------------------------------------TOM------------------------------------
Co je to za řev, proboha?? Křičím v duchu a nerad otevřu oči. Když se podívám vedle sebe, čekám, že tam bude ležet Simonka, ale...Ne!!! Jolana?? A kurva...
Podívám se ke dveřím... Bill se Simonou mě pozorujou...oba dva s nenávistným pohledem... ale já přece...jak jsem to jenom mohl udělat? Jsem vůl!!
"Já...Simčo...vysvětlím ti to!" křiknu na ní, ale pozdě...vyběhne z mého pokoje. Bill jenom zakroutí nevěřícně hlavou a odejde taky.
Posadím se na roh postele a dám si hlavu do dlaní. Do hajzlu... všechno je teď v háji!! Proč jsem to vlastně udělal? co jsem si chtěl dokázat? Že jsem pořád ten velkej drsňák Tom, o kterém se píše v časákách?
"Tomí..."ozve se za mnou Jolany hlas a já se na ní nenávistně otočím.
"Obleč se a vypadni...HNED!"křiknu na ní a hodím po ní její oblečení.
Sám na sebe v rychlosti hodím trenýrky a nevšímám si Jolaninýho vražedného pohledu, kterým mě probodává, když utíkám z ložnice pryč.
"Bille! Kde je?"křiknu na bráchu a zastavím se v obýváku.
Bill jenom ukáže na dveře a já přikývnu. Rozběhnu se na chodbu...Uvidím jí stát u výtahu. Mám takovou strašnou chuť jí obejmout, políbit...
Najednou se otočí a když mě spatří, chce odejít, ale já jí chytím za ruku...nemůžu jí přece ztratit...když, jsem se do ní...jo, musím si přiznat, že jsem se zamiloval..
"Nešahej na mě..." zašeptá nenávistně Simona a vyškubne se mi.
Po tvářích jí stékají slzy. Vidím, že je chce zadržet, chce mi ukázat, že je silná... Odpusť mi...křičím v duchu...
"Simonko...promiň...já vůbec nechápu, jak..." začnu koktat a v duchu si nadávám. Co jí mám vlastně říct? Proč jsem se s Jolanou já debil vyspal?
Simča jenom zakroutí hlavou, nenávistně se na mě podívá, otočí se a chce odejít po schodech pryč, ale já jí opět chytím za ruku...nemůžu jí nechat takhle odejít! Nemůžu...
Najednou ale udělá něco, čím mě docela překvapí...vrazí mi facku.
"Mezi náma je konec, Tome...definitivní!!" křikne na mě a se slzami v očích odběhne pryč. Bolí to...strašně moc to bolí... její slova mě bolí víc než ta pitomá facka...jo, tu jsem si zasloužil. Proč mě ale nechce vyslechnout? Vždyť já jí miluju...
Dívám se za ní a vidím její postavu, jak mizí za rohem...po tváři mi steče slza... všechno mohlo bejt fájn, tak proč?? Proč???
Se slzami v očích se vracím do pokoje... pořád si v hlavě musím připomínat její poslední slova, co mi řekla - mezi námi je konec, Tome...definitivní...
"Tome?"uslyším něčí hlas jakoby z dálky...asi jsem se zamyslel víc, než jsem chtěl.
Zvednu skleslou hlavu a stojím tvář tvář Jolaně.
"Co tady ještě děláš?"zašeptám unaveně...nemám náladu se s ní hádat...nemám náladu na nic.
"Chci ti jenom říct, že to mezi náma...mno...ber to jako úlet, jo?"řekne a já se na ní podívám s hubou dokořán.
"Cože??"vykřiknu, až nadskočí...
"Mno já...já..."začne koktat. Sakra...tady mi něco nehraje.
"Jolano!!! Proč jsi se se mnou vyspala??"vykřiknu a chytím jí prudce za zápěstí...jenom sykne bolestí. To už k nám příjde i Bill a napjatě poslouchá náš rozhovor.
"Tome...pusť mě."řekne rozzuřeně Jolana.
