"Co blbneš?" naštvaně mu kouknu do očí. "Ty si taková, taková,..."hledá vhodný slova:-D "...taková pi*a!" běsní a surově mě mačká ke zdi. "Nech toho! Zase ti hráblo bo co? Nech mě bejt, už sem měla bejt dávno v hodině, tak mě pusť!" dělám naštvanou, ale uvnitř se musím smát... hehe fakt by mě zajímalo, jak to včera vypadalo u Kaulitzů doma. "A nelep se tak na mě uchýle!" dodám a kopnu ho mezi nohy. Ale asi sem dala do toho moc síly:-D, páč se tu teď Tomíšek svíjí bolestí a opět lamentuje, ale tentokrát na jiný téma. "Tý krávo, aúúú to je bolest, seš normální?" drží se oběma rukama mezi nohama a dál řve. Už chci odpochodovat pryč, nepřítele sem zneškodnila, ale Tom mě zastaví jedinou větou. "Co když teď kvůli tobě nebudu moct mít děti?" zeptá se vážně. Začnu se tlemit. Kdyby to řekl jako srandu, tak to beru, ale to tele to řeklo vážně. A ten jeho vyčítavej a zároveň naštvanej pohled, on je fakticky hráblej. "Co se směješ? Tohle není ani trochu k smíchu víš?" dál mele svou a propichuje mě pohledem. "Tome, tím líp! Víš jaký by byly tvoje děti chudáci?" chlámu se až mě z toho rozbolí břicho. "Proč chudáci? Hele nedělej si ze mě srandu jo?" tváří se utrápeně. "No proč asi? Ach bóže jak může bejt někdo tak blbej, páč by byli asi po tobě ne?" odfrknu si a chci zmizet dřív než se zvedne ze země. Jenže to se mi jaksi nepovede, Tom se vzpamatuje až moc rychle. Počítala sem s tím, že než si jeho mozek vůbec uvědomí a přebere to co sem mu teď oznámila, budu dávnu ve třídě. Ale sotva udělám krok ze dveří, už mě zase drží za paži. A prudce se mnou smýkne, až se bouchnu o umývadlo. "Druhá modřina!" vykřiknu a mnu si postižené místo. "A bude jich víc!" slibuje mi Tomík a zas mě tlačí na zeď. "Jaks to myslela s těma dětma?" zkoumavě si mě prohlíží. "Doufám, že ne tak jak sem to pochopil já!"
Rozzářím se: "Ohóóó takže ty si to pochopil? No neke!" Ale to Toma ještě víc vytočí: "Musíš ze mě pořád dělat takovýho debila?" ptá se a vraždí mě pohledem. "Ale dyť já ho nemusím dělat!" vpálím krutou pravdu Tomíkovi do xichtu a zazubím se na něj. Toma tímhle dostanu, nejdřív zrudne a pak začne řvát: "Větší bestii než si ty sem nepotkal, jak může bejt někdo tak zákeřnej! Víš co sem si včera kvůli tobě vyslechl? Znáš mou máti, takže si to asi domyslíš co? Proč si to udělala?" zeptá se a v očích se mu místo zloby zaleskne smutek. Co to? Tím mě úpe zmate, měl by bejt naštvanej a ne smutnej. He nevím co mám říct! Chtěla sem mu do očí vpálit, že sem to udělala schválně i když je to lež, ale čím víc ho naštvu tím líp. Jenže ten jeho pohled, uhnu očima a tiše odpovím: "Já sem nechtěla! Tohle všechno je omyl! Nevěděla sem, že je u nás tvoje máma a když sem si všimla že tam sedí, tak už bylo pozdě." "A tohle ti mám věřit? Tak sakra řekni mi pravdu! Že sem se tě vůbec ptal, nikdy se nezměníš!" začne na mě opět řvát. "Vlez mi na hrb!" naštvu se. Že já kráva se nechala zmást tím jeho pohledem, sem blbá. Jasně že to na mě hrál jak jinak! Snažím se mu vysmeknout.
