Přiletěli jsme do Dánska a tam jsme měli ještě čas tak jsme šly s Lilou nakupovat protože jsme zase měly o dítě v břichu navíc.
Koupily jsme toho opět strašně hodně a potom vyšly do přístavu za klukama.
Byl prázdný a čekala v něm malá zrezivělá loďka. Bill šel za mnou a řekl mi že se s tím musím smířit že jedeme touhle loďkou!
Propadla jsme panické hysterii a začla vyšilovat.
Nakonec jsem na to přistoupila a nastoupila do té kocábky.
Pluli jsme ještě s jednou rodinkou která měla malého chlapečka (3 roky) a paní měla v bříšku taky další. Vypadalo to jako tak asi 8. měsíc.
Bylo pět hodin večer a my jsme se pomalu jako smrad blížili do přístavu ale blízko jsme nebyli.
Najednou to začalo skřípat a loď se zastavila. Dostaly jsme všechny strach a jelikož se nic nedělo přisedli jsme si s Lilou k té paní které mohlo být tak 21 a bavily jsme se s ní o dětech.
Potom přišel ten…….dá se říct kapitán a v klidu a v pohodě nám zdělil že došel benzín.
Všichni jsme opět propadli panice a řvali po dokonale klidném kapitánovi, nakonec jsme se dověděli že on tu nemá ani vysílačku takže tady zase zkysnem pěkně dlouhou dobu než nás někdo najde, navíc začlo pršet a mořská bouře nabírala na síle. Rozbrečela jsem se a Bill mě uklidňoval, to samé Lila a Franciska jak se nám ta paní představila.
V bouři jsem měla strach a byla mi zima jako v ledničce, začlo se stmívat a bouře mě ukolébala v Billově náruči ke spánku…..
Probudila jsem se a moře bylo klidné, kapitán hlasitě chrápal a jak jsem poznala, nejspíš tím probudil chudinku Francisku která se zjevně vůbec nevyspala.
Bill ještě spal a tak jsem se vymanila z jeho objetí a šla za Francisku se kterou už jsme po včerejšku byly velké kamarádky.
Držela se za břicho a řekla mi že jí to bolí v podbříšku, sedla jsem si vedle ní a jí to pořád víc bolelo. Najednou se ozvalo lehké prasknutí a Franciska se instinktivně postavila, vytekl z ní proud vody a já jelikož jsem na zdravotním lyceu tak jsem poznala že jí prasklá voda a že rodí.
Vzbudila všechny ostatní a začla hystericky křičet.
Dostaly jsme všechny strach i kapitán protože věděl že to bude na něj když se něco stane.
Řekla jsem ji ať si lehne a ona mě poslechla, zatím se nic víc nedělo amy jsme nervozně čekali na záchranu………