...jdem tancovat?" snažím se z toho nějak vykroutit.
"Tak jo." usměje se na mě a úplně zapomněl na tu otázku, kterou mi před chvílí dal. No aspoň sem si to myslela. Hned jak sme přišli na parket, tak rychlá písnička skončila a začal ploužák. No to je jako naschvál nemyslíte??? :-D Bill mě teda chytil kolem pasu a já jeho kolem krku a začali sme tančit. Po chvíli se Bill, ale zase zeptal.
"Tak co??"
"Co co?"
"Co ten polibek??" a sladce se na mě usměje.
"Víš Bille...bylo to popravdě hezký, ale to nejde."
"Co nejde??!" přestane tancovat a kouká na mě psíma očima.
"Být spolu. Osobně se známe chvíli a...si slavnej. To nejde dohromady."
"Proč ne?? Copak to, že sem slavnej to kazí??!"
"Ani ne, ale víš jak by to bylo prostě blbý??" furt na mě koukal tak smutně a zároveň překvapeně. Nemohla sem tam jenom stát a koukat na něj.
"Asi půjdu."
"Ne Evi počkej." volal za mnou, ale já už si od stolu brala kabelku a šla sem. Nejspíš k sobě do hotelu kam jinam, že jo???
Vyjdu na ulici. A jdu, najednou za sebou uslyším Billa. Křičí na mě ať zastavím a tak to udělám. Podívám se na něj, když je u mě a vidím, že má trochu skleněný oči a provinilej výraz.
"Moc mi to promiň. Takhle sem to nemyslel. Já...si první holka se kterou si rozumím tak dobře. Nikdy sem si s žádnou tolik nerozuměl jako s tebou." furt tam na něj koukám a nemůžu ze sebe dostat ani slovo. A tak Bill pokračuje.
"Jestli sem se tě nějak dotkl, tím co sem vevnitř řekl, nebo jak sem se choval, tak mi to prosím moc odpusť ano? Nevím co se tam se mnou dělo."
"Moc si pil, to se s tebou dělo!"
"Já vím, trochu sem to přehnal, ale takovej nejsem. Znáš mě."
"Víš, na něco sem přišla. Já tě znám, ale jenom z netu a z časáků. Normálně si úplně jinačí. Promiň Bille, ale je to pravda. Nejsi takovej, jakým se zdáš být. Promiň." řekla sem, otočila sem se a šla sem dál. Bill tam jenom stál a ani už se za mnou nepokoušel jít - nic! Jenom tam stál a koukal jak jdu pryč. Sice možná ještě něco na mě zakřičel nebo tak, ale já ho neposlouchala.
Možná, že v časopisech, rozhovorech a všude možně vypadá jako svatoušek oproti Tomovi. Jako kluk, který se neopíjí, je stydlivej a podobně. Ale stačil mi jeden večer v jeho přítomnosti a poznala sem, že takovej není. Že by to byla jenom přetvářka?? Proč prostě nemůže být sám sebou?? A na někoho si v telce hrát. Tomu sem nerozuměla.
Vrátím se na hotel, ani se nepřevlíknu a už usnu. Spím do rána - no rána - asi do jedenácti. Než mi někdo klepe na dveře. Vstanu, otevřu je a tam vidím - mamku!
"Mami co ty tu?"
"Stavila sem se pro tebe."
"Cože? Proč si mi o tom neřekla?"
"Nevěděla sem jestli tady budu. Asi si hodně ospalá po včerejšku viď??"
"Jo sem. Ale to bude dobrý, jenom si dám kafčo fakt."
"No, já ti nějaký koupím po cestě domů. Teď jedeme ano?" jenom sem jí kývla na souhlas. Pobrala věci a šli sme k recepci. Mamka jim tam zaplatila ten pokoj a my sme šli. Před hotelem na nás čekalo mámino auto. Věci sem si hodila do kufru, natáhla sem se na zadní sedadlo, pustila mp3 a jelo se. Mamka mi vlastně ještě chtěla koupit to kafčo, ale já už sem na něj neměla chuť.
Jeli sme po Praze. Já se rozhlížela všude kolem a říkala sem si : Co teď asi dělá Bill??? Pamatuje si na včerejšek??? Udělala sem dobře??? Snad toho nebudu litovat. Pomalu sme vyjížděli z Prahy a já si ji furt prohlížela a v duši sem doufala, že někde uvidím aspoň jednoho z nich. Co to plácám??!! Já chtěla vidět Billa!!! Ale včera sem se nějak rozhodla a navíc Bill to určitě nemyslel vážně, protože byl opilej. I když...musím uznat, že to někdy vypadalo jako kdyby se mnou flirtoval už na netu a taky ještě včera než byl opilej...ale to se mi nejspíš opravdu jenom zdálo.
Opouštěli sme Prahu a protože sem věděla, že tady Tokiáčky už neuvidím, tak sem zavřela oči a poslouchala hudbu....
pokráčko příště
Evelyn