"Až mi odpovíš..."
"Dobře...dobře...šlo o sázku."řekne skoro neslyšně a já na ní čumím s hubou dokořán. Konečně její ruku pustím a pořád nemůžu uvěřit tomu, co jsem právě slyšel...
"S kým jsi se vsadila?"zeptá se místo mě Bill.
"Co je vám do toho?"
"Jolano!! Kvůli tobě jsem ztratil holku, kterou miluju, takže mi okamžitě odpověz!!"křiknu na ní a věřte mi, že i když jsem nikdy holku neuhodil, teď mám tu největší chuť jedný nakopat zadek!!
"S Gustavem a Georgem, ale...ale je to trošku složitější."
"Chceme slyšet všechno."řekne Bill.
I když bych si teď měl o Jolaně myslet asi to nejhorší, zdá se mi, že má černé svědomí.
Po chvilce přemlouvání a výhrůžek nám konečně všechno poví. O tom, že byli všichni tři opití a vsadili, se že Jolana sbalí Billa...ráno na to ale kluci zapomněli a ona jim řekla, že se vsadili o...mě.
"Vypadni odtud..."řeknu jí s nenávistí v hlase. Jolana se na mě podívá jako na nějakou špínu a zmizí.
"Sakra..."začnu křičet a mám chuť někoho zmlátit...mno nejblíž je Bill, no...
"Dej si odstup, brácha..."řekne vyděšeně Bill, když tuší, co chci udělat.
"Musím si ještě promluvit se Simonou...kde je teď?"
"Když jsem s ní mluvil na schodech, říkala, že..."
"Říkala co?"
"Říkala...říkala že dneska odletí zpátky do Německa."
"Sakra..."křiknu a už už chci za ní utíkat, ale Bill po mě ještě hodí kalhoty... Do háje. Bych šel jenom v trenclích!! Po cestě z pokoje se dooblíkávám a zaklepu na její dveře. Vím, že tenhle rozhovor bude znamenat hodně...
Co je to za řev, proboha?? Křičím v duchu a nerad otevřu oči. Když se podívám vedle sebe, čekám, že tam bude ležet Simonka, ale...Ne!!! Jolana?? A kurva...
Podívám se ke dveřím... Bill se Simonou mě pozorujou...oba dva s nenávistným pohledem... ale já přece...jak jsem to jenom mohl udělat? Jsem vůl!!
"Já...Simčo...vysvětlím ti to!" křiknu na ní, ale pozdě...vyběhne z mého pokoje. Bill jenom zakroutí nevěřícně hlavou a odejde taky.
Posadím se na roh postele a dám si hlavu do dlaní. Do hajzlu... všechno je teď v háji!! Proč jsem to vlastně udělal? co jsem si chtěl dokázat? Že jsem pořád ten velkej drsňák Tom, o kterém se píše v časákách?
"Tomí..."ozve se za mnou Jolany hlas a já se na ní nenávistně otočím.
"Obleč se a vypadni...HNED!"křiknu na ní a hodím po ní její oblečení.
Sám na sebe v rychlosti hodím trenýrky a nevšímám si Jolaninýho vražedného pohledu, kterým mě probodává, když utíkám z ložnice pryč.
"Bille! Kde je?"křiknu na bráchu a zastavím se v obýváku.
Bill jenom ukáže na dveře a já přikývnu. Rozběhnu se na chodbu...Uvidím jí stát u výtahu. Mám takovou strašnou chuť jí obejmout, políbit...
Najednou se otočí a když mě spatří, chce odejít, ale já jí chytím za ruku...nemůžu jí přece ztratit...když, jsem se do ní...jo, musím si přiznat, že jsem se zamiloval..
"Nešahej na mě..." zašeptá nenávistně Simona a vyškubne se mi.
Po tvářích jí stékají slzy. Vidím, že je chce zadržet, chce mi ukázat, že je silná... Odpusť mi...křičím v duchu...
