je zase nuda! Říkám si. Venku prší, nuda jak něco, a ve škole to zase stálo za nic! Moc lidí se tam se mnou nebavilo - popravdě ??? Nikdo, kromě jedný holky, se kterou sem seděla, ale ani ta se se mnou moc nebavila. Ve škole mi to šlo docela jinak dobře, až na to, že sem hold neměla moc přátel. Dobírali si mě za můj styl a taky za to, že poslouchám ty hloupý německý buziky(tím mysleli Tokiáčky). Když se dozvěděli, že je poslouchám, tak si mě jich většina přestala všímat a drželi se ode mě dál. Furt mi říkali - Jak můžeš takovou hrůzu poslouchat?! A podobně, mě už to lezlo na nervy! Každý má přece právo poslouchat, co chce!
A protože nebylo to odpoledne fakt co dělat, tak sem šla na chat. Měla sem tam hodně přátel, ale stejně byla nuda. S nikým sem si tak skvěle nerozuměla. A navíc, od doby, co sem začala fandit Tokio Hotel, si mě spousta z nich přestala všímat i na chatu. Dost mě to mrzelo, ale zase díky tomu, že sem jim fandila, sem si našla dost jiných. Většina jich sice byla mladších, ale to mě nevadilo, někdy mladší přátelé sou lepší než ti starší. Sem v místnosti "Německej pokec" (tuhle místnost sem založila s kámoškama, protože si v ní povídáme německy a nikdo nám nerozumí, takže je to psina). Ale dneska tam nikdo nebyl. Ozvala sem se pár lidem, ale nikdo mi neodpověděl. Tak sem si šla pro něco k jídlu a nechala sem tam zaplej svůj nick.
Po asi pěti minutkách se vrátím a vidím - někdo přišel!!! Napsal jestli tam někdo je(sámo, že německy), ale napsal to před třemi minutami. Byl to kluk, snad tu ještě je. Řekla sem si pro sebe a napsala sem mu.
"Já sem tady. Promiň, že píšu až teď, ale byla sem si pro něco k snědku."
Za momentík mi odepíše. Má přezdívku Mecki. To už sem někde slyšela, ale nevěděla sem kde.
"Jo v pořádku. Už sem si říkal, že půjdu pokud se nikdo do pár minutek neozve. Odkud si? Umíš dobře německy." tohle mě zarazilo. Že by nebyl z Čech??? No možný by to bylo. Už tu bylo pár němců a tak.
"Sem z Česka. Takej zapadákov a ty?? Mimochodem - dík za pochválení mí němčiny. Tobě taky jde." a chvíli čekám. Nemusím ale dlouho, protože mi odepíše.
"No víš já sem z Německa, tak mi musí jít. Jsem z Loitsche, ale zrovna teď teda sem v Berlíně." Loitsche?? Tam přeci bydlí Tokiáčci!!! Najednou mi to dojde, ale vůbec by mě nenapadlo, že je to Bill nebo někdo z kapely!!!
"Jo a sem Eva." napíšu mu a on mi odepíše zase nazpět.
"Já Bill, těší mě." tak tohle mě dodělalo! To snad není možný, aby to byl TEN Bill z Tokiáků, ale může být. No naději si dělat nebudu. Nejspíš je to jenom náhoda nebo tak.
Kecali sme spolu asi kolem čtyř hodin. Skvěle sem si s ním pokecala. Poznala sem, že s ním si rozumím. Ale tím náš pokec ještě neskončil.
"A proč vůbec tráví holka jako ty na chatu s někým jako já takovou dobu?? Nemá snad co na práci??"
"No víš...nemám, protože nemám s kým mít něco na práci. Moc přátel nemám, ani ve škole a ani na chatu. S nikým si skoro nerozumím, ty si popravdě první osoba, se kterou si po dlouhý době rozumím víš." čekám jak na tohle zareaguje.
"Proč se s tebou nebaví??? To si vymýšlíš že jo??"
"Nee nebaví se se mnou kvůli hodně věcem. Kvůli mýmu stylu a co poslouchám. Sem hold samotářka, protože nikoho nemám, ale nesměj se mi ano???"
"Nebudu tohle není legrace. Je to škoda, že se k tobě takhle chovaj. Ale si prima holka, takže by si měli všímat i povahy." tímhle mě odrovnal.
"Vážně?? No nevim jestli sem prima no...(červenající smajl), ale díky."
Potom pokračujem asi nějakou další dobu, až si všimnu, že bude půlnoc. SAKRA! Zejtra je škola!!!
"Bille já už musím, je půlnoc a zejtra musím do školy. Tak pá a zase někdy."
"Jasně zase někdy, doufám, že co nejdřív. Nemáš ICQ??? Tam by se líp pokecalo."
"Mám. Dám ti číslo. Je to 287-....."(celý to sem psát nebudu že jo?) On mi napsal svoje. Já si ho uložila do přátel a on mě.
"Tak teda dobrou noc a sladký sny." napsal mi a já mi napsala něco podobnýho. Vyšla sem z místnosti a šla sem spát. Ještě než sem usnula, tak sem myslela na předchozí hodiny, které sem na chatu strávila s Billem a přemýšlela sem, jestli to náhodou opravdu nemohl být ten Bill Kaulitz z TH a jestli jo...jak by to bylo prima. Ale to nejspíš nebyl....
pokráčko příště
Evelyn