"Tak moment, pomůžeš mi!" vybafne na mě a uchopí mě i za druhou ruku. "Co? Co blbneš? S čím?" nechápavě na něj mrkám. Pomalinku se ke mě přibližuje až je ode mně obličejem pár cenťáků. No tak to ne, tak s tímhle mu teda určo nepomůžu, pokud mu chybí sex ať si jde za jinou, já nejsem žádna děvka. "Opovaž se, já ti nedám, nikdy!" křiknu a nejraději bych mu vrazila, ale jaksi nemůžu. "Co?" teď na mě zas vejrá překvapeně Tomík. "Pomůžeš mi najít práci!" rozkáže mi a dál se nezajímá o to co sem před chvílí řekla. Ještě že, kurňa takovej trapas:-D. "He a na co práci? Teda Tome fakt bych tě chtěla vidět makat," chlámu se té představě. "Na co asi! Na tu tvou blbou košili, máti mi nejen zatrhla kapesný ani nemůžu na žádnou dízu ani jinam, ještě musím dělat veškerou domácí práci za ní!" vybalí na mě veškerý tresty co dostal. Hehe... tak Tomíšek žehlí, vaří blééé, pere, vysává atd. Mazéééc!!! "Tome z tebe bude ideální chlap do domácnosti," řepím se. "Co bude dneska k večeři?" utahuju si z něho. "Mlč, do dvou týdnu musím mít ty prachy, co třeba ve firmě tvýho táty?" navrhne možnost, která ho určitě napadla jako první. "Tak to nepůjde, je teďka na služebce a vrací se až za 3 týdny, bohužel Tomíku. Musíš hledat jinde!" zubím se. "Neříkej mi tak!" zuří. "Prostě mi tu práci najdeš jinak..." "No co? Tohle mě fakt moc zajímá!" hledím mu zpříma do očí a čekám. "Jinak uvidíš už mám na tebe něco přichystanýho!" šklebí se. "Jo jasně ty určitě, znám tě až moc dobře Kaulitzi, nic nebudu hledat, tvůj problém! A už mě konečně pusť, stejnak už mám kvůli tobě jednu neomluvenou hodinu a ta mi stačí!"
Čekám odpor, že mě tu bude dál násilím držet, ale on mě z ničeho nic pustí a odjede pryč. Stojím na místě asi ještě dalších pět minut a čučím do blba. To je magor, fakt ho nechápu, jeho chování ani jeho jednání (zvlášť s holkama), je pro mně jedna velká záhada. Pak ale zazvoní a já se radši odeberu jinam, přeci jenom sem na pánskejch záchodech. Zbytek vyučování jakž takž přežiju až na příšernýho seřva od třídní a neustálý pohledy Toma. Sedím v předposlední lavici s Anetou a Tom sedí hnedka za mnou v poslední. Kdykoliv sem na něj jen mrkla, čuměl jak vyvoraná myš:-D! Co mu zas je? Říkám, že je divnej!
Doma: "Nahoru, dolů a ještě na posledy," ozývá se z obýváku. No jasně máma zas cvičí, musí mít postavu jak proutek prej! Dyť je vychtrlá snad ještě víc než já, nechápu ji! "Sem doma!" huláknu na ni a odeberu se k sobě. Pustím si na plný pecky "fifťu" alias 50 centa a už pařím. Johó to je moje hudba. Ale ani netancuju 2 minuty a někdo mi ji vypne. "Mamí!" hodím na ní otrávenej pohled. "Promiň jen ti chci něco říct, sehnala sem konečně hospodyni, bude tu jen na 2 týdny, ale aspoň mi vypomůže a pak skusím najít někoho na delší dobu." plánuje dopředu a tváří se u toho tak nějak vysmátě. Co to kuje za pykle. "Kdo to je?" zajímám se. "Nech se překvapit!" mrkne a směje se. "Za hoďku je tu." Začínám se bát! Celou hodinu se jen tak válím a sem celá na trní=o))). Nakonec už mě to v pokoji nebaví a tak si vlezu na balkon, do uší si píchnu mp3 a zpívám si. V klidu sedím a koukám k brance, třeba ji uvidím jak k nám přijde. A pak skutečně někoho zahlédnu, ale... dyť to je Tom, co tu chce? Aha to de určo za Andreasem, v klidu se zas opřu a dál zpívám. Nj ale nemá mít náhodou domácí vězení? Napadne mě. Určitě zdrhl, no jasně celej Tomík stejnak si dělá co chce! Když se ani po další hodině marnýho čekání nikdo neobjeví, seberu se a rozhodnu se pro trochu dřívější večeři. Hned na chodbě mě do nosu uhodí vůně nějakýho pečenýho masa. No teda že by sme měli teplou večeři? Co se stalo? Rychle se vydám za vůní, vtrhnu do kuchyně a zařvu: "Jé mi máme teplou večeři, mňam to bude..." ale v půlce věty se zarazím. Co to má znamenat? Nechápavě čučím na osobu co stojí vedle mamči a snaží se za ní skrýt.