"Simonko...promiň...já vůbec nechápu, jak..." začnu koktat a v duchu si nadávám. Co jí mám vlastně říct? Proč jsem se s Jolanou já debil vyspal?
Simča jenom zakroutí hlavou, nenávistně se na mě podívá, otočí se a chce odejít po schodech pryč, ale já jí opět chytím za ruku...nemůžu jí nechat takhle odejít! Nemůžu...
Najednou ale udělá něco, čím mě docela překvapí...vrazí mi facku.
"Mezi náma je konec, Tome...definitivní!!" křikne na mě a se slzami v očích odběhne pryč. Bolí to...strašně moc to bolí... její slova mě bolí víc než ta pitomá facka...jo, tu jsem si zasloužil. Proč mě ale nechce vyslechnout? Vždyť já jí miluju...
Dívám se za ní a vidím její postavu, jak mizí za rohem...po tváři mi steče slza... všechno mohlo bejt fájn, tak proč?? Proč???
Se slzami v očích se vracím do pokoje... pořád si v hlavě musím připomínat její poslední slova, co mi řekla - mezi námi je konec, Tome...definitivní...
"Tome?"uslyším něčí hlas jakoby z dálky...asi jsem se zamyslel víc, než jsem chtěl.
Zvednu skleslou hlavu a stojím tvář tvář Jolaně.
"Co tady ještě děláš?"zašeptám unaveně...nemám náladu se s ní hádat...nemám náladu na nic.
"Chci ti jenom říct, že to mezi náma...mno...ber to jako úlet, jo?"řekne a já se na ní podívám s hubou dokořán.
"Cože??"vykřiknu, až nadskočí...
"Mno já...já..."začne koktat. Sakra...tady mi něco nehraje.
"Jolano!!! Proč jsi se se mnou vyspala??"vykřiknu a chytím jí prudce za zápěstí...jenom sykne bolestí. To už k nám příjde i Bill a napjatě poslouchá náš rozhovor.
"Tome...pusť mě."řekne rozzuřeně Jolana.
"Až mi odpovíš..."
"Dobře...dobře...šlo o sázku."řekne skoro neslyšně a já na ní čumím s hubou dokořán. Konečně její ruku pustím a pořád nemůžu uvěřit tomu, co jsem právě slyšel...
"S kým jsi se vsadila?"zeptá se místo mě Bill.
"Co je vám do toho?"
"Jolano!! Kvůli tobě jsem ztratil holku, kterou miluju, takže mi okamžitě odpověz!!"křiknu na ní a věřte mi, že i když jsem nikdy holku neuhodil, teď mám tu největší chuť jedný nakopat zadek!!
"S Gustavem a Georgem, ale...ale je to trošku složitější."
"Chceme slyšet všechno."řekne Bill.
I když bych si teď měl o Jolaně myslet asi to nejhorší, zdá se mi, že má černé svědomí.
Po chvilce přemlouvání a výhrůžek nám konečně všechno poví. O tom, že byli všichni tři opití a vsadili, se že Jolana sbalí Billa...ráno na to ale kluci zapomněli a ona jim řekla, že se vsadili o...mě.
"Vypadni odtud..."řeknu jí s nenávistí v hlase. Jolana se na mě podívá jako na nějakou špínu a zmizí.
"Sakra..."začnu křičet a mám chuť někoho zmlátit...mno nejblíž je Bill, no...
"Dej si odstup, brácha..."řekne vyděšeně Bill, když tuší, co chci udělat.
"Musím si ještě promluvit se Simonou...kde je teď?"
"Když jsem s ní mluvil na schodech, říkala, že..."
"Říkala co?"
"Říkala...říkala že dneska odletí zpátky do Německa."
"Sakra..."křiknu a už už chci za ní utíkat, ale Bill po mě ještě hodí kalhoty... Do háje. Bych šel jenom v trenclích!! Po cestě z pokoje se dooblíkávám a zaklepu na její dveře. Vím, že tenhle rozhovor bude znamenat hodně...
(Nicolca)