close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Já a Tom 17.

27. října 2006 v 9:06 | leny |  FF - Já a Tom
"A tím chceš říct jako co?" To už ale přiletí Gustav, neslyšíc náš rozhovor. "Em! Čau…Nevěděl jsem, že seš tak roztomilá, když spíš!" To už Georg umírá smíchy…
"Em! Návštěva!" volá na mě Georg ze zdolejška… Vylezu z postýlky a mířím si to dolů…Cestou vrazím do Gustiho, kterej vyšel z pokoje a parádně sletím ze schodů…a dole o někoho zastavím… "Seš v pohodě? Neudělala jsi si něco?" Bill? "CO? Ne…v poho…Jen si na ty schody musím zvyknout" říkám a stavím se rychle na nohy. "Ahoj EM" zazubí se na mě Bill. "Bille" vykřiknu a obejmu ho. Sedneme si a všechno si vyříkáme…a povídáme si a povídáme…. "Nepůjdeme někam na kafe?" chytá mě nápad… "Jo, to bysme mohli" usměje se Bill.
Jsme v kavárně a já usrkuji kafe. "Hele EM…chtěl jsem se tě zeptat na Toma" začíná pomalu Bill. Dala jsem oči od kafe a jenom poslouchala. Bill se nadechl a spustil: "Víš…Em….nemůžu a nechci tě do ničeho nutit…ale dej mu ještě šanci…. Myslím…že alespoň jako kamarád…" pokračuje Bill. "Bille…proč?" "Jinak se uchlastá snad i k smrti" dokončí to Bill. "Cože?" "Jo…už je tak na dně, že pije jak duha." Zvedla jsem se. "Bille" hlesla jsem… "Já vím Em" říká Bill a zvedá se. Zaplatili jsme a odešli… Procházeli jsme se parkem a tam už to Bill nevydržel. "Proč mu nechceš odpustit?" "Bille, nepleť se do toho." "Budu…Já na to musím denně koukat." "To je mi líto Bille, ale…" "ale co? Em…on tě potřebuje. Sorry, musím domů" řekl Bill doprovodil mě domů, dal mi pusu na tvář a mizí v dálce…. "Nenechám ho" žbrblám si pro sebe. "Bille! Stůj!" volám a běžím za ním. "Ano?" "Bille" říkám celá udýchaná, když k němu doběhnu. "…nechci, aby se to mezi náma dvěma posralo jenom kvůli Tomovi…" "Neboj Em…to se nestane" řekne Bill. "Ok…Tak pa" řeknu mu s úsměvem a mizím domů.
Domů se mi ale ještě nechtělo a tak jsem ještě skočila na nákup a vrátila jsem se až za tři hodiny potom, co mě vyprovázel Bill."Čaukec Em" zdraví sklesle Gustav. "Ahoj Gustíku, copak…Někakej skleslej?" "Volal Bill a prosil, jestli by jsi mohla přijet k nim…Už to nezvládá" říká potichu Gustav… "Cože?" "Tom!" vypadne z Gustava. "cože? Co je s Tomem" začínám zmatkovat… "Musel jsem počkat na tebe, protože jsi si zapomněla mobil…Georg už tam běžel…Tom se zase opil a všechno tam ničí" konstatuje rychle Gustav. "Tak na co čekáme? Dělej" vyhrknu na Gustava, odhodím tašky a letíme ke klukům…
Doběhneme před Kaulitz house a zevnitř slyšíme děsný zvuky opilýho křiku… "Kurva" vyjeknu a okamžitě letím dovnitř…. Vidím, jak se Bill a Georg snaží zastavit Toma a chytit ho. Marně… Stojím tam a mezitím jde Gustav pomoct klukům. Za chvíli se k tomu přihrnu i já a společnými silami Toma chytneme….a držíme….a nepustíme. "Do prdele! Pusťte mě!" křičí Tom jak smyslů zbavený. Nikdo ho ale nepouští…"Chci….chci Emu"začne vzlykat… To už se všichni kluci podívají na mě… Nastane moment ticha a pak mě "vysvobodí" Tom. "Kluci…hele pusťte mě…budu blejt!" hlesne z patra a mizí do koupelny….
Nevím, jestli to byl dobrej nápad…koukat na člověka, když hází šavli, ale běžela jsem za ním…Blil tam do mísy a pokaždé, když zrovna nekonal, mluvil…Myslel si totiž…že to, co za ním stojí je Bill. "Posral jsem to Bille…Nechal jsem jí odejít…Jsem vůl… A ničím jí…" brečí tam Tom, ale neotáčí se…. A já mu nic neříkám… To už se Tomovi ale zase obrací žaludek a všechno jde ven. Příjdu k němu, chytnu ho za hlavu a přidržuju mu dredy. Tom pořád neví, že jsem to já…ale možná dobře.
Po hodině Tomova…zvracení se vracím za klukama… Totálně zelená… "Kde je Tom" ptá se Bill a Georg s Gustou jen přihlížejí… Sedí všichni tři na sedačce a čekají jakoby na rozsudek… "Spí" řekla jsem a svalila jsem se na kluky…A všichni čtyři jsme usnuli…
(Konec 17. dílu)
Vevu
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl/a jsi tu ?

Klikni sem prosím

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama