Přitáhnu Toma k sobě a políbím ho. Musela jsem to udělat... prostě musela. Je nedočkavý...cítím to, ale nespěchá...jemně si pohrává s mými rty a já si ten polibek vychutnávám, jako by měl být poslední...
Po krátké chvilce se od něj odtrhnu a než stačí cokoliv říct, postavím se a uteču pryč.
Když zaběhnu za roh, tak zjistím, že za mnou Tom neutíká...Prudce kopnu nohou do písku a zadívám se na oblohu. Slunce zrovna zapadá a na moři vytváří krásné, zlatavé obrazce...Po tváři mi steče slza. Sem blbá...nevím, co chci...
Jedno vím ale jistě...miluju Toma, ale bojím se...bojím se toho, že když s ním budu chodit, jednoho krásného dne se probudím a na posteli najdu jenom vzkaz na rozloučenou... Říkám si, jestli nebylo lepší, když jsem byla tlustá...měla jsem rodinu, měla svoje zázemí a kluci se o mě nestarali...
Asi bych neunesla další ztrátu...Další už ne!
"Simčo..."ozve se za mnou a já se prudce otočím od pohledu na krásný západ slunce.
"Bille...co ty tady?"zeptám se ho a pokusím se usmát, ale spíš to vypadá jako úšklebek.
"Procházím se...myslel jsem si, že seš s bráchou."odpoví a postaví se vedle mě. Taky se zadívá na západ slunce.
"Byla jsem s ním..."řeknu a začnu si hrát v ruce s prstýnkem.
"Jestli se na mě zlobíš, kvůli tomu, že jsem bráchovi půjčil mobil, tak..."
"Ne, Bille...neomlouvej se. Za nic nemůžeš."uklidním ho a Bill se na mě jenom usměje.
"Vidím, že rozhovor s Tomem asi nedopadl dobře, co?"
"Zvorala jsem to."vypadne ze mě. Zdá se mi, že se Billovi můžu svěřit prostě ze vším... Je to vážně fajn kamarád...
"Čeho se bojíš, Simčo?"zeptá se mě a otočí se na mě.
"Toho že mě zase zklame..."zašeptám.
"Musíš mu důvěřovat..."
"Už je chladno...půjdu do..."
Než však stačím dopovědět větu někdo přeze mě hodí mikinu...tu vůni znám...
"Tome?"zeptám se pro jistotu a otočím se. Mám pravdu. Naproti mě stojí Tom...
"Tak já půjdu..."řekne Bill s úsměvem a s pískáním a s rukama v kapsách odejde pryč.
"Krásný, co?"zeptá se Tom a zadívá se na oblohu...Slunce už skoro zapadlo...
"Tome...vážně by jsi chtěl holku jako jsem já?"šeptu a dívám se taky na nebe.
"To bych opravdu chtěl...!"
"Můžu ti věřit?"zeptám se s nadějí v hlase a otočím se na něj. Naše pohledy se střetnou...
"Vždycky, boubelko...vždycky..."zašeptá Tom a nahne se ke mně blíž.
"Teď už mi neutečeš..."zašeptá, omotá svojí ruku okolo mého pasu a políbí mě. Zase cítím ty zvláštní motýlky v břiše... Chjo...to je nádhera...
Moje ruce se snad Tomovi okolo krku omotají samy...jako bych svoje tělo neovládala...
Slunce už zapadlo, na obloze svítí hromada hvězd a my dva s Tomem se v těsném objetí líbáme a líbáme... Je to nádherný pocit být zamilovaná...
***
"Simonko...vztáváme..."ozve se nějaký hlásek jakoby z dálky...
Protáhnu se, zívnu a rozespale otevřu oči. Vedle mě v posteli leží Tom a krásně se na mě usmívá.
"Brý ranko..."pozdravím ho a usměju se.
"Ranko??Máš půl jedenáctý."zasměje se a já se vyděšeně posadím. Takhle dlouho jsem snad ještě nikdy nespala...vždycky jsem byla ranní ptáče.
"Mno se nediv že spím tak dlouho, když jsme se celou noc..."začnu, ale pak se zarazím a začervenám...Tom se začne smát.
"Chtěla jsi asi říct milovali, co? A bylo to krásný..."zašeptá Tomík a já ho políbím. Pak se vyhrabu do koupelny, kde ze sebe udělám trochu člověka...
Asi po hodině se s úsměvem na obličeji vydám na průzkům Billova a Tomova pokoje. Najdu je, jak netrpělivě přešlapují v obývacím pokoji.
"Yeah...čekáte na něco, kluci?"zeptám se jich jako by nic. Tom se zase jenom zasměje a Bill se zamračí, ale s úsměvem...
"Na tebe ty spáči...Jdeme..."řekne Bill a už mě oba dva táhnout z pokoje ven.
"Počkat...kam vlastně?"dojde mi po chvilce.
