mnou dívá a opírá se zádama o zeď...
-----------------------------------TOM-----------------------------------
"Můžeš mi říct, co ti zase jebe?"přiřítí se za mnou do obývacího pokoje Bill, když uslyší rany...mno prostě se musím vymlátit, vykopat...vykopat ze sebe ten vztek!!
"Ale nic..."odbydu ho a vezmu si v ledničce RedBull.
"Zase Boubelka?"uchechtne se Bill a já se na něj jenom zašklebím...
"Uvidíš, že se to vyřeší...prostě je na tebe taková, jakej jsi byl ty na ní."
"Se mě snažíš utěšit nebo co? A jak to jako myslíš??"křiknu na Billa.
Bill se zasměje a vysvětlí mi to.
"Mno nezapomeň, jaký jsme jí dělali naschváli, když byla...ehm...tlustá!"
"Vždyť to už je dávno..."snažím se to nějak odlehčit, ale vím, že to moc nepomáhá...
"A co od ní vlastně chceš?Chceš s ní snad chodit?"
"Já...nevím. Mám jí rád."přiznám se bráchovi a vyhodím prázdnou plechovku do koše.
"Ujasni si, co vlastně chceš a pak jí to řekni."
"Hmm...tobě se to mluví."hodím na bráchu xicht, ale o jeho slovech uvažuju...
"Jo a dneska volala máti...prejk se na nás už těší!"zasměje se Bill a já se přité představě jenom otřesu.
"Moment...kdy vlastně odjíždíme?"zděsím se a začnu se rozhlížet po kalendáři...ne, že by jsme na pokoji nějakej měli, ale to je vedlejší...
"Za dva týdny..."odpoví mi Bill.
Sakra...jenom dva týdny a pak zase do školy?? To ale ještě nevím, co se všechno za ty POUHÉ dva týdny stane...
Chjo...co zase chce?
"O čem?"zeptám se ho nezajímavě.
"Chci se tě jenom zeptat, jestli mě budeš trápit dlouho?"vypadne z něho a já na něj čumím s hubou dokořán.
"Jak to myslíš?"zeptám se ho a dám si ruce v bok. I když jsem docela vysoká, tak na Toma musím koukat nahoooru, až mě z toho bolí za krkem :-(:-)
"No..."
"Aha. Nech mě hádat. Pán je zvyklej, že se okolo něho mihne sukně a hnedka mu musí skočit kolem krku, co?Já jsem to bohužel udělala a šeredně toho lituju!"vyčtu mu a zadívám se na něj pohledem plným nenávisti. Pořád mám v hlavě ty jeho slova...snad sis nemyslela, že když se s tebou vyspím, že tě budu milovat...
Tom se ke mně nebezpečně přiblíží, ale já necouvnu.
"Vážně toho lituješ?"zašeptá a prohlíží si mě. Připadám si jako pod rentgénem...
"Jo..."vypadne ze mě jenom a víc říct nemůžu, protože Tom položí své rty na ty mé. Začne si s něma jemně a zkušeně pohrávat.
Snad sis nemyslela, že když se s tebou vyspím, že tě budu milovat...
"Ne..."snažím se mu vytrhnout, ale i když se to nezdá, tak Tom má sílu...přiskne mě k sobě víc, omotá si jednu ruku okolo mého pasu a druhou si opře o zeď, takže mu teď nemůžu utýct, i kdybych chtěla...Ale já přece chci...nebo ne?
Po chvilce mi to nedá a jeho krásným polibkům podlehnu. Omotám mu ruce kolem krku a líbám ho tak, jako asi ještě nikdy...
"A teď mi neříkej, že toho lituješ."zasměje se Tom, když se ode mně konečně odtáhne, ale pustit mě zřejmě nehodlá.
"Já..."
"Pšššt...Vím, že jsem to přehnal a mrzí mě to, boubelko. Vážně..."řekne a koukne na mě psím pohledem. Přitom si jemně v dlani pohrává s mým pramínkem vlasů.
"Sakra Tome...víš, jak mi to děláš těžký? Vždyť každý z nás dvou chceme něco jinýho!! Já chci pevný vztah...sním o lásce na celej život a ty? Ty si chceš jenom užívat!"
Tom se napřed provinile podívá do země a pak mě pustí...
Když mě držel v náruči, cítila jsem se bezpečně a teď je vevnitř mě nějak...prázdno...
Chce se mi brečet. Možná jsem na něj moc tvrdá...ale jakej byl on na mě, když jsem byla tlustá?
"My dva se k sobě prostě nehodíme...promiň."rozhodnu nakonec a odběhnu od něho pryč..k sobě do pokoje...Mám teď přece Jakuba a Tom mi může bejt ukradenej...tak proč se při jeho polibcích vznáším a kolena se mi podlamují??Proč??
Tom za mnou neutíká...jenom tam tak stojí, smutně se za mnou dívá a opírá se zádama o zeď...
-----------------------------------TOM-----------------------------------
"Můžeš mi říct, co ti zase jebe?"přiřítí se za mnou do obývacího pokoje Bill, když uslyší rany...mno prostě se musím vymlátit, vykopat...vykopat ze sebe ten vztek!!
"Ale nic..."odbydu ho a vezmu si v ledničce RedBull.
"Zase Boubelka?"uchechtne se Bill a já se na něj jenom zašklebím...
"Uvidíš, že se to vyřeší...prostě je na tebe taková, jakej jsi byl ty na ní."
"Se mě snažíš utěšit nebo co? A jak to jako myslíš??"křiknu na Billa.
Bill se zasměje a vysvětlí mi to.
"Mno nezapomeň, jaký jsme jí dělali naschváli, když byla...ehm...tlustá!"
"Vždyť to už je dávno..."snažím se to nějak odlehčit, ale vím, že to moc nepomáhá...
"A co od ní vlastně chceš?Chceš s ní snad chodit?"
"Já...nevím. Mám jí rád."přiznám se bráchovi a vyhodím prázdnou plechovku do koše.
"Ujasni si, co vlastně chceš a pak jí to řekni."
"Hmm...tobě se to mluví."hodím na bráchu xicht, ale o jeho slovech uvažuju...
"Jo a dneska volala máti...prejk se na nás už těší!"zasměje se Bill a já se přité představě jenom otřesu.
"Moment...kdy vlastně odjíždíme?"zděsím se a začnu se rozhlížet po kalendáři...ne, že by jsme na pokoji nějakej měli, ale to je vedlejší...
"Za dva týdny..."odpoví mi Bill.
Sakra...jenom dva týdny a pak zase do školy?? To ale ještě nevím, co se všechno za ty POUHÉ dva týdny stane...
(Nicolca)