close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Imaginární přítel 15.

11. října 2006 v 13:51 | leny
Další den je v klidu. Na netu si povídám s těmi pár přáteli, které mám. Bill tu ale bohužel není. Podívám se na hodiny a vidím, že už je pět hodin. To bych se asi měla začít připravovat ne?? A hlavně počkat! Já nevim jestli se ještě odtamtud vrátím?! Mám si zabalit i věci??!! To mi Bill vlastně neřekl. Co teď?? Když přijedu s nima, tak se třeba bude Bill divit, proč je mám a zase naopak, když je mít nebudu, tak mi bude říkat, kde je mám. Aspoň kdyby tu byl i Tom nebo tak nějak.
No tak zatím se připravím na večer. Namaluju, obleču, učešu, nějaký ty doplňky, boty a tak. Trvalo mi to docela dlouho už je šest hodin. A já nevim jestli si teda mám zabalit. Za půl hodiny je tu už auto. Co teď??? Najednou uslyším ten příjemnej zvuk na ICQ, že se někdo připojil. No příjemnej, já ho nesnáším, ale teď sem se hlavně modlila, aby to byl Bill. A taky že jo!!! Díky bože! V posledních dnech mám nějak hodně štěstí. Tak se mu rozhodnu napsat.
"Bille ahojky. Sem ráda, že tu jsi...zapomněla sem se tě na něco zeptat. Víš....budu se potom ještě z toho předávání vracet dom, nebo už rovnou pojedem??? Já jenom jestli si mám sbalit."
"No zatím si nic nebal. Z předávání potom pojedem k vám. Ať to s sebou nemusíš táhnout na to předávání. Já sem ti to zapomněl napsat no. Sem to hlava zapomnětlivá. Koncerty, texty, vystoupení a všechno jiný nezapomínám, ale tohle jo. Budeš si muset zvyknout :-D."
"Jo no jasně, že jo. Co jinýho mi taky zbude, že jo?? Ale tak zlý to není. Když se zapomene na takou prkotinu, že jo."
"No a co jinak?? Už si hotová?? Co šaty??"
"No šaty sou perfektní. Zajímalo by mě, jak si věděl moji velikost. Viděl si mě na vlastní oči jenom jednou a to si byl skoro opilej. A jinak už sem hotová."
"No já mám na tohle dobrý oko víš?? Jako myslím na to poznat, jakou velikost. :-D"
"To sem taky pochopila :-D"
"No tak já jdu...moc se tu taky zdržet nemusím. Budem i zpívat, takže si musíme s klukama ještě něco přezkoušet."
"Ahá a co budete zpívat??"
"Rette Mich."
"Že sem se ptala co??? Tak ahojky. Já už taky budu muset."
"Pápá a měj se zatím." a odpojil se. Já sem se podívala na hodiny a už bylo čtvrt na sedm. No mám ještě čtvrt hodiny přibližně padla. Super! Tak co bych mohla...no pokecám třeba s Luckou!! Moc dlouho si s ní ale nepokecám, protože za chvíli slyším přijet auto. Rychle vypnu počítač a běžím dolů dřív, než třeba řidič zazvoní. Mamka je na zahradě, tak aby mu náhodou nešla otevřít. Vyjdu ven, řidič se zrovna chystal zazvonit.
"Můžete ještě chvilku počkat?? Jenom dát vědět mámě."
"Jistě slečno." řekl a mířil zpět k autu. Já sem šla do kuchyně. Na kus papírku sem napsala : Jedu pryč. Vrátím se v noci nebo k ránu. To ještě nevim. Neměj o mě strach - budu v dobrých rukách krále Miroslava(myslela sem Billa :-D ale z mamky sem si musela udělat menší legrácku protože už teď mám blbej pocit z toho, že sem jí neřekla kam jedu a že pojedu pryč).
Vyšla sem, řidič mi otevřel dveře - limuzínka hmm. A vyjeli sme. Jeli sme kolem hodinky a něco. Bylo totiž po půl osmý, když sme tam dojeli. Otevřel mi dveře a odvedl mě dovnitř. Měla sem tam svoje rezervovaný místo - Bill myslí na všechno. Sedla sem si. Vedle mě seděli taký hvězdy jako třeba - Tereza Kerndlová nebo Leoš Mareš ( no vím, že to nejsou nijak mega hvězdy, ale nikdo mě zrovna jinej nenapadl). Divila sem se, jak mi to tady Bill mohl takhle rezervovat. Ale i ostatní tam měli rezervaci, no ale ostatní byli vlastně hvězdy a to já nejsem.
Sál se před osmou naplnil, ale ještě před tím ke mě přišel jistej pán a sdělil mi, že mi Bill Kaulitz sděluje, že mám potom jít s ostatníma hvězdama do zadu na tu After Party. Kývla sem mu na souhlas a dál sem tam seděla. Přesně v osm to začalo! Velká show. Bylo to super. Nikdy sem na žádným předávání cen nebyla a teď tam sem. Asi někdy v půlce přišli Tokio Hotel zpívat Rette Mich. Bill zpíval tak nádherně. Všimla sem si, že pohledem mě hledal. Protože když mě našel, tak koukal skoro celou písničku na mě. A jak přitom natahoval dopředu tu svoji ruku - no prostě bylo to kouzelné.
A potom ještě přišlo na řadu vyhlašování! A....nejlepší mezinárodní evropská kapela vyhráli Tokiáčci. Byla sem hrozně šťastná. Bill a ostatní si přišli vyzvednou cenu. Děkovali tam všem. Měli připravenou řeč v angličtině, aby jim víc lidí rozumělo. Přece jenom ájině rozumí víc lidí, než němčině. Nakonec ještě Bill zvedl jejich společnou cenu, usmáli se a odešli.
Po předávání cen sem se vydala dozadu na tu After Party s ostatníma. Těšila sem se až uvidím Billa a ostatní, no ale hlavně Billa a budu jim moct popřát k tý ceně, kterou získali....
pokráčko příště
Evelyn
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl/a jsi tu ?

Klikni sem prosím

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama