close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Idiot 24.

27. října 2006 v 8:09 | leny |  FF - Idiot
Otevřu tedy pomali dveře a čeká mě šok...
Tom spí v posteli...s Jolanou v pevném oblečení a jelikož jsou oba dva pod dekou, je mi jasný, co dělali!!!
Do očí se mi nahrnou slzy a kdybych si nedala před pusu ruku, tak asi vykřiknu.
Chci z pokoje co nejrychleji vyběhnout, ale (zase) vrazím do Billa. Ten nic nechápe a jenom se na mě nechápavě dívá...strčí hlavu do Tomova pokoje a když uvidí to co já, tak mě jenom pevně obejme.
"Proč...?Proč...??Co jsem udělala špatně??"křičím a brečím Billovi do trička. Mým křikem vzbudím...sice nerada...Toma.
Ten se s úsměvem posadí na posteli a když se podívá vedle sebe, úsměv mu zmizí...on se vyspal s Jolanou!! Ale jeho další šok je, když u dveří uvidí stát mě ...a Billa.
"Já...Simčo...vysvětlím ti to!"křičí na mě, ale já musím pryč...jinak bych se tam asi zhroutila...
Vyběhnu z jejich hotelového pokoje a chci jít k sobě, ale zjistím, že jsem nechala u kluků na pokoji klíče.
Proto si stoupnu před výtah a čekám, než přijede...
Zlost!!! Tak tohle je pocit, kterej právě cejtím... Zmetek! Jak mi to jenom mohl udělat?
Výtah pořád nejede a nejede...otočím se, že půjdu po schodech, ale to už ke mně doběhne Tom jenom ve slipech a chytí mě za ruku. Ale já se mu vyškubnu.
"Nešahej na mě..."zašeptám nenávistně a snažím se zadržet slzy, které mi ale stejně po tvářích stékají...
"Simonko...promiň...já vůbec nechápu, jak..."
Nechci ty jeho kecy poslouchat... nechci! Otočím se a chci utéct...utéct před tou bolestí v srdci, před tou hroznou bodavou bolestí...
Tom mě ale zase chytí a udělám něco, čeho se sama až leknu. Vlepím mu facku...pořádnou facku.
"Mezi náma je konec, Tome...definitivní!!"křičím na něj z plných plic a ze všech sil, které mi jenom zbyly a odbíhám po schodech pryč...je mi jedno kam, ale hlavně od něj pryč!!
Už nevidím Tomův pohled...pohled plný bolesti, zklamání... Už nevidím to, že mu po tváři steče slza...

***
Zastavím se udýchaně v půlce schodů a vyčerpaně se posadím na jeden schod. Začnu brečet...ne, brečet ne, začnu přímo histerický řvát.. Zlost se najednou změnila v hrozný smutek... Je to, jako by se do mě zapichovalo tisíce a tisíce nožů...a přímo do srdce.
Jak jsem mu jenom mohla věřit? Všechny články v časopisech byly pravdivé... Tom Kaulitz je ten největší děvkař pod sluncem... Sakra!! Vždyť já milovala...vlastně, pořád ho miluju...tak co jsem udělala špatně? Proč zrovna Jolana? Měla jsem to tušit...je to vlastně z části i moje vina...Sakra, sakra, sakra...
"Boubelko..."slyším něčí hlas a proto zvednu unaveně hlavu. Běží ke mně Bill. Posadí se vedle mě a podá mi papírový kapesník.
"Díky.."vzlyknu a utřu si slzy.
"Donesl jsem ti klíče od tvého pokoje. Věděl jsem, že se pro ně asi nevrátíš."řekne smutně a já si je od něj vezmu.Jenom se na něj pokusím usmát, ale vypadá to spíše jako úšklebek.
"Ať teď řeknu cokoliv, tak vím, že bráchu neomluvím...to co udělal, je..."začne Bill, ale neví, jak pokračovat...
"...je hnusný."řekne nakonec a já jenom přikývnu.
"Odletím...ještě dneska."prohlásím po chvilce ticha.
"Myslíš, že to bude tak nejlepší?"zeptá se mě Bill.
Copak já vím??? Chce se mi vykřiknout, ale zarazím se. Bill je sqělej kámoš a i když je Tom jeho brácha...dokonce dvojče, sedí tady teď se mnou a pomáhá mi. Pomáhá mi, i když o tom možná ani neví.
"Určitě..."zašeptám a postavím se.
"Díky Bille...díky za všechno. Uvidíme se...v Německu."řeknu a Bill se postaví taky. Příjde ke mně blíž a obejme mě. Jenom se k němu přitisknu...Bill mi dá ještě kamarádskou pusu.
"Hlavně hlavu vzhůru, ju?"řekne a pohladí mě po tváři.
Přikývnu a vydám se s klíčema v ruce k mému pokoji...zabalit si věci. Ještě dneska odletím domů. Nechci tady být ani o minutu dýl, než je nezbytné...
Dojdu do svého pokoje, zavolám na letiště, že odlétám dřív a rozhodnu se, že babičce zanechám jenom vzkaz na recepci. Asi bych nezvládla se jí vyzpovídat...
Hodím kufr na postel a ze skříně do něj začnu házet svoje věci. Všechno oblečení by se dalo sušit, protože je mokré od mých slz, ale neřeším to...Neřeším už vůbec nic. Tolik jsem se těšila na to, až řeknu Tomovi, že s ním můžu jet na jejich koncert... Tolik jsem se těšila, až mě za to obejme a krásně políbí...Místo toho mám v hlavě jenom jednu otázku - Proč všechno krásný musí skončit?!?!
(Nicolca)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl/a jsi tu ?

Klikni sem prosím

Komentáře

1 alča alča | E-mail | 23. dubna 2007 v 17:29 | Reagovat

heskýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýý, moc hesoulilililinecký

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama