Zloději už byli dávno pryč a my se asi po 10ti minutách s klidnou hlavou podařilo vyprostit, trochu jsem nadzdvihla postel zády a provlékla lano ven. Sice mě hrozně bolely záda ale dostat jsem se z toho musela. Potom jsem to přeřezala a odlepila si pásku.
"Pane bože co je s Lilou?" řekla jsem si sama pro sebe
Když jsem říkala že průchod v domě je jen zahradou měla jsem pravdu, ale v druhém patře byl ještě jeden průchod který sice nebyl zamčený ale když se z jakékoli strany otevřely dveře, spustil se alarm. Svitlo mi a šla jsem se k průchodu podívat, byl na chodbě mezi dětskými pokoji.
Dveře byly otevřené, to asi když zloději chtěli jít do další místnosti.
Vzpomněla jsem si na Lilu a rychle šla dovnitř, hledala jsem ji ale nikde nebyla. Měla jsem o ni opravdu strach a tak jsem začla lítat po baráku a panicky vykřikovat:
"Kde jsi Lilo?!?"
Byla jsem bezmocná ale uviděla jsem ještě spižírnu a pomalu otvírala dveře, asi proto že mi nějaká intuice říkala co mě tam čeká.
Dveře byly otevřené ale byla tma takže jsem stále nic neviděla.
Rozsvítila jsem a vidím nejhorší věc v mém životě.
Byla to moje nejlepší kamaráda která zkrouceně ležela v rohu spížky, to by nebylo tak hrozné kdyby všude na podlaze nebyla krev……měla ruku a nohu postřelenou a na menší (ale pro můj pohled dost velkou) ztrátu krve zatím jen omdlela. Křičela jsem. Křičela jsem hrozně moc ale pak jsem si uvědomila:
"Když jí teď nepomůžu umře a už teď má málo času."
Běžela jsem zavolat záchranku a bylo mi divné že poldové tu ještě nejsou potom co řval ten alarm.
Vytočila jsem 155 ale uvědomila jsem si 6e tady sakra nejsem v Česku ale v Německu, položila jsem telefon a rozbulela jsem se.
Usnula jsem tam s Lilou, spaly jsme v krvi a jí už odbíjely poslední minuty života zatímco já jsem tam spala, v jejím objetí, v krvi, nedokázala jsem jí pomoct a spala tam místo toho.
Brzy ráno jsem se probudila a křičela jsem ještě víc, Lila byla bledá jako stěna, myslím že už mrtvá a to vše kvůli masivní ztrátě krve ale hlavně, hlavně kvůli mně!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
lole