"Při těhotenství máš dodržovat určitá pravidla…" poučuje mě jednou zase Tom… Od tý doby, co jsem mu řekla, že s ním čekám baby, si nakoupil knížek o těhotenství až na půdu… "Prosím tě, rodím poprvé?" "Jo." "A jo." "Tak se nenamáhej" říká a bere mi kufr ze schodů sám… Aby bylo jasno, máme naplánovanej víkend u našich rodičů… Chci jím Toma představit jako svýho kluka, ne už jako kamaráda a taky jako otce mýho budoucího dítěte….
"Máš strach?" zeptal se mě Tom, když jsme jeli v černém džípu do Berlína… "Jak jsi to poznal?" "Poznal…Držíš mi ruku tak pevně, až se celá chvěješ" řekl. "Jo…mám… Nevím, jak to budou brát. Je mi 17 Tome" řeknu a lehnu si mu na rameno… Tom mě pohladí po vlasech a proplítáme si spolu jen tak prstíky…. "Miluju vás" řekl Tom… Řekl nás… "Taky tě milujeme" usměju se a políbím ho… "Jsme na místě" řekl řidič z prvního sedadla… "Tak pojď" vyzve mě Tomík…
"Ahoj Emo!" "Mami! Tati!" volám na rodiče a rychle jím běžím naproti… Voláme na sebe hroznou dálku, takže mi chvíli trvá, než doběhnu… Mezitím mamča něco taťkovi špitla. "Přibrala docela viď." Taťka už nic nestihl říct, protože jsem jím padla okolo krku…O těch máminejch slovech jsem vůbec neslyšela… "Ráda vás vidím… Mami…Tati…Tohle je Tom." "Ano znám…Tom, kamarád, u kterého bydlíš" konstatuje si nahlas máma. "Není to kamarád… Je to můj kluk a …" " ..a rád bych vás poznal paní Derová" zaskočí rychle Tom. "Výborně…Tak pojďte panstvo, bude večeře" říká máma a s tátou odcházejí pryč. "Proč jsi to udělal?" "Celá se klepeš" řekl a rychle mě objal… "Myslíš, že by bylo správný jím to říct?" "Emo! Víš, že musíš…." Naléhá Tom…
"TA večeře byla vynikající..Moment, odskočím si…" říkám a rychle to běžím vydávit ven… Nesnáším nevolnosti! Když jsem se vrátila, naši s Tomem seděli už v obýváku a ukazovali Tomovi album z dětství. "Ehm" odkašlu si… Tom se usměje a příjde ke mně… "V pořádku?" "Jo" řeknu a líbnu ho na tvář… "Jdi do toho" šeptne mi do ucha a stiskne mi jemně ruku… ! "Ok…Myslím si, že naši to vezmou dobře" usměju se a najednou už nemám strach a Tom to pozná…Vykouzlí se mu krásnej úsměv a jen čeká, kdy spustím… Nadechnu se a začínám… "Mami… tati… Myslím..že vy to snesete snad i dobře…." Usmívám se na ně a už vůbec nejsem nervní. "..Víte, já a Tom čekáme mimčo" řeknu s úsměvem… Rodiče, kteří se doteďka usmívali najednou ztuhli… "Cože prosím?" vyjekla máma. "Co? Budeme mít mimčo" opakuju. "To si z nás děláš srandu holčičko" postaví se táta…. Najednou mi to příjde, jak kdyby byli proti mně dva velcí titáni… "Doufám, že půjdeš alespoň na potrat! V kolikátém jsi měsíci?" "V pátém mami" špitnu potichu a všechno se mi bortí…Myslím s rodinou. Čekala jsem, jak to vezmou dobře a oni zatím do mě šijou jak blázni… "Nebudeš to dítě mít!" začne ječet matka…. Tom tam celou dobu stojí a křečovitě mi mačká ruku…Ale dlouho ticho bejt nezůstal. "Prosím vás, paní Derová, proč vám to vadí? Budeme dobří rodiče… A myslím, že je jedině na Emě, jestli si to dítě chce nechat nebo ne!" Máma zůstala s hubou dokořán a Tom doběhl pro věci… Hm..to jsme tu moc dlouho nezůstali… Okamžitě volá šoféra a ten je za půl hodiny tady…. Mezitím se pořád hádáme s našima…. Tom už teda ne, balí věci…. "Nebudeš mít s tím dredařem dítě! To teda ne!" vyjede po mě máma… "Ale copak? Já myslela, že se ti To zamlouvá?!" "Zamlouvá? Možná jako tvůj kluk to možná, protože znám tvoje flirty, ale ne jako otec tvýho dítěte!" "Ale proč ne" vyjedu po mámě "já Toma miluju a je to jedinej kluk, se kterým bych to dítě měla!" "Seber se a táhni už…Až dostaneš rozum, přijď" ječí máma… "Víš co? Nepřijdu… I kdybych neměla kde žít, nepřijdu… Moji rodiče jsou pro mě už mrtví… Chtěla jsem od vás pomoc… A vy mi to takhle vetřete do xichtu? Ne… K životu mám jedinou věc, co chci… a co mám… Toma…A ten mě jen tak nezradí! On ne…Sbohem" dokončím monolog a tam už čeká Tom…. Obejme mě okolo pasu a nastupujeme do auta….
( Konec 24. dílu)
Vevu