Neměl jsem to asi dělat, ale to už je pozdě! Em tam sedí u mísy a strká si prst snad až do žaludku… Rychle zavřu dveře. Em si mě nevšimla… Ona…ona je bulimička?
Pořád jsem si říkal, jestli je to tím, že je těhotná a možná že jenom přeháním, že by si to dávení mohla vyvolávat sama… nebudu se jí na to radši ptát… Půjdu radši ještě koupit plínky… Přijít na jiný myšlenky při nakupování dětského oblečení? Uvidíme…Vlastně…všechno už máme…Jen ty plínky…
ZPÁTKY U MĚ
Není mi pořád nejlíp… Ale nikomu nic říkat nemusím…Všechno je moje věc…
Bylo něco kolem deváté večerní… "Zlato? Nepustíme si nějaký film?" "Tomíku…jasně" usměju se na Toma a pustíme si film….Ale je docela nudnej… Vypnu televizi a začnu Toma líbat… Tom nezůstává pozadu… Jezdí mi jemně po zádech, ale najednou se zaseknu! "Kurva" hlesnu potichu… "Co se děje?" zeptá se nechápavě Tom… "Moje…to…no…plodová voda…ona to…no…praskla" řeknu rychle ze sebe. "Kurva" vyjekne Tom a rychle běží za Billem. "Nastartuj auto brácha… Mimčo na cestě" huláká všude po baráku. Sebere připravenou tašku, vezme mě s heknutím do náruče a odnáší do auta…. Abych řekla pravdu… Nikdy jsem neměla takový bolesti jako mám teďka! "Za chvíli tam jsme" utěšuje mě Tom a hladí mě po vlasech…. Nin rychle vleze na místo spolujezdce a Bill rychle napálí auto…My tam vzadu s Tomem…No to je rodinka…
"Sestři, rychle! Rodí" křičí Tom skoro na celou nemocnici….Přiřítí se sestřička, posadí mě na křeslo a odveze někam pryč…. "A tatínek bude kdo?" zastaví se mnou najednou…Mě už ale docela jistě povolují nervy a tak jí hbitě odpovím "ten s těma dredama" řeknu rychle a dýchám snad třikrát více….
"Musím tam s ní" řekl rozhodně Tom a chytl mě za ruku… Sestřička nic nenamítala….
A myslím si, že celý ten porod popisovat nemusím… Možná jen to, že Tom moc dlouho nevydržel a omdlel při první potopě krve… Takže ho sestřička odnesla za Billem a Nin a už pak byl v pohodě.
Konečně! To byla snad nejtěžší hodina v mým životě…. Jen co se to malý dostalo na svět, tak ho odnesli umýt a zabalit…. A pak, když mi ho donesli… Bylo tak malinký, droboučký… A z toho záblesku jsem zjistila, že má hnědý očička… "Budeš po tatínkovi broučku" pípnu potichu…. "Gratuluji slečno Derová… Máte překrásnou holčičku" gratuluje mi sestra. Cože? Mám holčičku?
A pak za mnou příjde jenom Tom… Prý tam může jen nejbližší příbuzný…. A tak Bill s Nin odjeli domů… "Em? Jak ti je? A co miminko?" ptá se okamžitě Tom a hrne se k malé… "Máme holčičku." "Cože? To je krásný…Má oči po mě…" usmál se Tom, až se mu rozzářili očička. "Marie" špitl potichu Tom… A tím dál našemu drobečkovi jméno…
Byla jsem moc unavená…a tak jsem okamžitě usnula… Marie už musela jít taky spinkat… Tomík jí poslušně odnesl sestřičce a poprosil o povolení zůstat… Sedl si ke mně na židli a pozoroval mě….
Když jsem se ráno vzbudila, Tomík už byl dávno vzhůru… Došel pro malou a společně jsme si užívali krásný chvilky ve třech…
O TÝDEN POZDĚJI
Už jsem s Marií doma z nemocnice… Je úplně zdravá a…hrozně krásná…
"Dej mi jí zlato" vískne Nin, když přijdeme domů z nemocnice… Vezme mi Marii a už se s ní muchluje… Nakonec se k tomu přidá i Bill… "Vypadají jako my" obejme mě Tom okolo ramen… "Ale to je naše" řekne pak naoko vážně a s úsměvem Tom. "Můžu?" zeptá se opatrně Bill…. Kývnu a on si bere Marušku do náruče… "Je krásná…Jako maminka" usměje se a posadí se s ní… "Marie…" špitne k ní a políbí jí na tvářičku.
(Konec 27. dílu)
Vevu