"Chceme ti něco říct a ukázat."vysvětlí Tomík, chytí mě za ruku a svižným krokem se vydáme do města...
Po krátké chvilce se od něj odtrhnu a než stačí cokoliv říct, postavím se a uteču pryč.
Když zaběhnu za roh, tak zjistím, že za mnou Tom neutíká...Prudce kopnu nohou do písku a zadívám se na oblohu. Slunce zrovna zapadá a na moři vytváří krásné, zlatavé obrazce...Po tváři mi steče slza. Sem blbá...nevím, co chci...
Jedno vím ale jistě...miluju Toma, ale bojím se...bojím se toho, že když s ním budu chodit, jednoho krásného dne se probudím a na posteli najdu jenom vzkaz na rozloučenou... Říkám si, jestli nebylo lepší, když jsem byla tlustá...měla jsem rodinu, měla svoje zázemí a kluci se o mě nestarali...
Asi bych neunesla další ztrátu...Další už ne!
"Simčo..."ozve se za mnou a já se prudce otočím od pohledu na krásný západ slunce.
"Bille...co ty tady?"zeptám se ho a pokusím se usmát, ale spíš to vypadá jako úšklebek.
"Procházím se...myslel jsem si, že seš s bráchou."odpoví a postaví se vedle mě. Taky se zadívá na západ slunce.
"Byla jsem s ním..."řeknu a začnu si hrát v ruce s prstýnkem.
"Jestli se na mě zlobíš, kvůli tomu, že jsem bráchovi půjčil mobil, tak..."
"Ne, Bille...neomlouvej se. Za nic nemůžeš."uklidním ho a Bill se na mě jenom usměje.
"Vidím, že rozhovor s Tomem asi nedopadl dobře, co?"
"Zvorala jsem to."vypadne ze mě. Zdá se mi, že se Billovi můžu svěřit prostě ze vším... Je to vážně fajn kamarád...
"Čeho se bojíš, Simčo?"zeptá se mě a otočí se na mě.
"Toho že mě zase zklame..."zašeptám.
"Musíš mu důvěřovat..."
"Už je chladno...půjdu do..."
Než však stačím dopovědět větu někdo přeze mě hodí mikinu...tu vůni znám...
"Tome?"zeptám se pro jistotu a otočím se. Mám pravdu. Naproti mě stojí Tom...
"Tak já půjdu..."řekne Bill s úsměvem a s pískáním a s rukama v kapsách odejde pryč.
"Krásný, co?"zeptá se Tom a zadívá se na oblohu...Slunce už skoro zapadlo...
"Tome...vážně by jsi chtěl holku jako jsem já?"šeptu a dívám se taky na nebe.
"To bych opravdu chtěl...!"
"Můžu ti věřit?"zeptám se s nadějí v hlase a otočím se na něj. Naše pohledy se střetnou...
"Vždycky, boubelko...vždycky..."zašeptá Tom a nahne se ke mně blíž.
"Teď už mi neutečeš..."zašeptá, omotá svojí ruku okolo mého pasu a políbí mě. Zase cítím ty zvláštní motýlky v břiše... Chjo...to je nádhera...
Moje ruce se snad Tomovi okolo krku omotají samy...jako bych svoje tělo neovládala...
Slunce už zapadlo, na obloze svítí hromada hvězd a my dva s Tomem se v těsném objetí líbáme a líbáme... Je to nádherný pocit být zamilovaná...
***
"Simonko...vztáváme..."ozve se nějaký hlásek jakoby z dálky...
Protáhnu se, zívnu a rozespale otevřu oči. Vedle mě v posteli leží Tom a krásně se na mě usmívá.
"Brý ranko..."pozdravím ho a usměju se.
"Ranko??Máš půl jedenáctý."zasměje se a já se vyděšeně posadím. Takhle dlouho jsem snad ještě nikdy nespala...vždycky jsem byla ranní ptáče.
"Mno se nediv že spím tak dlouho, když jsme se celou noc..."začnu, ale pak se zarazím a začervenám...Tom se začne smát.
"Chtěla jsi asi říct milovali, co? A bylo to krásný..."zašeptá Tomík a já ho políbím. Pak se vyhrabu do koupelny, kde ze sebe udělám trochu člověka...
Asi po hodině se s úsměvem na obličeji vydám na průzkům Billova a Tomova pokoje. Najdu je, jak netrpělivě přešlapují v obývacím pokoji.
"Yeah...čekáte na něco, kluci?"zeptám se jich jako by nic. Tom se zase jenom zasměje a Bill se zamračí, ale s úsměvem...
"Na tebe ty spáči...Jdeme..."řekne Bill a už mě oba dva táhnout z pokoje ven.
"Počkat...kam vlastně?"dojde mi po chvilce.
"Chceme ti něco říct a ukázat."vysvětlí Tomík, chytí mě za ruku a svižným krokem se vydáme do města...