"Emo!" vykřikne Tom…Když doběhne Billa a Nin, kteří na mě koukají, jako kdybych spadla z višně… Nevnímala jsem je…Ale nesnědla jsem vůbec nic, takže jsem vlastně skoro zvracela naprázdno… Tom ke mně přiběhl… Zvedl mě ze země a postavil…. "Co to provádíš?" "Co je ti do toho?" "Docela hodně!!" "Tome, nech mě bejt" řeknu a utíkám do pokoje….
MEZITÍM DOLE
"Věděla jsem to" opakovala pořád dokola Nina…. "nevěřím tomu" řekl Bill… Jen Tom nic neřekl… Byl ticho… "Půjde" pronesl po půl hodině ticha… "Cože? Kdo? Kam?" vyletělo najednou z Billa… "Ema… půjde se léčit" řekl Tom a došel pro Marii, jelikož se už probudila…. Vezme si malou na klín a koukne na ní… "Potřebuje mámu…Zdravou mámu" řekl Tom…
O TÝDEN POZDĚJI:
"Cože? Já nikam nejdu!!!" křičím na Ninu a Toma…. Kde je Bill? Hlídá malou, aha… "To pojedeš" řekla rozhodně Nina s červenýma očima. "Ne!" křiknu… Tom mi sbalí věci…. "Nic mi není! Nikam nejdu!" křičím pořád dokolečka!! "Kam mám jít?" "DO léčebny…. Budeš zase zdravá" řekl mi něžně Tom.. "Ale mě nic není" přesvědčuji je. "Seš nemocná…." Řekla Nina a šla pro Billa, protože jsem byla jak chobotnice…Schválně jsem se zasekla ve dveřích, abych nikam nemusela…Bill dal Nině mimčo a šel pomoct Tomovi…
"Hned jsme zpátky" řekl Tom Nině a ukázal, aby pohlídala Marii. Bill mě naloží do auta a sedne si na místo řidiče… A Tom? Ten si sedne ke mně… "Tome…proč tam musím? Nejsem malá" říkám mu a tečou mi po tváři slzy…. "Emo…Miluju tě" řekl mi a políbil mi na moje vlhký čelo… "Ale to já potřebuju něco jinýho slyšet!" "Já vím" řekl jenom Tom, ale nic víc mi neřekl… Celou cestu jsme se koukali navzájem do očí…
NA MÍSTĚ V NEMOCNICI…SPÍŠ V LÉČEBNĚ
"Slečno Derová… Máte bulimii… Nejste na tom nejhůř…Ale není to zase nejlepší… Budete tu s námi…asi měsíc" mluví na mě doktor, když příjdu na přijímací oddělení…
"Co prosím? Tak víte co? Seru na vás…. Nebudu tu jak kretén měsíc jen kvůli tomu, že bliju! To fakt ne, seru na vás" rozštěknu se na doktora a otáčím se a mám k odchodu… Doktor mě ale chytl za ruku. "Jste matka, že? Přeci nechcete, aby ta malá vyrůstala bez matky" řekl mi doktor do očí… Sebrala jsem tašku… "Kde mám pokoj?" Doktor se usmál a ukázala mi můj pokoj…
Lehnu na postel a začnu brečet…. Kvůli blbosti, že jsem chtěla zkusit, jaký to je, když někdo dobrovolně zvrací jsem teďka tady! Nerozloučila jsem se a Maruškou…S Ninou…S Billem…a hlavně s Tomem… Vzpomněla jsem si, že jsem viděla v centrálním vchodu tohodle blázince budku…no..spíš automat…Telefon.. Sebrala jsem poslední drobný z kapsy a běžela jsem k telefonu..Vzala jsem sluchátko a vytočila Tomovo číslo..
Tom: Kaulitz…
Já: Tome?
Tom: Emo?
Já: Seš překvapenej?
Tom: No…já…
Já: Tome, já chci pryč
Tom: Emo..Miluju tě a nechci, abys se ničila…
Já: Proč jsi to udělal? Já tu nechci bejt! Chci pryč!
Tom: Ne Em!
Řekl a zavěsil… Třískla jsem telefonem a šla zpátky na svůj pokoj…
Dělala jsem snad už z trucu to, co doktoři nechtěli…i když jsem nemusela…tak jsem se jim vyblila klidně pod nohy…. Chtěla jsem za každou cenu domů…. Dělala jsem to, co jsem nemohla a čekala, že mě pustí..Až pak jednou se za mnou stavil Tom…Sám…Bez Marie…
"Co je?" řekla jsem mu, když na mě koukla docela dlouho…Jak by ne…Vypadala jsem jak Rusalka…. Schoulená ve svým pokoji na zemi v rohu… "Emo" hlesl Tom a přisedl si ke mně na zem… "Co je" odsekla jsem mu. "Seš nemocná. Prosím, nedělej to ještě horší… Tady se vyléčíš a pak už budeš zase v pořádku" naléhá na mě Tom… "Nemusíš to dělat kvůli mně…Ani kvůli sobě…ale udělej to prosím kvůli Marii… Miluju jí a nechci, aby žila bez mámy" dodal Tom a odešel… A já? Tam jen seděla a začala brečet… Protože mi došlo, že má vlastně pravdu!
(Konec 29. dílu)
Vevu