Já už jsem doma, beru kufr, krabice a házím do nich věci…Tohle Tom vážně přepískl…. Ještě rychle hledám mobil… "Georgu" pípnu do mobilu "Em? Bože, co se stalo?" "Seš doma? Mohl by jsi prosím přijít?" "Hned jsem tam" řekne Georg a zaklapne mobil… Během pěti minut je Georg tam…"Kdo tě pustil?" "Bill." "A všechno ti řekl." Georg jen kývl a já se mu okamžitě schoulela na rameno… "Em…nebreč…" utěšuje mě Georg… "Nebudu tu…" řeknu rozhodně "…klidně se vrátím zpátky do Berlína k rodině, ale tady nebudu" opakuju pořád dokolečka. "Ale no tak…Bez tebe by to tady nebylo ono..a navíc…už jsem pro tebe našel místo, kde můžeš bydlet." "Cože? Kde?" "U nás" zazubí se Georg… "Ale ne…nechci tebe a Alu zbytečně otravovat…" dodávám rychle i když se mi to zdá jako super nápad a jsem za něj Georgovi vděčná. "Víš…já a Ala jsme se rozešli a Gustiho ségra je už na pohodu, takže s Gustavem bydlíme spolu" vyhrkne Georg… "Cože?" divím se pořád…"Jo…je to super, cool nanejvíc" usmívá se Georg. "Pojď Em…nechci tě nechat odjet" dělá psí oči…. "budu moc rád" usměje se a už mě nenechá nic udělat…Bere mi krabici a odnáší jí do svýho auta…a pak mi pomáhá balit věci… odnášíme všechny krabice a sem tam vykoukne Tom a Bill z pokojů. Když nakládám hifi, což je to poslední, co v tom pokoji bylo, objímám Georga a cítím, jak jsem se najednou od Toma uvolnila. "Děkuju Georgu" vískám a líbnu ho na tvář. "Není zač Emi" usměje se. "Jdu se ještě rozloučit." "S Billem?" "Jo!" "A s Tomem?" nedá se odbýt Georg…Na to už mu neodpovídám.
"Bille" klepu opatrně na dveře a vcházím dovnitř…Na posteli sedí Tom s Billem a Tom má celou dobu tvář v dlaních… "Bille" špitnu potichu… "Mohl by jsi na chvíli" ukážu směrem ven… "Jasně EM" kývne a odcházím od Toma. "Co se děje?" "Jdu se rozloučit. Stěhuji se." "Všiml jsem si." "Nezlob se Bille, nechtěla jsem." "Já vím Emo…Budeme spolu každej den." "Děkuju, mám tě ráda." "Já tebe taky a strašně moc. Budeš mi chybět. Třeba to bráchovi vysvětlím, jakej je vůl. Zítra se za tebou příjdu podívat, jo?" "Jo. Bydlím u Gustava a Georga." "Bydlí spolu?" "Jo, zítra ti to vysvětlím. Pa Bille." "Pa Emo."
"Gustave…jsme doma" volá přes celej barák Georg… "On ví, že tu budu?" "Jo, ví…Volal jsem mu, když jsi šla za Billem a…" vysvětloval Georg, ale to už se nám do rozhovoru vmísil Gusti. "Em" objal mě tak pevně, až mi skoro vylítly vnitřnosti. "Gustave" vyjeknu, ale radostí. "Jsem rád, že jsi tady…." Začíná Gusti svojí řeč. "Pojď, ukážu ti pokoj" hrne se k tomu nadšeně a vede mě do prvního patra. "Tak…tohle je tvůj pokoj…hnedka tady vedle vpravo je můj a nalevo Georgův… Naproti nám je koupelna a záchod, dole v přízemí je kuchyň a obývák" diktuje robotík Gustav. "Děkuju Gustíku" dám mu pusku a zalezu do svýho novýho pokoje…. Vybalila jsem si a během tří hodin bylo vše na svém místě…a uklizeno…. Sejdu dolů do obýváku, kde sedí Gusti a Georg. Je něco kolem čtvrtý hodiny ranní. "Kluci, to jsme nemuseli čekat" řeknu a líbnu je na tvář. "V pohodě Em" řekne Georg a dá ruku nahoru a ukáže, aby se posadila…schoulila jsem se mu na rameno…a prostě usnula…
Ráno se vzbudím kolem osmé Georgovi na rameni. "jejda, promiň Georgu" pípnu, když se probudím a vidím, že Georg už nespí. "V pohodě Em. Jsi hezká a především roztomilá, když spíš"dodá se smíchem. "A takhle roztomilá nejsem jo" řeknu naoko uraženě, postavím se dám si ruce v bok…To už Georg chytá výtlem….
(Konec 16. dílu)
Vevu