Fajn...ještě poslední, co musím udělat je zapnout kufr...Hotovo.
Už se chystám, že vypadnu z pokoje, ale najednou slyším tiché zaklepání na dveře.
Kdo to může bejt? Pomyslím si a vydám se otevřít.
"Ty?"zděsím se, když ve dveřích stojí Tom.
"Můžu dál?"zeptá se mě smutným hlasem. Než stačím říct NE, projde okolo mě a výjde do ložnice...Jdu za ním... Vidím, že jeho pohled se zastavil na mém kufru...jenom zakroutil hlavou.
"Simi...prosím tě. Nech si to vysvětlit. Je to všechno jinak."začne Tom. Co ode mě vlastně chce? Nebo spíš...co od něj chci já?
"Jinak? Takže ty jsi s Jolanou nespal? Jste hráli piškvorky nebo co?"křiknu na něj a dám si ruce v bok.
"Spal a mrzí mě to. Kdybych mohl vrátit čas, tak to udělám...hned!"
Zavřu oči a tiše počítám do deseti...nemůžu mu prominout...a ani nechci. Už podruhé mě zklamal...
Tom mi všechno řekne. Myslím to, o té sázce. A pak mlčí...mlčí a probodává mě svým pohledem, ze kterého cítím zvláštní mravenčení v břiše...
"Co si myslíš? Že ti skočím okolo krku? Tome!! Jolana se možná o tebe vsadila, ale ty jsi se nechal...Promiň, ale tohle nezvládnu. Už musím jít."řeknu nakonec, popadnu kufr a mířím ke dveřím. Tom utíká za mnou.
"Boubelko...prosím. Vždyť já tě..."křikne, ale pak se zarazí a já se na něj zvědavě podívám. Co chce říct? Chce mi snad říct, že mě miluje? Tyhle dvě krátké slova jsem od něj ještě nikdy neslyšela...
"...mám rád."vypadne z něj nakonec.
"Sbohem!"zašeptám a odejdu s kufrem v ruce do recepce.
"Kubo... "vykřiknu jeho jméno, když ho uvidím stát za stolkem.
"Simonko...děje se něco?"zeptá se mě vyděšeně, když si všimne mých ubrečených očí.
"Odlétám...prosím tě, vyřiď mý babičce, ať si o mě nedělá starosti...že až dorazím, tak jí zavolám, ano?"
Jakub se na mě nechápavě dívá, ale nakonec přikývne.
"Tak se měj v Německu krásně a nezapomeň na kámoše Jakuba, jasný?"řekne s úsměvem a já jenom přikývnu. Vrátím mu klíče od mého pokoje a zamířím si na ulici chytit taxíka...taxíka, který mě doveze na letiště.
***
Už to budou skoro tři měsíce, co jsem se vrátila z Itálie zpátky domů...zpátky do Německa. Babička dorazila o týden později než já...vyslechla jsem si malé kázání, ale když jsem jí vysvětlila, proč jsem odletěla dřív, pochopila mě.
S Tomem se nevýdám vůbec...vlastně jenom ve škole, ale na požádání mě učitelka přesadila do jiné lavice...Nemohla bych s ním sedět. Jeden druhému se vyhýbáme jak jen to jde a...nejspíš nám to vyhovuje. S Billem se kamarádím pořád, ale už to není takové, jako dřív.
"Jsem doma."křiknu na babičku, když příjdu ze školy. Hodím aktovku na zem a zapadnu do svého pokoje... jsem asi jetá, ale do rádia si hodím cédo Tomáše Savky, které mi poslala kámoška z České republiky. Asi před pěti lety jsem totiž jela na zájezd ze školy do Česka... na památky a tak...vážně hezký stát. Mno a potkala jsem se tam s jednou holkou, která mě naučila česky a jsme docela dobré kámošky...jenom škoda, že kecáme jenom přes ICQ nebo e-mail...
Někdy člověk řekne něco, co nechtěl říct
Někdy člověk řekne málo, když měl říct víc
Proč nejde vrátit čas nazpět
Proč mi jde hlavou těch pár vět
Rozehrají se první tóny písničky a já se uvelebím na postel, ruce si dám pod hlavu a zavřu oči. Tom, Tom, Tom...pořád na něj musím myslet. Na jeho rty, které mě líbali vášnivě i něžně...na jeho pohled, který byl chtivý a žádoucí, ale i plný pochopení. Na jeho ruce, které moje tělo dokázali rozehřát...
Kde jsi ty, kde jsem já
ještě včera jsme tu stáli
Ty a já, jen my dva
A já tě spálil
Prosím odpusť, že jsem zlej. To nejsem já…
Pořád před sebou vidím nás dva, jak se spolu při krásném západnu slunce líbáme... Sakra...tohle přece musí skončit! Nechci na něho pořád myslet...on už na mě bez tak dávno zapomněl. Sláva TokioHotel je den ode dne větší a větší a on má hromadu fanynek... Vždyť mi nikdy neřekl, že mě miluje...jenom, že mě má rád...to mi říká třeba i Bill...
Na zvonku mám napsáno: Nezvoň, chci bejt sám
Jestli tam stojíš, nevím, tiše poslouchám
Proč nejde vrátit čas nazpět
Proč mi jde hlavou těch pár vět
Posadím se na posteli a dám si hlavu do dlaní...Ne! Už žádnej Tom...nebudu na něj myslet. Najdu si kluka, kterej mě bude mít rád, kterému budu moct věřit a na Toma zapomenu... zapomenu na jeho krásné čokoládové oči a na jeho krásný úsměv...ZAPOMENU i kdybych nechtěla!!
Prosím tě nastokrát
Odpusť mi mám tě rád
Musíme teď se dát
Na cestu jen svou…
Už se chystám, že vypadnu z pokoje, ale najednou slyším tiché zaklepání na dveře.
Kdo to může bejt? Pomyslím si a vydám se otevřít.
"Ty?"zděsím se, když ve dveřích stojí Tom.
"Můžu dál?"zeptá se mě smutným hlasem. Než stačím říct NE, projde okolo mě a výjde do ložnice...Jdu za ním... Vidím, že jeho pohled se zastavil na mém kufru...jenom zakroutil hlavou.
"Simi...prosím tě. Nech si to vysvětlit. Je to všechno jinak."začne Tom. Co ode mě vlastně chce? Nebo spíš...co od něj chci já?
"Jinak? Takže ty jsi s Jolanou nespal? Jste hráli piškvorky nebo co?"křiknu na něj a dám si ruce v bok.
"Spal a mrzí mě to. Kdybych mohl vrátit čas, tak to udělám...hned!"
Zavřu oči a tiše počítám do deseti...nemůžu mu prominout...a ani nechci. Už podruhé mě zklamal...
Tom mi všechno řekne. Myslím to, o té sázce. A pak mlčí...mlčí a probodává mě svým pohledem, ze kterého cítím zvláštní mravenčení v břiše...
"Co si myslíš? Že ti skočím okolo krku? Tome!! Jolana se možná o tebe vsadila, ale ty jsi se nechal...Promiň, ale tohle nezvládnu. Už musím jít."řeknu nakonec, popadnu kufr a mířím ke dveřím. Tom utíká za mnou.
"Boubelko...prosím. Vždyť já tě..."křikne, ale pak se zarazí a já se na něj zvědavě podívám. Co chce říct? Chce mi snad říct, že mě miluje? Tyhle dvě krátké slova jsem od něj ještě nikdy neslyšela...
"...mám rád."vypadne z něj nakonec.
"Sbohem!"zašeptám a odejdu s kufrem v ruce do recepce.
"Kubo... "vykřiknu jeho jméno, když ho uvidím stát za stolkem.
"Simonko...děje se něco?"zeptá se mě vyděšeně, když si všimne mých ubrečených očí.
"Odlétám...prosím tě, vyřiď mý babičce, ať si o mě nedělá starosti...že až dorazím, tak jí zavolám, ano?"
Jakub se na mě nechápavě dívá, ale nakonec přikývne.
"Tak se měj v Německu krásně a nezapomeň na kámoše Jakuba, jasný?"řekne s úsměvem a já jenom přikývnu. Vrátím mu klíče od mého pokoje a zamířím si na ulici chytit taxíka...taxíka, který mě doveze na letiště.
***
Už to budou skoro tři měsíce, co jsem se vrátila z Itálie zpátky domů...zpátky do Německa. Babička dorazila o týden později než já...vyslechla jsem si malé kázání, ale když jsem jí vysvětlila, proč jsem odletěla dřív, pochopila mě.
S Tomem se nevýdám vůbec...vlastně jenom ve škole, ale na požádání mě učitelka přesadila do jiné lavice...Nemohla bych s ním sedět. Jeden druhému se vyhýbáme jak jen to jde a...nejspíš nám to vyhovuje. S Billem se kamarádím pořád, ale už to není takové, jako dřív.
"Jsem doma."křiknu na babičku, když příjdu ze školy. Hodím aktovku na zem a zapadnu do svého pokoje... jsem asi jetá, ale do rádia si hodím cédo Tomáše Savky, které mi poslala kámoška z České republiky. Asi před pěti lety jsem totiž jela na zájezd ze školy do Česka... na památky a tak...vážně hezký stát. Mno a potkala jsem se tam s jednou holkou, která mě naučila česky a jsme docela dobré kámošky...jenom škoda, že kecáme jenom přes ICQ nebo e-mail...
Někdy člověk řekne něco, co nechtěl říct
Někdy člověk řekne málo, když měl říct víc
Proč nejde vrátit čas nazpět
Proč mi jde hlavou těch pár vět
Rozehrají se první tóny písničky a já se uvelebím na postel, ruce si dám pod hlavu a zavřu oči. Tom, Tom, Tom...pořád na něj musím myslet. Na jeho rty, které mě líbali vášnivě i něžně...na jeho pohled, který byl chtivý a žádoucí, ale i plný pochopení. Na jeho ruce, které moje tělo dokázali rozehřát...
Kde jsi ty, kde jsem já
ještě včera jsme tu stáli
Ty a já, jen my dva
A já tě spálil
Prosím odpusť, že jsem zlej. To nejsem já…
Pořád před sebou vidím nás dva, jak se spolu při krásném západnu slunce líbáme... Sakra...tohle přece musí skončit! Nechci na něho pořád myslet...on už na mě bez tak dávno zapomněl. Sláva TokioHotel je den ode dne větší a větší a on má hromadu fanynek... Vždyť mi nikdy neřekl, že mě miluje...jenom, že mě má rád...to mi říká třeba i Bill...
Na zvonku mám napsáno: Nezvoň, chci bejt sám
Jestli tam stojíš, nevím, tiše poslouchám
Proč nejde vrátit čas nazpět
Proč mi jde hlavou těch pár vět
Posadím se na posteli a dám si hlavu do dlaní...Ne! Už žádnej Tom...nebudu na něj myslet. Najdu si kluka, kterej mě bude mít rád, kterému budu moct věřit a na Toma zapomenu... zapomenu na jeho krásné čokoládové oči a na jeho krásný úsměv...ZAPOMENU i kdybych nechtěla!!
Prosím tě nastokrát
Odpusť mi mám tě rád
Musíme teď se dát
Na cestu jen svou…
(Nicolca)